Proti všem

Vávru mám rád, jeho husitskou trilogii taky. Tenhle díl je však asi nejslabší, nejvíce poplatný době vzniku. Náboženští fanatici jsou až příliš trhlí a nesympatičtí (snad později inspirovali i autory 30 případů majora Zemana - blouznivec Bič Boží má svůj předobraz právě zde). Právoplatný český král Zikmund Liška Ryšavá je jen záporným cizákem, zato Žižka svým jednotícím projevem připomíná totalitní všechny sjednocující Národní frontu. Pořád je to však pan Vávra, s velkolepými historickými scénami, včetně dobývání Tábora a bitvy na Vítkově, a s nejlepšími českými herci té doby. Skvělý byl např. Stanislav Neumann v roli ukňouraného zarputilého popa. Ukázka - bitva o Vítkov: http://www.youtube.com/watch?v=afEfCniXWV8 (30.05.2010)

Po předchozích dvou dílech by toto završení husitské trilogie, české historie, možná nemělo takovou sílu, nicméně o to možná jde (zvlášť moje oblíbená Vlastička Matulová)...my, potomci Husa a Žižky, můžeme jen s úctou hledět (čumět)...nenapodobitelně sehráno a přesto, že válečné scény nedosahují velkých kvalit, pochybuji, že by dnešní filmaři (se svými technickými možnostmi) natočili něco filmově silnějšího... (21.07.2022)

Tělo v moci ideologie. Každý úd se v okamžiku, kdy ze sebe vyzařuje tajemství, svou duši – šílenství, úzkost, radost, štěstí, vůli – může stát oporou ve vzletu i při nachýlení. Více než pět set let od husitského povstání, něčeho spíše zemského, přírodního než vypočteného, kulturního, konstruovaného, „historického“ nedokážeme ani naznačit, jak tehdy plynul čas, co kdo z nás tenkrát prožíval, a nyní tváří v tvář těm promyšleně sehraným tělům, která se tak důvěrně známě pootevírají, aby vynesla svůj soud, musíme jistě říct to jediné: stojíme proti jakémukoliv násilí a fanatismu. Záhy jsem nabyl dojmu, že zde nejde o nic víc než o přizpůsobení si něčeho nepřisvojitelného. Hnutí se změnilo v pouhé gesto, a to v gesto vybízející k podobnému povstání – žel k jakému asi? Ovšem asimilovalo se to přesvědčivě… Propaganda. (22.12.2018)

A do třetice velkofilm, kde je krásně zdůrazňována nutnost kolektivismu a to vše s národním vlastenectvím, kdy se země musí bránit útokům celé katolické Evropy. Zajímavé je pro mě třenice mezi husitskými, kdy kněží Jan Bydlinský (Miroslav Doležal) a Petr Kániš (Václav Voska) volají po sexuální revoluci, protože trpí neustálým chtíčem a zlobou, že nemohou volně souložit a vládnout ostatním. Tábor je sice ukazován jako město, kde je rovnoprávnost, ale je to jen iluze, neboť stále vládnou ti, co vládli i předtím a pracují ti, co vždy pracovali. Ale je jiná možnost? Neboť pokud stále bude hnacím motorem moc a bohatství (a může se říkat, že kolektivní), tak to vždy tak bude. A kdo je lepší a kdo horší? Cizáčtí katolíci, kteří jsou zde ukazováni, jako vrazi žen a dětí, nebo husité, kteří z pomsty zaživa upalují katolické kněze, tak i souvěrce z bludného poblouznění? A krvavá cesta? I když snad nejdříve vznikla z nutnosti obrany, se nakonec mění v silu útočnou, která chce ostatní spasit a tím hubí sama sebe. Jedinou cestou by snad byla cesta vzděláním, ale je toho nějaký národ schopen? Aby mu pojmy jako moc a hamižnost a závist byli cizí? Jan Žiška (Zdeněk Štěpánek) už mě moc nepotěšil po herecké stránce, spíše zde vystupuje jako rázný, ale velmi moudrý předseda osvíceného kolektivu. Zajímavé postavy: Ctibor z Hvozdna (Gustav Hilmar), který neváhá zmlátit svou dceru hlásající pomatené bludy, probošt (Bedřich Karen), bojácný, ale stále přesvědčený o vítězství křižáků, samozřejmě Zikmund (skvělý Jan Pivec), svérázní kněží Bydlinský a Kániš, pyroman Šimon (Jaroslav Vojta), který se po příchodu do Tábora nestačil divit, že musí stále na někoho dřít a manekýn Oldřich z Rožmberka (Václav Špidla). Film je ukončen úchvatným vítězství husitů v bitvě na Vítkově. Z pochopitelných důvodů, ani Jirásek, ani Vávra nepokračovali v dalších osudech husitů. Oba z vlasteneckých důvodů, Vávra navíc také z ideologických. Nemohlo být zobrazen postupný rozkol, úpadek a nevraživost prvních komunistů na světě (i když prvním komunistou byl Ježíš, jehož pokračovateli byli husité). Stejně je zajímavá netolerance jedněch k druhým a ospravedlňování, že ti druzí jsou kacíři, protože si myslí něco jiného. Skutečnost je zkrátka frustrující. (13.03.2010)

Já si myslím, že ta Vávrova trilogie není tak špatná, jak se o ní říká. Jistě, je to didaktické, ilustračně popularizační, zjednodušující, místy i naivní, používá se tu slovník padesátých let, ale přesto je to dobře koukatelné. Jsou to velkoryse udělané filmy s výbornou režií. Na to, v jaké době filmy vznikly, je to dobrý počin. Rozhodně to mohlo být horší, kdyby to točil nějaký břídil a skutečný zaprodanec režimu. (17.07.2008)