Přijdu hned

Filmů se Sašou Rašilovem starším v hlavní roli moc není, a proto je třeba vážit si každého lepšího. A tento je opravdu dobrý. Jasně, nic nového než klasický příběh o dobrákovi, který k bohatství téměř přišel, nás nečeká. Ale i tak jde o milou, pohodovou, lidskou a příjemnou komedii, navíc i dost krátkou, aby ani chvíli nenudila. Příjemné zastavení v denním shonu. (14.03.2016)

Nenáročná příjemná komedie o jednom starším vycpavači zvěře, životě v jednom malostranském domě, zamilovanosti a potměšile skrytém dědictví. Vycpavač zvěře Václav Barvínek (Saša Rašilov) je věčný smolař a popleta, který svou bodrácky štědrou povahou se marně snaží o lásku mladé výrobkyně umělých květin Julinky Tiché (Vlasta Matulová). A nechává si proklouznout obrovské dědictví, když neprozřetelně v záchvatu zlosti vyhání jedinou svoji zděděnou věc, bernardýna Ivana. Další zajímaví obyvatelé soudržně žijícího domu: ing. Jiří Hora (Svatopluk Beneš), impulsivní milenec Julinky a vášnivý výzkumník, hostinský Trachta (Theodor Pištěk), majitelka domu Demourová (Růžena Šlemrová) a její sestra (Lola Skrbková) hrající na klavír, vlezlá domovnice Koubková (Anna Letenská), a zvědavá Karpíšková (Blanka Waleská). Skoro celé dědictví bylo ostatními dědici (mj. Alois Dvorský, Miloš Nedbal a Vladimír Řepa) zničeno při hledání vítězného šeku, aby peníze nakonec posloužili potřebným. Z dalších rolí stojí za zmínku svědomitý listonoš (Eman Fiala), vězeňský dozorce (Stanislav Neumann) a negramotný zloděj psa (František Kovářík). Příjemná nenáročná veselohra. (16.08.2011)

„Já se nechci uklidnit, já se nemůžu uklidnit a já se neuklidním!“ Nikdy se nenechte zavřít do vězení, i kdyby třeba jen na den a s dobrým společníkem, můžete propásnout dědické řízení! Anebo…že by to až tolik nevadilo? Pan Barvínek je citlivý člověk (jeho „zklamání“ diváka zasáhne) se srdcem na pravém místě a chytlavým smíchem (ostatně Rašilov, na kterém film staví nejvíc, se uměl smát jako málokdo). I některé další postavy nejsou špatné (např. Benešův chemik, Pištěkův hostinský či třeba Nedbalův dědic s hlubokým hlasem), ale žádná z nich není natolik výrazná, aby se hlavnímu hrdinovi alespoň trochu přiblížila. A s humorem je to tu jak s přeháňkou, občas se přižene, vyvolá divákův smích, ale stejně tak rychle zmizí, a film je tak povětšinou spíš jen úsměvný (a dost sentimentální). Celkově dávám pouze lepší průměr. „To ste inženýr? To ste inteligent? Už sem vám tisíckrát řekla, že tohle já trpět nebudu! Kdo to má pak vydrhnout, celej dům to zasmradí!“ - „Náhodou to nejsou žádné smrady, ale plyny vzniklé chemickou reakcí!“ (11.08.2019)

Sentiment z toho kape na všechny strany, snad jen vycpaný ratlík pobaví. Jinak jsou snad zajímavé jen komentáře, jejichž autoři si ani o Anně Letenské nedokáží nic zjistit. Byla zatčena již v průběhu natáčení, protože její manžel schovával hledanou osobu. Gestapo ji propustilo nikoliv kvůli filmu (i když M. Havel, majitel Lucernafilmu, v tomto ohledu intervenoval), ale protože čekalo, že Letenská je přivede na stopu dalších odbojářů. To se nepotvrdilo, a Letenská byla po dokončení filmu i s manželem popravena. (29.11.2007)

Na výkonu herečky Anny Letenské opravdu není poznat, že jí gestapo stálo vlastně za zády. Nedokážu si ani představit, jak jí v tu chvíli muselo být. Saša Rašilov zde hrál jednu z větších rolí, většinou se objevoval pouze ve vedlejších. Na filmu se podílel i jako autor, sepsal námět a spolupracoval na scénáři. Takže, si roli Barvínka napsal přímo na tělo. Režisér Vávra točil v nelehké době, proto nehleděl na uměleckou kvalitu filmu, ale pracoval se záměrem diváka pobavit. Dělali to tak i ostatní režiséři a samozřejmě i herci. Film dokáže výborně člověka odtrhnout od reality a dá mu alespoň na malou chvíli zapomenout na strasti a starosti. (27.05.2010)