Réžia:
Otakar VávraScenár:
Otakar VávraKamera:
Ferdinand PečenkaHudba:
Jiří SrnkaHrajú:
Nataša Gollová, Jaroslav Vojta, Leopolda Dostalová, Svatopluk Beneš, Theodor Pištěk, Marie Blažková, Jaroslav Průcha, Vlasta Fabianová, Miloš Nedbal (viac)Obsahy(1)
Hlavní postavou je líbezná a plachá Helenka, dcera revírníka z Komory nedaleko Ostrovačic, která žije se svým otcem v myslivně uprostřed nádherné moravské přírody. Jednoho večera ji na ostrovačickém plese vyzve k tanci synovec místního faráře Ríša, který studuje v Praze na právnické fakultě. Zalíbila se mu na první pohled, a tak se o její přízeň začal ucházet jen co se znovu objevil v Ostrovačicích. Zprvu nepřístupná Helenka časem podlehne okouzlení z první lásky, ale když jí Ríša vypráví historky ze svého světáckého života v Praze, začne se mu vyhýbat. Láska je však mocná čarodějka a ona mu časem přece jen odpustí. A Ríša, který dříve jen lehkomyslně utrácel tatínkovy peníze a obletoval holky, se vrátí do Prahy s odhodláním dostudovat a pak se vrátit pro svou milovanou Helenku... Tento námět byl již v českém filmu zpracován, a to pod stejným názvem v režii Karla Antona v roce 1926. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (33)
Režisér Vávra v naprosté velkoleposti a kráse představil půvaby a taje našich jarních lesů a tůní, jimiž se prohání víla. Víla, jež podlehne svodům pražského floutka a lenocha. Atmosféry venkova a probouzející se krajiny jsem si, pro její skvělé nasnímání, užil do syta, milostného vzplanutí, pro nesympatické a nedotažené postavy, už méně. ()
Romantický film o lásce dvou mladých lidí, který prochází dětinskou zatvrzelostí díky mladosti obou postav a díky době konce 19. století.. Ríša (Svatopluk Beneš) místo studování práv híří po nocích a tak je poslán ke svému strýci faráři (Jaroslav Průcha) na venkov, kde potkává půvabnou Helenku (Nataša Gollová), spíše ještě dětsky stydlivou. Oba dva jsou do sebe od počátku zakoukaní, Helenka pro svoje plaché a naivní mládí odolává, ale pak se rozpoutá pravá romantika, kterou začne z nudy kazit Ríša. Nakonec musí přijít uvědomění a šťastný konec ve smíření obou. No, snad jim to dobře dopadlo. Z ostatních postav stojí za zmínku revírník, otec Helenky (Jaroslav Vojta), Ríšův otec (Theodor Pištěk), který zjistí, že jeho nezdárný synek místo učení dělá v Praze jen dluhy, a Ríšova bytná v Praze, paní Křížová (elegantně půvabná Vlasta Fabiánová).. ()
Dnes už jen s úsměvem mohu film vnímat v celé jeho kráse. Chybí snad už jen otevírání studánek, takže jsem zamáčkl slzu dojetí. Výlupek Ríša (Beneš) plný rebelství, a coby Helenka (Gollová) roztomile křehká. I to bylo pro ni příznačné. Lyrika Mrštíkových dialogů v idylické scenerii venkova má snad i cosi společného s Karlem Hynkem Máchou. Byl pozdní večer první máj… ()
To je taková škoda, že k té krásné a jiskrné Gollové nebyl odpovídající partner. Když si představím Hrušínského, který měl Ríšu původně hrát, to by byla jiná káva. Beneš byl taky mladší, než Gollová, takže tu výměnu jaksi nechápu. Nebo mohl být věčným studentem Ríšou třeba Korbelář. Ale to už jsem se zasnila moc, pak by byl Ríša víc sexy než Helenka, což by se nehodilo. Krom obsazení Ríši bych měla ještě jednu výtku, ten závěrečný živý obraz, když Helenka mává šátečkem za odjíždějícím vlakem, to už je opravdu přes čáru i hodně špatného vkusu, to už není jen patetické, to už je blbé. ()
K Mrštíkovu milostnému románu, který posloužil už v němé éře jako předloha ke slavnému stejnojmennému filmu Karla Antona s Jiřím Voskovcem v hlavní roli, se v roce 1940 znovu obrátil Otakar Vávra. Vávra se soustředil na zachycení prosté poezie mladé lásky uprostřed jarní, civilizací nedotčené přírody. Ireálnost přírodních záběrů byla uměleckým záměrem. Vávra s kameramanem Pečenkou nenatáčeli film o májové přírodě, ale o pohádce májové přírody. Proto Pečenka zcela záměrně použil zvláštních a do té doby v českém filmu v takové míře zcela nezvyklých kameramanských postupů: natáčel se speciálními filtry nebo na speciální infračervený materiál, čímž dosáhl dojmu odhmotněnosti. V hlavních rolích dostáli výrazného úspěchu Nataša Gollová se Svatoplukem Benešem, kdy oba představitelé dokázali svým postavám vtisknout určitý půvab přirozenosti a hereckého ostychu. Vávrova Pohádka máje je mimořádně silným filmovým dílem, také díky kameramanské vynalézavosti Ferdinanda Pečenky a působivé hudbě Jiřího Srnky. Je skutečnou pohádkou mládí a elixírem života, protkaným májovou vůní křivoklátských lesů. ()
Reklama