Doďa Pražský

Dóďa Pražský, vlastním jménem Antonín Slavíček, vynikl především jako kabaretní herec a konferenciér, v tomto oboru začal působit ještě před první světovou válkou, jeho začátky v pražském kabaretu Bílá labuť se datují do roku 1912. Své herectví pak zdokonaloval u několika kočovných společností, po roce 1916 působil znovu v Praze, v kabaretu Parlament se uplatnil i jako režisér. Po první světové válce vedl kabaret Lucerna v Ostravě a v roce 1921 řídil organizaci československých kabaretiérů. Koncem dvacátých let se vrátil do Prahy a znovu působil v několika kabaretech (Lucerna, Kakadu), s dalšími umělci podobného ražení pak pořádal četná zájezdová představení po celé republice. V době okupace účinkoval v divadelní společnosti Soubor Petra Říhy, jako majitel koncese na provozování divadla na venkově pak převzal i její vedení (1942-1943). Po válce byl pak obchodním ředitelem divadla v Podmoklech. V rámci svého kabaretního působení se uplatnil také jako autor četných dobových šlágrů a kupletů.

Je pochopitelné, že jako předního pražského kabaretiéra neminul Dóďu Pražského zájem filmařů, i když podobně jako řada jiných kolegů z této branže se musel spokojit vesměs s vedlejšími úlohami, navíc většinou v nenáročných filmech. Ještě v němé éře dostal poměrně velkou příležitost svůdníka Jírka v melodramatu OSUD TŘÍ SRDCÍ (1929). Zvukový film mu pak přinesl deset dalších rolí, z nichž za zmínku stojí postava filmaře Viktory v dramatu LIDÉ NA KŘE (1937). V dodnes populárních komediích KRISTIÁN (1939) a HOTEL MODRÁ HVĚZDA (1941) si pak zahrál typově podobné role číšníka, respektive vrchního v baru. Naposledy se objevil v nevelké úloze skláře v melodramatickém snímku JARNÍ PÍSEŇ (1944).

Dóďa Pražský zemřel v únoru 1981 ve věku 89 let, přesné datum není známé. Jeho manželkou byla zpěvačka Vlasta Cidlinová.

Pavel "argenson" Vlach