Vysielame správy

Mám rád filmy z prostředí novin nebo zpráv a tenhle není výjimkou.Pravda,filmu občas dojde dech,občas se až moc babrá ve vztazích místo toho,aby nabídl více zábavných reportáží,ale vždycky se může spolehnout na výborné herce.Holly Hunter jako rázná,ale nerozhodná Jane,William Hurt coby lehce podrazácký playboy Tom a hlavně šíleně sympatický Albert Brooks v roli inteligentního a do Jane beznadějně zamilovaného Aarona.Tahle trojka se skutečně povedla,stejně tak scénář a díky těmto ingrediencím filmu odpustím i ten lehce patetický závěr,který se tam moc nehodil.75 % (15.03.2010)

Nerad přiznávám, že se do první půlhodiny pohybovalo mé "nadšení" kdesi na dně. Pak se ovšem něco zlomilo a já jsem hltal každou nově započatou scénu. Ty sympatie postav, dialogy, skvělá hudba v pozadí.. to vše mě tak hřálo na srdci, že si snad ani nezasloužím být takhle spokojený. Řeknu jen, že bych dal cokoliv za to, abys byla 2 lidi. Mohl bych zajít za tou, co je kamarádka a vyprávět jí o té, kterou mám tak rád. (26.04.2011)

- Pokud pro tebe můžu cokoliv udělat… - Leda že bys brzo chcípnul. Práce v televizním zpravodajství vyžaduje ostré lokty, výjimečné mluvnické či psavecké schopnosti a drzost, tu především. Film Jamese L. Brookse nahlíží do zákulisí jedné takové televizní stanice a nevyhýbá se přitom ani méně příjemným skutečnostem jako je rivalita, propouštění či zkreslování skutečnosti. Právě proti němu ostře vystupuje producentka Jane, jejímuž „přelétavému“ vztahu ke dvěma mužům je věnováno snad až příliš prostoru. Mnohem poutavější pro mne bylo sledovat například akční živé vysílání „z druhé strany“, než celkem všední romantický trojúhelník. Trojúhelník pro zlidštění těch „mediálních dravců“ důležitý, ne však dostatečně zajímavý. Z ústřední trojice hrdinů je navíc těžké držet palce jenom jednomu, když všechny hrají sympatičtí herci s mimořádným charismatem. Proto mi ani tolik nevadil „smířlivý“ epilog zavánějící happy endem, což bych u jiné mediální satiry jen těžko rozdýchával. Zuby, které Brooks (také autor scénáře) cení na lidi zprostředkovávající nám informace o světe přitom nejsou kdovíjak nabroušené a nezakusují se příliš hluboko do masa, aby to snad někoho nebolelo. Pár vět však stojí za vyzdvižení („Když to není v televizi, tak to není důležité, tak proč se s tím trápit“). U tohoto filmu mi příliš nesedí označení komedie, o kterou podle mě Brooks ani neusiloval, je to hlavně drama o lidech, o vztazích mezi nimi a o jejich zaměstnání. Americky smířlivé, pěkně zrežírované a na sedm Oscarů po zásluze (jenom) nominované. Pokud mi něco vadilo, pak patetická hudba, kterou nechť si vypomáhá jiný, méně zkušený režisér. 75% (13.03.2007)

To jsou nám ale noviny. Jako ze žurnálu. My ze stanice, v prime timu. Exteriér, interiér. Fakta, informace, infotainment. Redaktoři z terénu, za pultíkem, v newsroomu. Jsme vaším okem přes kamery, oknem do světa za zdmi. Profesionální tým, ale mezi námi, sami za sebe, jsme také lidé v ohnisku točící se zeměkoule. ŽIVĚ. (26.02.2019)

Prvý krát som nedával pozor a robil som čosi na pc a čudoval som sa, čo také úžasné je na tomto filme. No tu treba vnímať dialógy, mimiku, gestá a celú tú atmosféru novinárskej brandže a na povrch vypláva ako keby mimochodom ľúbostný trojuholník, kde neviete komu držať palce. Na druhýkrát som si to už vedel vychutnať. (23.06.2009)