Přijdu hned

Okolnosti vzniku tohoto filmu jsou opravdu smutné a obdivuji tvůrce, pracující v tolik vypjaté atmosféře. Výsledné dílo ale nepatří mezi mé oblíbence, protože na komedii je opravdu dost vážné. Nenaplněná touha a láska, chamtivost versus dobrosrdečnost, která nevede ke štěstí...tomu já se prostě nemohu smát. Souhlasím ale s panem hostinským, že místo jednoho strejce bude šťastných 1000 chudých dětí. (13.03.2016)

Film Otakara Vávry "Přijdu hned" z rou 1942 patří do žánru československých prvorepublikových (a post-prvorepublikových) lehce sentimentálních komedií. Přesto podle mě z tohoto žánru trochu vystupuje a má osobitější tvář. Těžko říci, zda je to způsobeno pohnutou dobou, kdy Vávra svůj film točil (Heydrichiáda), nebo s tím spojený tragický osud herečky Anny Letenské, ale cosi chmurného na filmu sedí dosud. Nejedná se tedy rozhodně o snímek, který by v duchu komedií Vlasty Buriana vršil různý gagy a prověřené komediální prvky (záměna osob, převleky, apod.), ale ve svém pojetí je velmi civilní a v neposlední řadě i citlivý. Snad právě proto jej mám tak rád. Postavu pana Barvínka (Saša Rašilov), chudého vycpavače zvířat si člověk prostě musí zamilovat. Je to smolař k pohledání, ale také dobrák se srdcem na pravém místě. Pan Barvínek bydlí v pavlačovém domě se zvláštní sortou lidí protknutých různými maloměšťáckými charaktery. O komediální zápletky v této souvislosti není nouze, ale prim ve filmu hraje trochu melancholické drama obyčejného člověka a podstata lidského štěstí. Minimálně na mě tak film působil. Film měl premiéru asi dva měsíce po smrti Anny Letenské, což v té době ale věděl jen málokdo. Za pomoc při ukrývání Františky Lyčkové (manželky lékaře, který ošetřil Jana Kubiše) ji totiž čekal Mauthausen s jednosměrnou jízdenkou. (10.08.2016)

Nedoceněná komedie se S.Rašilovem v hlavní roli. Málokdo ví, že jednu z rolí, konkrétně domovnici (či správkyni domu) hrála tehdejší "hvězdička" židovka Anna Letenská, které několik dní či týdnů před tím popravili manžela. Bohužel během natáčení tohoto snímku čekalo v zákulisí Gestapo také na ní. Svědci hovořili o tom, že po posledním záběru ji odvedlii, pozdějí se dozvědeli, že byla popravena. V Praze na Vinohradech je na její památku pojmenována jedna ulice (kolmá na Vinohradskou), jmenuje se "Anny Letenské". (03.08.2004)

Krásný a hluboce lidský film o jedné závěti a lidech bydlícím v jednom domě. Film byl točený v pro nás nejstrašnější době za okupace v období po smrti Heydricha. U mne je největší hvězdou tohoto filmu ,,domovnice'' Anna Letenská. V době natáčení již byla sledována gestpem a její manžel čekal tou dobou na popravu. Gestapo Letenskou milostivě nechalo film dokončit, ale po natáčení si pro ni přijelo a byla odvezena do Mauthausenu, kde byla zavraděna. Ve filmu na této neskutečně silné ženě nic nepoznáte, budete se u této komedie dobře bavit a mráz hrůzy i nesmírná úcta k paní Letenské vám dojde teprve při zjištění jak moc se musela přemáhat a jakou vnitřní sílu prokázala!!! Rašilov st. si tuto komediii pro sebe a svého psa prý napsal na tělo a já myslím, že se mu moc povedla... Čtyři cvočky z obojku. * * * * (24.02.2014)

Tahle povedená komedie nad níž se vznáší hákový kříž je důkazem toho, že i v tak mizerné době se daly točit skvělé bijáky, které lidem (snad) dávaly aspoň na chvíli zapomenout na zdrcující bezvýchodnou realitu..PS: Závidím Sašovi jeho dědečka, byl to pan herec, ale jak už tady bylo zmíněno ve své době možná trochu nedoceněný. Dobrých komiků holt tehdy bylo víc, no nic.. (13.01.2011)