Réžia:
Otakar VávraKamera:
Václav HanušHudba:
Jiří SrnkaHrajú:
Karel Höger, Florence Marly, František Smolík, Nataša Tanská, Miroslav Homola, Jaroslav Průcha, Jiří Plachý st., Eduard Linkers, Bedřich Vrbský (viac)Obsahy(1)
Čapkova předloha se v těsně poválečném kontextu dočkala zřetelné aktualizace: mimořádně ničivá třaskavina v rukou válečných štváčů, které zajímají jen zisk, se může snadno stát osudnou rozbuškou, ohrožující celý svět. Režisér Otakar Vávra soustředí pozornost na horečnaté představy vyčerpaného a navíc zraněného protagonisty inženýra Prokopa, jenž se ze všech sil snažil zabránit zneužití svého vynálezu. I když po vypravěčské stránce (snově stylizované sekvence, které přibližují hrdinovo narušené vnímání, prozrazují inspiraci ponurým francouzským poetismem) film přece jen zestárnul, jeho výpověď si dodnes uchovává svou naléhavost.
Román Karla Čapka Krakatit zfilmoval Otakar Vávra již záhy po druhé světové válce a pojal jej jako horečnatě expresivní varování před jadernou zkázou. V roce 1980 se k tomuto dílu vrátil znovu, tentokrát však zdůraznil násilnou aktualizaci výchozího textu ve smyslu zákeřných imperialistických piklů. Hlavní hrdina vědec Prokop se ocitá ve smrtelném ohrožení, když chce zabránit zneužití svého epochálního vynálezu třaskaviny Krakatit dvěmi skupinami lidí, kteří s její pomocí chtějí ovládnout svět. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (245)
Čapka si za jeho přínos literatuře velmi vážím. Což se o pětadevadesáti procentech dalších spisovatelů říct nedá. Je to proto, že psal o tehdy (a vlastně i dneska) aktuálních problémech světového měřítka takovou formou, že to snad musí dojít každému idiotovi. Krakatit je parádní vizí zneužití moci a souboje běžného člověka se systémem. 85% ()
Velmi kvalitní film, který se zabívá zneužitím vědy pro vojenské účely, který ukazuje lidi, kteří lační po moci. Vše se odehrává ve snu inženýra Prokopa (dobrý Karel Höger), který v nemosnici bojuje o život. Film je obžalobou systému, který dotlačí lidi tam, kam potřebuje. Protože každý systém, který je založen na výhrůžkách a trestu jednou musí zákonitě skončit a jedinou cestou (ale kdo ví jestli někdy proveditelnou) je vzdělání a osvěta, jak říká doktor Tomeš (František Smolík). Prokop je ve svém snu hnán za svým snem, záhadnou dívkou (Vlasta Fabiánová), ale do cesty se mu nejdříve staví doktorova mladá dcerka Ančí (mladicky půvabná Nataša Tanská) a později vznešená princezna Wilhelmina Hagen (Florence Marly), která je ochotna se mu oddat pro získání moci, kterou může stvořit. Každá z nich ho přitahuje. Ale nejdříve musí překonat sám sebe a svoje démony Carsona (skvělý Eduard Linkers) a D'Hemona (Jiří Plachý), kteří ho šikovně postrkují tam kam mají, k nadvládě nad světem. Ale ta touha je v Prokopovi samotném, až na konci dochází ke zjištění, že věda nemusí sloužit jen k výbuchům a destrukcím, ale že má sloužit k lepšímu životu lidí. Zajímavé je porovnání aristokratických představitelů k mrtvým překonaným mumiím, které k životu přivádí jen síla moci, krásné je vyobrazení hamounství a mocechtivosti skupinky těch vyvolených a přirovnání řečníka (František Vnouček) k nacistům. Je to velmi pozoruhodný film se zajímavou myšlenkou potřeby změny vnímání světa a lidí, kteří jsou stále zneužíváni úzkou skupinou mocných ve svůj prospěch. ()
Dost podivný filmový patvar, něco mezi dramatem o odpovědnosti a vině, a sebeparodií, celé to působí tak křečovitě a amatérsky, přitom to mělo být smrtelně vážné, a určitě nešlo o nějakou záměrnou grotesku. Herecké výkony i stylizace je přehnaná, na to je naroubovaná trocha tý dobový ideologie, a výsledek působí dost nejapně. Solidní je snad jen vizuální podoba filmu a zajímavý je motiv svedení charakterově nepevného inženýra Prokopa vypočítavou Princeznou, ve které probudí cit, snad. Nevěrohodně vyznívaj i snově laděné scény a portréty "válečných štváčů", ve výsledku je to až příliš naivistické ne li docela pitomé. ()
Ze začátku to je pomalu noirová detektivka. Hra světla a stínu je perfektní a zápletka napínavá. Poté nastoupí idylická část na vesnici, proti které též nemám výtky. Jenže jakmile přijde zajetí, vše začne být zbytečně rozvláčné a nudné. Chvílemi jsem u toho opravdu usínal. Závěr s tajnou radarovou stanicí je roztomile naivní, ale zpracování se mi líbilo. Vizuálně to není ničemu nic dlužno. Poselství je taky dobré, i když by mohlo být podáno malinko méně polopatě. Drhly mi tam občas jen některé otravné postavy (teroristi, všichni co ho věznily kromě princezny) a občasná rozvláčnost. ()
Literární i filmové zpracování patří již ke klasice. Navíc je ohromné, že i po šedesáti letech má film stále co říci o reálné hrozbě zbraní, které lidstvo stále vyvíjí a přitom právě tyto nové a stále strašnější zbraně vedou k lidstvo do záhuby. Oproti literární předloze je film sice slabší, neboť Karel Čapek velmi důkladně a krásně vyjádřil vnitřní rozervanost hlavního hrdiny, což se na plátno přenést podařilo jen z části, ale i tak jde o kvalitní podívanou. Karel Höger excelentně zahrál roli Ing. Prokopa. ()
Galéria (48)
Zaujímavosti (28)
- D'Hemon (Jiří Plachý st.) říká Ing. Prokopovi (Karel Höger), že v horském sídle padlých diktátorů je 9,5 gramu krakatitu. Jenže plechovka je podstatně větší, odhadem by pojala 400 g prášku. (Robbi)
- Film sa stal prvým Československým po-februárovým filmom určeným pre export a získal predikát "film národného i umeleckého významu". (Raccoon.city)
- Profesor chémie Plinius (Karel Dostal), ktorý sa počas horúčkovitého sna pýta inžiniera Prokopa (Karel Höger) o alfa- explóziách a krakatite, sa v románe volal profesor Wald. Išlo v skutočnosti o obraz reálneho človeka s menom František Wald, profesora teoretickej a fyzikálnej chémie a chemickej metalurgie. Karel Čapek navštevoval prednášky Phdr. Františka Walda. (Raccoon.city)
Reklama