Krakatit

Předem chci říci, že jsem vůbec nevěděl o existenci tohoto filmu a že jsem knihu nečetl (po zhlédnutí asi budu muset), proto mi některé detaily bohužel unikaly, avšak jednoznačnost Čapkova poselství jsem si snad vyložil správně. Náhoda mi přihrála tento film do cesty a já se tak stal divákem něčeho, co v takto rané fáze české kinematografie nemá obdoby. Krásně paranoidní a hororové drama s vynikajícím Högerem a strašidelným a uhrančivým Plachým společně s hrůzostrašnou hudbou a psychedelickými prvky si hrálo s mými pocity a já se stával minutu od minuty zmatenějším. Z filmového hlediska je to neskutečně moderní a vyspělé dílo, které oplývá nadčasovostí, ostatně i jako Čapkova kniha, nezapomenutelnou atmosférou a celkovou profesionalitou zpracování, která je na české poměry až neuvěřitelná. Tento Krakatit, který vznikl v jistě nelehkých podmínkách a hlavně době, by dnes nikdo takhle brilantně nenatočil. (10.09.2016)

Vávra je prostě Vávra. Krakatit je podle mě jeden z nejlepších českých filmů a rovněž je jednou z nejlepších adaptací. Höger hrál jako o život, Florence byla tak přitažlivá a odpudivá zároveň, že snad žádného diváka nemůže nechat v klidu. A to nejlepší - ta atmosféra! Cloumalo to se mnou naprosto stejně jako když jsem Krakatit četla. Škoda, že se ho Čapek nedožil... (07.06.2011)

Film nudí až to prudí, klasika jedna vyčpělá. Proč? Důvody jsou nabíledni - příjemné napětí ze začátku vystřídá strašné přehrávání, naivita a (až nechtěně komický) patos. K tomu rozvláčnost a zmateně vyprávěný příběh. Dobře to už vystihli RobRoy, Superpero, Kulmon nebo jitrnic, jen tomu nedali patřičné 2*, ale uctivé 3*. Čili nadhodnotili, jako mnozí zde. (12.12.2010)

Nie som odborník českej dobovej kinematografie, ale mám pocit, že prvky, ktoré použil v tomto filme Otakar Vávra, boli v tunajších končinách priekopnícke. Za prvé sa jedná o vážne sci-fi, čiže žáner, ktorý je u nás zriedkavejší ako šafrán. Nehovoriac o prvej polovici storočia. Za druhé Vávra príbeh orámoval a v priebehu rozprávania začíname vďaka halucinogénnym obrazom tušiť, že nás režisér ťahá za nohu. Po vyzradení pointy zistíme, že sme sledovali úplne iný žáner, ako sci-fi. Trochu zamrzí naivita chovania hlavnej postavy, tá je ale vykompenzovaná onou pointou, ktorá ju postaví do iného svetla. Vávra sa zrejme inšpiroval vizuálom Metropolisu a spôsobom rozprávania v Kabinete dr. Caligariho. (20.10.2012)

Hutná dávka paranoie od Otakara Vávry o tom, co se může stát, když se nesprávná věc dá do nesprávných rukou. Kromě i dnes aktuálního námětu oceňuji zejména atmosféru, na tehdejší dobu vynalézavé triky a výborné herce - Karel Höger jako inženýr v nesnázích nebo např. osudově krutá Florence Marly v roli princezny. A teď už abych si sehnal knížku. (17.11.2008)