Jan Žižka

Nejlepší je jednoznačně bitva u Sudoměře, kterou nám učitel pouštěl už na prvním stupni. Památná 1. bitva husitů proti panským vojákům mezi dvěma rybníky (jedním vypuštěným a druhým napuštěným) byla pro mě po dlouhou dobu skvělou inspirací pro stavbu bitev s vojáčky. :-) Zbytek filmu si už příliš nepamatuji, protože je zastínila právě ona bitva, která je na tehdejší možnosti zvládnuta solidně... 60% (05.01.2008)

Pořád je to výborná podívaná a hlavně bitva u Sudoměře natáčená přesně na tomtéž místě patří k nejlepším pasážím druhého dílu husitské revoluční trilogie. Ano, Žižka je tam skoro chodící plakát jako od Mikoláše Alše, což je samozřejmě odraz doby vzniku filmu, ale jinak vlastně není moc co vytknout v souvislosti s mým komentářem k předchozímu Janu Husovi. (06.07.2016)

V rovnakom duchu, ako Jan Hus, avšak veľkolepejšie natočené. Jana Žižku môžeme nazvať skutočným historickým veľkofilmom. Napriek ideologickosti a vzletným rečiam mi dej pripadal realistickejšie podaný, ako prvá časť trilógie a najmä s lepším tempom, keď sa dialógy pravidelne striedajú s masovými scénami (vedie "párty" na radnici). Kto videl Alexandra Nevského, toho poteší, poprípade naštve odkaz na lámanie ľadovcov v podobe "neviditeľného" bahna. Samotná postava Žižku je trochu menej majestátnejšie podaná, ako by sa asi slušalo, čo ale nie je tak úplne na škodu, keďže sme zvyknutí na vyšportovaných krásnych vodcov ľudu, ktorých vzhľad skutočnosti odpovedal menej. (04.06.2014)

Otakar Vávra byl génius na davové scény. To jak je dokázal režijně ukočírovat a přitom akční sekvence do nejmenších podrobností vypilovat snad i překročilo danou dobu. Bohužel, natáčel tak za komunistického režimu a ten mu do toho zřejmě velice kecal. Pobožná stránka dané doby je maximálně upozaděna. Postavy jsou buď dobré nebo špatné, nic mezi tím. A to ještě v tom smyslu, že dobří jsou sedláci, plebs, ale dobrých šlechticů aby člověk pohledal. Idea husitů je zde brána jako maximální dobro, vše ostatní jako zlo. Toto mě velice mrzí a jednu hvězdu za to strhnout musím. I tak chápu, že Jan Žižka z roku 1955 patří ke zlatému fondu naší kinematografie. A bojím se jakékoli jiné moderní předělávky, protože jednoduše tak epické to může být jen stěží. A zrovna epičnost si husitská látka zaslouží. 75% (27.06.2018)

Musela jsem se na tento film podívat znovu, neb jsem nechtěla hodnotit něco, co jsem viděla před dvaceti lety.. Moje dnešní hodnocení je shovívavé, dolehla na mne nostalgie.. Už jen vidět pohromadě Zdeňka Štěpánka, Karla Högera, Ladislava Peška, Jana Pivce, Václava Vosku mi málem přivodilo zástavu.. K tomu tedy to čisté, krásné, upřímné vlastenectví z toho dýchá na kilometry.. Takže za mne ano, tohle se povedlo.. A to, co se nepovedlo dokonale, jsem úspěšně vytěsnila.. (13.01.2021)