Kladivo na čarodějnice

Já osobně nedokážu mlčet tam, kde je jakkoliv útočeno na církev, a to třeba i po právu. Tady ale nechápu, v čem by film měl být proticírkevní nebo dokonce protináboženský! Hlavní hrdina kněz, který se setká se státní zvůlí (a že se tady jednalo o státní instituci, ví každý, kdo měl z dějepisu na základce alespoň čtyřku), postava, která projde přerodem k "dobrému" další kněz, všichni věřící - až na hlavního záporáka, který jediný se považuje za něco víc, něco nahoře. Paralela s komunistickými procesy je neskutečně hrozivá - "ano, přiznávám se, poníženě děkuju, počkejte, ať to řeknu všechno správně". Podívejte se na Costa-Gavrasovo Doznání, a budete mít jasno. Takové nebezpečí nám hrozí, když se k moci dostane nedostudovaný právník toužící po penězích - no, v případech komunistických mocipánů šlo leckdy i o nedoučené krejčí, ale lidstvo holt postupem času neskutečně blbne. Kupa odkazů by se dala najít i na obecně existencionalistické pojetí osudu člověka ve společnosti nebo i v životě - např. kafkovská spravedlnost a právo. Gemini:Ty se nejdřív nauč česky, než začneš pindat! (Ledaže bys zdravil jenom ty ženy.) (05.03.2006)

Těšil jsem se na slavný film, který je možná nadhodnocen (co se týče filmové kvality), ale rozhodně musel vzniknout jako výpověď o zrůdnostech, v které možná někteří lidé nevěří nebo o nich dokonce nevědí. Avšak znalého věcí(jak to chodilo, praktiky...apod) film ho nedokáže překvapit. Mě osobně tím dost zklamal, protože i přes působivé postavy, atmosféru a "nepříjemné" praktiky tu nebylo nic, co by mě jakkoliv překvapilo nebo zarazilo. Asi jsem nikdy neměl dobré smýšlení o režimu a/nebo církvi a to ani z historického hlediska, takže mě film lehce "minul" ve svém poselství, které jsem měl "přečtené předem". (20.02.2009)

Kladivo je mechanický nástroj, který deformuje, co já vím, třeba kapotu auta vašeho soka. Ovšem Kladivo na čarodějnice jakožto film mistra Vávry, útočí totálně jinačím způsobem. Ničí vás. A to dost drsným způsobem. Třeba tohle: na scéně se objeví Vladimír Šmeral. Pro nezasvěcený lidi (ti co nečetli knihu---já se taky mezi ně počítám...) znamená jeho postava v úvodu něco jako spásu. Že třeba zastaví tu vlnu keců, která se valí po celý film. Ovšem pak si nasadí na hlavu dementní paruku, která značí, že teď tady velím já a všichni ostatní jste jen přisluhovačí ďábla atd. Šmeral začíná brnkat na nervy. Pak nastává ta část, kdy se odsuzují nesprávní lidé a vy máte hlavu zabořenou v dlaních, protože tohle kladivo asi jen tak nepřekousnete. Šmeral už pro vás začíná býti synonymem ke slovům jako: hajzl či Hitlerovo náhražka. Finální záběr (opět kralující Šmeral tentokráte ve stavu "mám v sobě tolik vína, že ve Francii momentálně nemají čím podlít kuře...") se dostává do dějin. Zuříte. To, že jste si mysleli, že všechno dopadne dobře a že půjdete spát s Jokerovským úsměvem na tváři, byla totální ubohost. Pořád vidíte ten zpropadený ksich Šmerala a ten fakt, že jste nemohli těm lidem pomoct, je až děsivě skličující. Vávra rozbořil mýty a to bravůrním způsobem... (16.01.2009)

Člověk se divý, že trvalo skoro 300 let než došlo k rehabilitaci. Film je natočel velmi zručně a dobře. Doby naštěstí dávno minulé byly temné. Bohužel i v současnosti si z nich berou někteří inspiraci. Pěkná (tedy hrůzu nahanějicí) je i úvodní píseň. Václav Lohniský je démonický strašidelný a nemusíte se na obrazovku koukat stačí jen poslouhat. (09.05.2010)

Kladivo na čarodějnice je v mnoha ohledech vyjímečný snímek, který má několik "nej"- jde o nejlepší film Otakara Vávry, nejbezvýchodnější a nejdepresivnější snímek československé kinematografie a zároveň jeden z jejích absolutních vrcholů. Hned několik herců v něm dostalo skvělou roli, která znamenala vrchol jejich herecké kariéry - v první řadě pak Vladimír Šmeral. Pro úspěch filmu byla klíčová právě osoba režiséra Vávry a doba vzniku filmu. Vávra je jednou z nejrozporuplnějších postav naší filmové historie. Talentovaný, znalý řemesla a s citem pro kompozici ale na druhé straně vrcholně pragmatický, přizpůsobivý a prospěchářský. Rok 1969 byl patrně posledním, kdy šlo svobodně natáčet a Vávra si jako znalý člověk o budoucím vývoji nedělal žádné iluze. Chopil se tedy příležitosti natočit film o tom, co ho zajímalo a co důvěrně znal - o povaze moci a technologii mocenské zvůle. Politické moci převážnou část života oddaně sloužil a tak disponoval spoustou postřehů tak říkajíc z první ruky. Ve snímku se najde řada dialogů, které jdou až " na kost " a řada scén, ze kterých mrazí. Nejedná se v pravém smyslu slova o film historického žánru - čarodějnické procesy sloužily jen jako východisko pro uměleckou výpověď. Není to vyprávění o inkvizici a konkrétní době. Je to film o odvaze a zbabělosti, o manipulaci a zastrašování. Není příjemný a jeho cílem není bavit. Nevzbuzuje hrůzu, nýbrž tíseň a znechucení. Protože v době natáčení začalo být jasné, že " tato noc nebude krátká", nemá ani film žádné nadějné vyústění a depresivní atmosféra je navozena hned úvodní žoldnéřskou písní : "A černý host už ohlodává bílou kost...nám je už hej, už s námi táhne zubatej..." i následujícím monologem fanatického kněze. Výborné ( ale to je u Vávry téměř samozřejmé ) je využití hudebních motivů. Vávra odčinil tento úlet v 70. letech hned několika vylhanými angažovanými snímky, snad nejslabší bylo pozdější Temné slunce. Celkový dojem 95 % (22.05.2007)