Obsahy(1)
Ve velkém domě stojícím poněkud stranou na okraji moravské vesnice Bítova žijí tři generace rodiny Balvínových. Nečekanou změnu ustáleného, poklidného a svým způsobem ospalého rodinného života plného podivných zvláštností a nepsaných pravidel naruší syn Vilém, který jedné noci objeví uprostřed silnice mladou ženu v bezvědomí. Nikdo si však její objevení nedá do spojitosti s podivným požárem, jehož zář zahlédl Vilémův mladší bratr Martin v lesích na obzoru. Ani oni, ani dívka sama, protože trpí ztrátou pamětí, netuší, že se jmenuje Marie, že je to zhýčkaná dcera významného pražského průmyslníka Rudolfa Ungra a jako jediná přežila leteckou havárii. Protože má Vilém problémy s alkoholem, ocitne se dokonce v podezření, že dívku na silnici sám srazil, když řídil opilý. To je také jeden z důvodů, proč se rodina rozhodne, že zraněnou dívku zatím nedopraví do nemocnice, ale zůstane u nich, dokud se neuzdraví. Svým pobytem však Marie vnese do ospalého rytmu domu neklid a podivné napětí. Vilém, z něhož poranění hlavy za války a z něj plynoucí nesnesitelné bolesti udělaly životní trosku, se dokonce z nešťastné lásky k Marii, která se pochopitelně věnuje spíše sympatickému a chápavému učiteli Martinovi, oběsí. Týdny plynou a mezi Marií a Martinem, který jí pomáhá pátrat po ztracené totožnosti, se rodí něžný milostný cit. A v okamžiku, kdy už se vzdávají naděje a uvědomí si, že spolu mohou šťastně žít i bez Mariiny minulosti, vrátí dívce paměť čirou náhodou pouťový kouzelník, který během svého vystoupení podrobí Marii hypnóze. V tom okamžiku se ovšem z milé dívky stává opět odměřená a nepříjemná dáma, která nechce mít s vesnickým učitelem nic společného. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (64)
Se vší tou prvorepublikovou teatrálností a hereckým neumětelstvím Adiny Mandlové by to byl dobrý, Máchovým Májem (Viléme!) říznutý Višňový sad počesku se zamrzlými postavami-karikaturami, kostlivci ve skříni a chráněnou vrbou místo višní. Dlouhá stopáž a Vávrův scénář (a režie) to však neudrží a při závěrečné replice, že celý život je jen sen, se člověku zasteskne po filozofování Pedra Caldérona de la Barcy. Jan Roth sice krásně maluje světlem, ale z filmových adaptací děl Karla Josefa Beneše mnohem víc doporučuju emocemi nabité hollywoodské melodrama A Stolen Life (1946), které je díky Glennu Fordovi a Bette Davis v dvojroli (!) herecky úplně jinde. ()
Otakaru Vávrovi rozhodně nejsou vedle jiných žánrů cizí ani tajuplné mysteriózní příběhy okořeněné kouskem psychologického dramatu. Jestli někdo v Československu skutečně uměl natočit mysteriózní film, byl to podle mě právě Vávra. Jeho polozapomenutá Třináctá komnata (1968) mě fascinuje už pár let a po aktuálním zážitku si můžu do této kategorie přiřadit i Kouzelný dům. Silná atmosféra, podpořena expresivně ponurými záběry, i v doprovodu záblesků romantičnna, graduje do stále napínavějších okamžiků a dojde i na zajímavě ztvárněný sen s noční můrou hlavní hrdinky či pár menších strašidelných lekaček (u některých pohledů s nečekaným zjevem přes okno či do zrcadla), které na mě i navzdory stáří filmu dokázaly efektně působit a v druhé polovině mě tu stále více mrazilo. Během procitnutí v paralelním světě se samostatnou pamětí hlavní hrdinky, s nedobrovolnou cestou nejdřív tam i zpátky (včetně způsobů obou procitnutí), jsem si tu navíc dvakrát vzpomněl i na Lynchův žánrový majstrštyk Mullholland Drive (což berte taky jako plus :)). Souhlasím s názorem mchnka, že filmařsky i námětově se jedná až o překvapivě nadčasový kousek. Místy lehce patetické herectví některých zúčastněných může tvořit pro dnešního diváka maličkou pihou na kráse, ale možná o to víc vynikne výkon Adiny Mandlové, která zdařile a přesně dokázala ztvárnit hlavní postavu se ztrátou paměti. Její pohled očí, když se k tomu usměje, je zde (stejně jako ten dům, když se rozsvítí a zmizí z něj temnota) kouzelný... citově vysněný šťastný konec, byť svou atmosférou možná odlišný od většiny předchozího děje, asi k filmům této éry už holt patří... [80%] ()
Jeden ze zajímavých a z průměru vybočujících pamětnických filmů. Netradiční je herecká sestava. Zdeněk Štěpánek není v roli milovníka zcela zřejmě ve své kůži a na jeho místy divadelním výkonu je to znát. Naopak Adina Mandlová, obsazená rovněž mimo svůj běžný herecký repertoár, si s vážnou melancholickou rolí poradila velmi dobře. Převážná část příběhu se sice odehrává v interiéru, ale výprava a působivá kamera i hudba dodávají tomuto na svou dobu originálnímu i když trošku naivnímu příběhu zvláštní atmosféru a kouzlo starých časů. ()
Řekl bych trochu podceňovaný film. Přes ty různé Kristiany a Noční motýli se na něj trochu zapomíná. O režiséru Vávrovi platí, že sází především na známé a oblíbené tváře herců. Tak tady to platí dvojnásob. Snad kromě Svozilové a Mandlové byli všichni v hlavní roli členy Národního divadla. A vsadit na trojici sester Nasková - Brzková - Dostalová bylo opravdu šťastné řešení. Dobře se jim ale i vyrovnaly Mandlová se Svozilovou. Z mužů byl dobrý Štěpánek, ale ještě lepší byl Eduard Kohout v roli Viléma Balvína. Působivá kamera i hudba. Takže velmi vydařený film. ASI SE TO ZDÁ NEUVĚŘITELNÉ, ALE PRO TEHDY 63-LETOU TEREZII BRZKOVOU TO BYLA PRVNÍ FILMOVÁ ROLE! ()
Film varuje: nezahrávejte si s černou magií! Zdaleka se vyhněte všem okultistům, věštcům či hypnotizérům. Hrdina filmu v důsledku setkání s podobným šarlatánem ztrácí svou životní lásku. První polovina filmu působí dosti nezáživným dojmem. Podivná rodinka skládající se ze tří stařenek, dvou synků v letech a jedné postarší dcerušky se stará o nalezenou dívku, která v důsledku úrazu ztratila paměť. Oživení přichází až po setkání s kouzelníkem. Štěpánek podle mě trochu divadelně přehrává. Hlavně závěr s Mandlovou je až moc patetický. ()
Galéria (15)
Fotka © Elektafilm
Zaujímavosti (8)
- Film, který inspiroval Davida Lynche k natočení Mulholland Drive. (Kulmon)
- Kouzelný dům bol prvý film Hostivařských ateliérov "Host" zlínskeho priemyselníka Jána Baťu, v tej dobe konkurenta Barrandovu. (Raccoon.city)
- Premiéra Terezie Brzkové před kamerou. (Kulmon)
Reklama