Sacco a Vanzetti

Vynikající filmové dílo důkladnou rekonstrukcí pozadí jednoho z nejskandálnějších procesů americké historie, které se staly historickými předchůdci neblaze proslulého maccarthysmu, přibližuje vzrušenou atmosféru historických nenapodobitelných dynamických šedesátých let (jen mimochodem se ve filmu mihne jméno socialistického amerického prezidentského kandidáta Eugena Debbse odsouzeného ve stejné době pro své antimilitaristické postoje k deseti letům vězení). Bylo by potřeba zpracovat historický doslov, který by na základě rozboru dochovaných pramenů přesně doložil anatomii hrůznosti této skandální justiční dvojvraždy. Působivé střídání černobílých a barevných scén s dobovými dokumentárními filmovými reportážemi dále zesiluje přesvědčivost i věrohodnost filmu; hlas Joan Baezové, této zpívající osobnosti-symbolu americké demokratické levice, je dalším důkazem nápaditého uměleckého potenciálu tvůrců filmu. Italoameričtí dělníci se obludnou zvůlí americké justice stali nadčasovým symbolem právě tak jako o čtyři desetiletí později jejich vzdálený jazykový příbuzný Ernesto Che Guevara. Vedle skvělých hereckých výkonů Cyrila Kusacka (prokurátor Katzmann), Ricarda Cucciolly (Nicola Sacco) zaujme Gian Maria Volonté jako Vanzetti skvělým závěrečným vystoupením u soudu. To, že sympatie tvůrců jsou nepokrytě na straně nevinných socialistů, je pochopitelné; čtvrtým rokem probíhala krvavá nesmyslná americko-vietnamská válka, stále přetrvávala vzrušená atmosféra osmašedesátého roku a přežíval dobový sen o spravedlivější společnosti mj. romantické opozice také květinových lidí. Fakta, uvedená ve filmu, jsou stejně nedvojsmyslná jako fakt rehabilitace obou nadčasových hrdinů k padesátiletí jejich zavraždění americkou justicí; jeho hlavním aktérem se stal tehdejší guvernér státu Massachuchetts Řekoameričan Michael Dukakis, poražený o jedenáct let později jako kandidát Demokratické strany v prezidentských volbách otcem končícího současného amerického prezidenta George Bushe juniora. Objektivnost filmu tak byla potvrzena i oficiálním aktem místa, které v r. 1927 v rozhodujícím okamžiku naopak právně i mravně selhalo. (27.09.2008)

Napsat cokoliv o tomto snímku ( po vyčerpávajícím a zcela výmluvném komentáři uživatele sportovec ) snad ani nemá cenu. Pouze bych opisoval jeho slova. Tak pouze pár vět ( musím, zato jak na mě snímek zapůsobil ). Snímek je na točen podle skutečných událostí http://wiki.csaf.cz/encyklopedie:pripad_sacco_a_vanzetti a pojednává o jednom z nejpokrytějších rozsudků v historii USA. Tvůrci snímek pojali a následně vylíčili jako dokumentární drama a jako velice dobrý nápad se zde ukázalo střídání černobílích a barevných pasáží doplněných o dobové reportáže. Snímek se také opírá o vynikající herecké výkony všech zůčastněných, působivá je práce kamery, vše umocněno silnou hudební složkou dvojice Ennio Morricone a Joan Baez. Zejména úvodní píseň The Ballad of Sacco and Vanzetti se vám dostane " pod kůži ". Jedná se o jedno z nejpůsobivějších převedení soudního procesu na filmové plátno ( nechápu to místní nízké hodnocení ). Nemám moc, co bych tomuto snímku vytknul, snad jen tu NESKRÝVANOU SYMPATII tvůrců k obžalovaným ( přeci jenom se jedná o RADIKÁLY a nikoliv bezůhonné občany), což se vzhledem k tehdejší politické situaci a okolnostem dá ale pochopit ( přesto to určitý NEDOSTATEK je )., který ale nepřekryje ten veskrze pozitivní dojem z tohoto jinak povedeného snímku. Podobný typ snímku: Sheridanův In the name of the father (22.10.2009)

Bylo by to úplně dokonalé soudní drama, kdyby se autoři dokázali povznést nad politiku a nepojali to do značné míry jako levicovou agitku. Asi jsem právě na tento téměř komunistický politický podtext příliš háklivý, ale jakmile se začne plédovat zubožených amerických vykořisťovaných masám, nějak mi to celé trochu zasmrádne. Ovšem samotný mechanizmu, kterým lze docílit u poroty odsouzení nevinného, je zde podán skvěle - v náležitém tempu a permanentním napětí. (08.02.2015)

Snímek, který vám sebere i poslední zbytky iluzí o nestrannosti a funkčnosti jakéhokoliv justičního systému, zvláště toho v „zemi svobody a demokracie“. Výrazně dokumentárně stylizované drama používá chladný a věcný přístup k událostem okolo vykonstruovaného soudního procesu s italskými imigranty Niccolou Saccem a Bartolomeo Vanzettim. Chvílemi mi to přišlo možná až moc chladné, což byla ale vzhledem k těžké látce a nekompromisnímu vývoji událostí okolo obou hlavních hrdinů možná nejvhodnější volba. Překvapil zejména Gian Maria Volonté (známý zejména rolemi špinavců ze spaghetti westernů) svým důstojně odevzdaným výkonem v roli politického radikála, s jehož názory nemusíte vůbec souhlasit, přesto vás jeho bezelstná odevzdanost vyšší věci naprosto dojme. (15.03.2020)

Z tunajšieho pomerne slabého ohodnotenia som čakal horší či menej stráviteľný film, čo sa napokon vlastne ani nedostavilo. Samozrejme o žiaden prevratný opus sa nejedná, ale skoro ako učebnicové podanie súdného procesu je vcelku vydarený. Samotné herecké výkony nie sú obzvlášť oslnivé, pre mňa osobne bolo zaujímavým vidieť herca Giana Mariu Volonté v kladnej úlohe , ktorý je známejší postavami banditov z Leoneho spaghetti westernov. Z iných hercov potom stojí ešte za pozornosť Milo O´Shea ako obhajca dvoch odsudených Moore. Čo však filmu skôr škodí je vykreslenie hlavných postáv, ktorým už pred cestou do lepšieho sveta chýbala iba svätožiara, pričom počas celého filmu sú ukázaní len ako nevinne trpiaci bez toho aby bol podležený nejaký skutočný dôkaz o ich nevine. Záver je tak uplakaný a slúži ako oslava nespravodlivo trestaných. Hudba Ennia Morricone tu síce nedostáva až toľko priestoru, keď sa však dostane ku slovu stojí zato (zvlášť potom titulná pieseň The Ballad of Sacco and Vanzetti je vydarená) a film som si kúpil z väčšej časti práve pre ňu (okrem toho že v Lacných knihách je ho dostať za naozaj dobrú cenu) a tiež sa jedná o snímku, ktoré sa dnes do televízií dostávajú veľmi okrajovo. 3.5* (24.06.2008)