Maskovaná milenka

Příjemná romance podle Balzaca. Vávra byl už tehdy formálně docela jinde oproti svým kolegům. Baarová a Nezval hrají skvěle a první půle je skutečně znamenitá. Pak už bohužel poněkud začnou docházet baterky a snímek se začne všelijak natahovat. Maskovaná milenka mě však nejvíce zaujala jako silné podobenství tragického osudu Lídy Baarové a jejího vztahu ke dvěma zásadním mužům, a to Gustavu Frohlichovi a Josephu Goebbelsovi. (31.10.2023)

Otakar Vávra se prostě i takovéhoto lehkého žánru chopil jako profesionál a vystřihl precizně natočený a výtečně vypravený romanťák. Gustav Nezval na rozdíl od jiných tehdejších milovníků dokázal svou roli zvládnout a Lída Baarová byla zkušeně vedena režisérem. Film , ač s naprosto banální zápletkou, je brilantní referencí žánru. Myslím, že si obecenstvo tehdy v kině dosti poplakalo. 85% (06.01.2012)

Štěstí že si mladá šlechtična pro svůj ďábelský plán zvolila vojáčka, vybrat si prosťáčka z lidu, tulili by se k sobě už po pětadvaceti minutách a divák by se pak neměl čím bavit (i když…), ano, vskutku, filmaři na to bezděky kápli, jen „zelené mozky“ jsou natolik odstřihnuty od reality, že je možno je ošálit škraboškou! Ale zase nemůžu říct, že jsem v závěru nebyl dojat. Byl. Asi stárnu. 70% (04.12.2016)

Já jsem volná! Chci zůstat vždycky docela volná. Nikdy se žádnému muži nepodaří, aby mě spoutal, říká v jedné z úvodních scén baronka Lenka alias Lída Baarová. Jak výsměšně znějí ta slova v souvislosti s osudovým vztahem Baarové k nacistickému ministru Goebbelsovi, jak podivuhodnou cestu ke svému nitru tu prostřednictvím podobných dialogů musela Baarová absolvovat. Buď jak buď, zůstává Maskovaná milenka fascinujícím příběhem velké lásky, efektním velkofilmem, v němž ambiciózní Otakar Vávra, tehdy již renomovaný režisér a scénárista, realizoval jeden ze svých uměleckých pokusů o historické téma. Zakázku na výpravnou podívanou s radostí přijal Havlův Lucernafilm, poskytujíc tím útočiště i pro nenáviděnou Lídu Baarovou, která se mezitím s opatrností smiřovala se svým neradostným postavením ve společenských kruzích. Film vzbudil nečekaný zájem, přepychové kostýmy pro hlavní představitelku dodala mimo salon Hany Podolské i vídeňská firma Lamberta Hofera a novináři tehdy na stránkách svých deníků psali cosi o pravé knížecí nádheře na Barrandově. Palác Lucerna a barrandovské ateliéry se v těžkých časech nacistické okupace staly centrem činorodosti a důkazem, že český film nechce a neumí kapitulovat. Cožpak taková aktivita a nemalé finanční náklady znamenaly v té době málo? Jaké jiné důkazy měl položit na oltář vlasti filmový podnikatel Miloš Havel? Maskovaná milenka nebyla jen pompézním filmem, jemným rozptýlením v pochmurné době, ale odvážným pokusem, velkou touhou oslavit chybějící radost ze života a složit hold vznešenosti a kráse. (19.07.2009)

Lehký a načinčaný romantický film sice nedosahuje kvalit Vávrových opusů z let pozdějších, ale s přihlédnutím na protektorátní poměry, které u nás panovaly, můžeme být jen rádi, že vznikaly i odlehčenější a nepropagandistické snímky usilující o uvolnění napjaté atmosféry. Až možná přílišná sentimentální okatost a kýčovitá cajdákovitost je trochu na škodu, avšak samotná předloha Honoré de Balzaca po literárních stránkách není ničím objevná. Milostný vztah mezi kapitánem a milenkou v podání Lídy Baarové a seladonského Gustava Nezvala při natáčení zdaleka nebyl tak uvolněný jako ve snímku samotném. I proto je někdy cítit v jejich vypjatých partech až přílišnou křeč a nevěrohodnost. (12.09.2004)