Krakatit

Kdyby existovala kategorie "čapkovský hrdina", inžených Prokop v podání skvělého Karla Herega by tam určitě spadal. Stejně jako třeba Hugo Haas a jeho doktor Galén z Bílé Nemoci. Marný boj jednotlivce proti celému lidstvu a jeho touze po boji, moci a penězích, o něž ve většině válkách jde je tentokrát ilustrován na příběhu geniálního vynálezce, kterému příliš pozdě dochází, jaké následky jeho "dílo" přinese. Narozdíl od Galéna je však on sám strůjcem vražedného nástroje a jeho hrdost ho vhání do mnohých nebezpečných situací. A přitom nakonec se ukazuje, že nejvíc rozumu má obyčejný starý pán, který do vědy ani politiky nevidí. Není to hodně přesný obraz života v jakékoliv společnosti? (11.06.2011)

Technická stránka filmu ( kamera, výprava, hudba, triky...) na svoju dobu a na krajinu pôvodu doslova berie dych. V brilantnej réžii vyznieva snímok nie ako sci-fi, ale ako psychologická dráma o mužovi, ktorý má vo svojich rukách ( či skôr v hlave ) obrovskú moc. Jeden z vrcholov fantastického žánru v Československu. (20.11.2014)

Formou notně zastaralé (takhle polopaticky a doslovně se filmy nevyprávějí už setsakra dlouho, o silně afektovaném přehrávání některých herců snad ani nemluvě), snově-zlověstnou atmosférou stále působivé, humanistickým/protiválečným poselstvím samozřejmě nadčasové. Vůbec bych se nebránil nové (dobově aktualizované) filmové adaptaci, ale moc mě nenapadá, komu ze současných českých filmařů by se mohl takto specifický projekt svěřit, aby z něj nevzešla naprostá katastrofa... 70 % (24.01.2019)

Vávrovy filmy vždy souzní s epochou, v níž byly vytvořeny, ale přinejmenším několik z nich v několika (!) epochách dějin českého filmu patří k těm, které to pro svou epochu typické nejen kvalitativně završují, nýbrž z ní i vyčnívají. Krakatit (jehož předlohu jsem četl na gymplu a prakticky nic si z ní nepamatuju) je jedním z nich. Asi nejlepší na tomto filmu jsou dvě jeho úzce spolupracující charakteristiky, totiž halucinační atmosféra a zásadní nevyjasněnost, jakýže skutečnostní status má v "realitě" filmu jeho děj, resp. jednotlivé složky děje a jejich vzájemný poměr, nevyjasněnost tím pozoruhodnější, že ji neruší ani výslovné úvodní návěstí. A samozřejmě ikonický Höger. (07.07.2020)

Nie som odborník českej dobovej kinematografie, ale mám pocit, že prvky, ktoré použil v tomto filme Otakar Vávra, boli v tunajších končinách priekopnícke. Za prvé sa jedná o vážne sci-fi, čiže žáner, ktorý je u nás zriedkavejší ako šafrán. Nehovoriac o prvej polovici storočia. Za druhé Vávra príbeh orámoval a v priebehu rozprávania začíname vďaka halucinogénnym obrazom tušiť, že nás režisér ťahá za nohu. Po vyzradení pointy zistíme, že sme sledovali úplne iný žáner, ako sci-fi. Trochu zamrzí naivita chovania hlavnej postavy, tá je ale vykompenzovaná onou pointou, ktorá ju postaví do iného svetla. Vávra sa zrejme inšpiroval vizuálom Metropolisu a spôsobom rozprávania v Kabinete dr. Caligariho. (20.10.2012)