Krakatit

Tri roky po skončení II. svetovej vojny, v ktorej sa prvý krát použili atómové bomby a začínali sa preteky v jadrovom zbrojení, bola ideálna doba, v ktorej mohlo byť jedno z najlepších diel Karla Čapka spopularizované minimálne na európskej úrovni. Bohužiaľ u Vávrovho filmu táto ambícia ani neexistovala a aj jeho zámer ostal niekde na pol ceste. Väčšinou mi u sci-fi snímok po nejakej dobe od nakrútenia začne prekážať rýchlo starnúca technika. Tu napodiv nie. Tu mi prekážali prehnané herecké výkony, akoby vystrihnuté z nemého filmu, násilne pretláčané humanistické myšlienky a naivita až trápnosť väčšiny scén. Nebyť Čapka, tak sa u troch hviezdičiek nezastavím. (28.10.2012)

Film nudí až to prudí, klasika jedna vyčpělá. Proč? Důvody jsou nabíledni - příjemné napětí ze začátku vystřídá strašné přehrávání, naivita a (až nechtěně komický) patos. K tomu rozvláčnost a zmateně vyprávěný příběh. Dobře to už vystihli RobRoy, Superpero, Kulmon nebo jitrnic, jen tomu nedali patřičné 2*, ale uctivé 3*. Čili nadhodnotili, jako mnozí zde. (12.12.2010)

Tehdy asi působivé, dnes už jen naivně patetické. 1) Vizionářský Čapkův román se dva roky po největší válce lidských dějin stal víceméně jen politickou agitkou. ...aby to svítilo a hřálo... 2) Zaznamenal jsem výborné herecké výkony (pro toho, kdo má rád melodrama). (19.01.2016)

Svržením atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki na konci druhé světové války překročil svět práh atomového věku. Došlo k naplnění vize spisovatele Karla Čapka, který již o dvě desetiletí dříve předpověděl ve svém románu Krakatit okamžik mravního rozcestí mezi mírovým a vojenským využitím jaderné energie. Stejnojmenná filmová adaptace režiséra Otakara Vávry vznikala v době začínající polarizace světa na dva proti sobě stojící tábory. Přes jisté zaktualizování zachoval filmový přepis to nejzávažnější: pohled humanisty na nebezpečí sebezničení lidstva bez návaznosti na jakoukoli ideologii. Vlastní příběh je vyprávěn formou prolínání dvou dějových rovin, skutečnosti a fantastického snu, který prožívá inženýr Prokop po objevu třaskaviny nevídané účinnosti. Do hlavní role byl obsazen brněnský rodák Karel Höger, který postavy rozkolísaných intelektuálů zvládal s velkou tvůrčí profesionalitou. Höger byl všestranným umělcem. Začínal jako divadelní herec v Brně, od počátku války působil dlouhá léta na prknech pražského Národního divadla. Vytvořil řadu postav, od mladistvých milovníků po role charakterní. Přes jejich různorodost měly jedno společné: složitou niternou osnovu, kterou v nich Höger objevoval. Byl dokonalý mistr psychologické kresby, což výrazně vyniklo zejména ve filmu, který v tomto směru poskytoval více příležitostí k detailnímu charakterizování takové postavy. Do pozadí by ovšem neměly být odsunuty ani vynikající výkony Smolíkův, Plachého, Linkerse a mladinké Nataši Tanské, podobně jako vizuálně dokonalá femme fatale Florence Marly. V širších souvislostech pak neztrácí ani kniha, ani film - bohužel - své časové poselství ani dnes. Problém zneužívání vědy trvá a díla jako KRAKATIT zůstávají i v současnosti varovným mementem. (05.10.2008)

Předem chci říci, že jsem vůbec nevěděl o existenci tohoto filmu a že jsem knihu nečetl (po zhlédnutí asi budu muset), proto mi některé detaily bohužel unikaly, avšak jednoznačnost Čapkova poselství jsem si snad vyložil správně. Náhoda mi přihrála tento film do cesty a já se tak stal divákem něčeho, co v takto rané fáze české kinematografie nemá obdoby. Krásně paranoidní a hororové drama s vynikajícím Högerem a strašidelným a uhrančivým Plachým společně s hrůzostrašnou hudbou a psychedelickými prvky si hrálo s mými pocity a já se stával minutu od minuty zmatenějším. Z filmového hlediska je to neskutečně moderní a vyspělé dílo, které oplývá nadčasovostí, ostatně i jako Čapkova kniha, nezapomenutelnou atmosférou a celkovou profesionalitou zpracování, která je na české poměry až neuvěřitelná. Tento Krakatit, který vznikl v jistě nelehkých podmínkách a hlavně době, by dnes nikdo takhle brilantně nenatočil. (10.09.2016)