To

Vzhľadom na fakt, že rok 2017 nám do kín prináša nové filmové spracovanie obrovského románu od Stephena Kinga s názvom "It", neuškodilo predtým si opätovne pozrieť túto trojhodinovú televíznu minisériu. A aby som bol voči filmu férový, tak urobím hodnotenie filmu trošku inak. Myslím si, že v prípade iných Kingových minisérii by som to ohodnotil ako celok. Dôvod je ten, že napríklad "The Langoliers" sú dva diely jedného filmu, ktoré na seba naväzujú. V prípade tohto filmu by som povedal, že máme dva príbehy. Prvá polovica, ktorá sa sústredí na našich hrdinov v čase detských a potom druhá časť, keď sa vracajú do Derry ako dospelí. A výsledne to spôsobí, že má človek pocit, ako keby sa díval na dva rôzne filmy. A preto si ich tak aj rozoberieme a nakoniec udelím celkový rating minisérii celkovo. PART I Začneme teda prvou časťou. Mike po tom ako nastane ďalšia vražda objaví fotku Billovho dávno zosnulého brata Georga. A nadobúda istotu, že "To" sa vrátilo. Zavolá všetkých jeho kamarátov späť, nakoľko prisahali, že pokiaľ "To" nie je mŕtve, tak sa všetci vrátia. A následne sa cez flashbacky dozvieme príbeh, ktorý sa odohral ešte buď koncom 50-tych alebo najneskôr v roku 1960. Táto časť bola tá, ktorú som si pamätal najviac a rozhodne ma aj viac držala. V prvom rade mám pocit, že všetky decká boli dobre vybraní herci, stvárnili svoje postavy dobre a dokonca im dali aj dosť charakteru. Jonathan Brandis bol skvelý ako Bill, Seth Green ako Richie ma vždy vedel pobaviť. Emily Perkins bola takisto vynikajúcou voľbou a páčila sa mi ako Beverly. No najradšej som mal v tomto filme vždy mladého Bena. Postava, ktorá mi asi najviac vždy pripomínala seba samého, no bol chytrý, schopný a nebránil sa za svojich priateľov pobiť. Úprimne poviem, že by som si dokonca prial, aby nám film o ňom povedal viac. Všetkých sedem hrdinov je podľa mňa vynikajúcich. Potom je tu zloduch Pennywise v podaní Tima Curryho. Ten je tiež vynikajúci. A myslím si, že si to skutočne užíval. A aby som to nemusel spomínať dvakrát, tak Tim Curry je skvelý počas oboch častí. Myslím si, že najlepším elementom druhej časti bol rozhodne on. Potom sú tu trojica tyranov - Henry, Victor a Belch. Trošku klasickí tyrani, ako sme u Kinga zvyknutí, ale majú svoje hrozivé momentky. Priateľstvo a tímovosť partie stroskotancov túto časť však podľa mňa drží najviac. Dokonca si myslím, že aj väčšina strašiacich momentov tu funguje. Ako napríklad sprcha alebo fotka. Podľa mňa sú tu stále skvelé momentky a nebyť mizerného konca a pár lacných efektov, tak by to bolo super. Hodnotenie Part I: A- Part II Moment, kde začínajú problémy. Dospelí herci v tomto filme sú väčšinou slabí. Najlepší výkon podľa mňa podal zosnulý John Ritter ako Ben. Ten fungoval podľa mňa okey. Druhý, ktorý bol okey bol podľa mňa Tim Reid ako Mike. Ostatní sú miestami okey, no inokedy ako keby sa ani moc nesnažili. Začína to celkom schopne Pennywise sa opäť ukáže, no jeho strašenia sú tu veľmi slabé a jediné, ktoré podľa mňa malo v sebe nejaký horor bola časť, keď sa Beverly vráti do svojho starého domu a strávi chvíľku s pani Kershovou. To je najlepšia časť. Zvyšok je potom viac-menej kecanie o tom čo bolo, čo bude a prečo "To" ovláda celé mesto a podobne. Stráca to tempo a ani tých pár scénok, kde sa objaví Tim Curry tomu moc nepomáhajú. Naopak to všetko spomaľujú. Záverečné finále je okey, no priznajme si, že reálna podoba "To" v tomto filme je smutná. Myslím si, že nikto neocenil záverečnú skutočnú podobu monstra. Ja som to neocenil ani prvýkrát. Plus čo ma najviac mrzelo je, že z Richieho sa v tejto časti stal skutočne človek, čo len neustále hovorí o tom, že nič nechce a mali by sa vrátiť. Takže táto časť ma nejako moc neberie. Hodnotenie Part II: C Celok Ako celok si myslím, že "IT" celkom funguje. Keď si dám jednotlivé ratingy dokopy, tak som rád, že som film videl, no viac a radšej sa vraciam k prvej časti, ktorá je podľa mňa skvelá. Druhú väčšinou odignorujem, nakoľko už ma tak nefascinuje a nezaujíma. A okrem toho strašiace prvky s výnimkou toho jediného spomenutého sú veľmi krívajúce. Celkový Verdikt: B (10.09.2017) (menej) (viac)

