Réžia:
Otakar VávraKamera:
Ferdinand PečenkaHudba:
Jiří SrnkaHrajú:
Adina Mandlová, Jiřina Štěpničková, Hana Vítová, Nataša Gollová, Jana Dítětová, Otomar Korbelář, Eduard Kohout, Vítězslav Vejražka, Karel Hradilák (viac)Obsahy(1)
V obchodním domě pracuje mnoho mladých žen, jejichž osudy a sny jsou rozdílné. Lehkomyslná Helena doufá, že si ji vezme Viktor, který ji tajně vydržuje. Ten se však ožení s jinou. Rozvážná Anna, poznamenaná tragédií prvního manželství, najde smysl života ve sňatku s ovdovělým Klementem. Milena obtížně šetří se snoubencem, aby se mohli vzít. Martin je sveden vidinou rychlého zisku a obviněn z defraudace. Milena ho však neopustí a dodá mu odvahu začít znovu. Ztřeštěná Fanynka touží po filmové slávě, ale smíří se i místem švadleny ve filmových ateliérech. Učednice Božena má zatím vše před sebou - budoucí zklamání i radosti. Dívky se loučí a na jejich místa přicházejí nové prodavačky... (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (2)
Recenzie (87)
Vynikající a dost málo známý film o osudech pěti mladých prodavaček z obchodního domu. Adina Mandlová píše ve své knize, že v době natáčení tohoto filmu gradovaly nesváry a nakonec tragicky skončilo i její manželství s malířem Tůmou. V ateliéru, kde si Tůma vzal život, ležela její fotka, na kterou napsal "Šťastnou cestu !". ()
Typický protektorátny film, v ktorom nepresvedčivý príbeh zachraňuje trio slávnych herečiek tej doby doplnené Otomarom Korbelářom. Prvorepublikové klišé už Vávra stáča smerom doľava, až mi táto moralitka v niektorých momentoch pripomenula Pytlákovou schovanku. Herečky hrajú svoje obvyklé úlohy, v ktorých im to najviac svedčí. Prekvapujúce na tú dobu bolo iba odhaľovanie Adiny Mandlovej. Napriek nepochopiteľne vysokému hodnoteniu na ČSFD si myslím, že tento film nemusel byť nakrútený a diváci by o nič neprišli. ()
Film Šťastnou cestu patří k tomu nejlepšímu, co se mi podařilo z našich tzv. filmů pro pamětníky vidět. Vlastně mi připadá, že mezi ně ani nepatří (srovnání s italským neorealismem skutečně není přehnané). Otakar Vávra se dostal dál než je u „vážně myšlených“ filmů té doby zvykem. Snímek působí nezvykle autenticky a Adina Mandlová prokázala obrovský herecký talent, který jsem v žádném jiném jejím filmu neviděla tak dobře využit. Štěpničková a Korbelář jsou standardně dobří, ale bez toho jejich drámatu bych se, pravda, obešla. Zato humor a nadsázka, především v projevu Nataši Gollové a Jany Dítětové, filmu rozhodně neškodí. Ve srovnání s naivitou Fanynky a Božky (hrály je právě Gollová s Dítětovou), děvčátek jako vystřižených z nějaké Slavínského komedie, na mě ještě více zapůsobila na svou dobu skutečně otevřená výpověď o milostném, pracovním i tom bujarém nočním životě. ()
Překvapivě dobrý, a „okupačně“ asi nejlepší, český film. Dějový proud neboli prolínání osudů mladých prodavaček velkoobchodního domu, prostoupený množstvím dobových reálií, má švih i napětí. Rovněž výkony herců, ale především hereček (a především Adiny Mandlové, to si Vávra dobře ohlídal) jsou nadstandardní. Na rozdíl od poměrně vyšinutých dobových komedií má film ráz téměř dokumentární (sám Vávra to případně akcentuje jako „reportážní drama“). Ve svých pamětech (Moje filmové 100 letí, str. 77 - 79) píše Vávra, že ho „k filmu inspirovala příhoda“, herecky vypočítavého vztahu Adiny Mandlové k „cukernímu králi“ Joe Hartmannovi. Ostatně i obecně, přestože také patřil mezi její souložníky, se o ní vyjadřuje se silným despektem, - který ovšem může také být výrazem jistého přehodnocení v pozdějším věku. ()
Niektorí sa k tomuto filmu vyjadrovali v zmysle pomaly, že je to protektorátny film, ktorý zachraňovali ženy a tónom akoby bol menejcenný pomaly preto, že nebol z čias prvej československej republiky a tak ma zaujímalo ako to je a pravdu povediac v tom prvom mali pravdu. Plus by som dodal, že moralizmus a nevojnový život 40. rokov ma celkom zaujali. Zvyšok však akoby uplynul len tak. Nevýrazný dej, nevýrazné príbehy, dialógy prebiehajúce z prostredia do prostredia, no žeby mi to niečo extra dalo, to sa nedá povedať. Doteraz som neudelil žiadnemu Vávrovmu filmu 5 hviezd a po tomto diele to tak aj ostane. Režisér a scenárista, ktorý za svojich 100 rokov toho stihol teda veľa, ma nepresvedčil o svojich veľkých kvalitách ani tu. ()
Galéria (3)
Zaujímavosti (15)
- Jedná se o poslední český film Nataši Gollové před její nucenou hereckou pauzou. Znovu se před kameru vrátila až v roce 1951 při natáčení filmu Císařův pekař a pekařův císař (1951). (Marthos)
- Všechny interiéry pražského obchodního domu Bílá labuť byly kompletně postaveny v ateliéru Pragfilmu v Hostivařích. (krib)
- Adina Mandlová v jednom z rozhovorů označila film jako její nejpovedenější. Podle jejích slov je na něj zároveň také nejvíce pyšná. (lucascus)
Reklama