Ten film se realisticky jen tváří, ve skutečnosti se metaforicky vypořádává se ztrátou dětství. Klaun není sériový vrah dětí, ani nadpřirozená hmota otálející pod městem. Klaun je To a To je dětství. Klaun zabíjí výhradně děti a dospělé nejenže nechává být, ale je pro ně celkem vzato neviditelný. Když černoch po třiceti letech svolává zbylých šest přátel, nikdo z nich si nemůže vzpomenout, protože na svůj dětský věk do jednoho jako kdyby zapomněli. Právě proto, že zapomněli, pracují všichni na velice slušných pozicích a daří se jim, třebaže v dětství patřili mezi otloukánky. Za hlavní zdroj problémů, které nás v dospělosti sužují, považuje Freud dětství. To ovšem všech sedm vytěsnilo z paměti, proto jsou úspěšní, jak dokládá počátek druhé poloviny filmu. Nikdo z nich ale nemá stálého partnera, natož rodinu. V prvé řadě nechtějí vychovávat potenciální oběti pro klauna, v druhé rovině jsou zamilovaní do sebe navzájem. Klaun je tedy figura ambivalentní. Na jednu stranu spojil celou partu dohromady a zprostředkoval všem sedmi sic nebezpečné, přece však dobrodružné dětské zážitky, protože jak říká King, dětství je ten nejhezčí věk v životě každého z nás; ten věk mezi 5 lety a 15 lety, mezi nabytím rozumu a objevením nedětských neřestí, mezi batolením a sexem (jak jednoho dne sexualita procitne, dětství tím nenávratně skončí). Na druhou stranu je nám klaun nucen dětství připomínat tím nejkrutějším způsobem – přes zabíjení dětí. Že zabíjí v pravidelných intervalech už stovky let, aniž to komukoliv přijde k podivu, dokládá, že dětství je pro dospělé dávno zapomenutou kapitolou. Našich sedm hrdinů ale nezapomnělo, a i přes oněch šest napjatých telefonátů uprostřed filmu - vzpomenou si, nevzpomenou? - se na dětství rozpomnělo. Pronikání nevědomých obsahů z dětství do vědomí nad sny zvítězilo a oni se probudili jakoby ze snu, jehož úkolem bylo chránit jejich spánek-dospělost. Sny, které se vyrovnávají s tělesnými podněty, jsou nejlepším dokladem Freudovy domněnky, že jedním z hlavních úkolů snu je automaticky přetváří tyto podněty do podoby, která se snaží naše vědomí uchlácholit a ponechat v nečinnosti. Dobrým příkladem jsou sny, ve kterých vykonáváme nezbytnou tělesnou potřebu na toaletě. Sen se nám při takové příležitosti doslova snaží namluvit, že můžeme klidně ve spánku pokračovat, neboť naše potřeba je právě uspokojována. Což nás přivádí k tomu, odkud klaun vstupoval do naší reality – ze sprch, umyvadel, z kanálů. Jak sprcha, umyvadlo nebo záchod odvádějí naší špínu do jiné dimenze, přičemž šokující je pro nás případný návrat tohoto, v některých filmech zpřítomněný kupříkladu vylévající se krví ze záchoda. Tato krev, tento návrat zmizelého, nás zpravidla děsí a znepokojuje. Film, potažmo kino se setmělým sálem a náhlou „záplavou" obrazů, je pak explicitoriem onoho. Některé filmy na to vsázejí. Například u scén vraha, čistícího krev po oběti, pak vyvstává, zda se divák, toužící nečistoty a krev vidět co nejdříve zmizelé, protože do naší reality nepatřící, s vrahem identifikuje, nebo zůstane v opozici na straně dobra. Mimochodem, v knize Tma 2.0 přichází Ondřej Neff s představou světa, ve kterém elektřina přestala fungovat jako technická síla, následkem čehož se navracíme před ´89 a kdesi cosi, ovšem co je zde pro nás podstatné, k moci se dostanou sanitární inženýři, hajzlbáby a žumpmani a jim podobní, protože co začne v této staronové civilizaci churavět nejprve, jsou ucpané hajzly. Stalo se prostě mánií ukrývat lidský tělesný odpad, jako by pouhý pohled na něj mohl člověka ochromit. V útrobách trubek se rozpadá řád světa, je v něm přítomno jakési nevědomé podsvětí, od něhož se obvykle chceme distancovat. A tak i klaun z filmu představuje exkrement, který k nám zavítal z jiné dimenze. Dimenzí je pak ono navracející se zapomenuté dětství, představující vpád reality do světa či Lacanovými slovy „symbolického řádu“, který udržuje a chrání trvání dospělosti. (19.09.2009) (menej) (viac)