Dívka v modrém

Půvabná BAAROVÁ, báječný Oldřich NOVÝ. Roztomilá veselohra z roku 1939. Je vidět, že už tehdy tíhnul režisér Otakar VÁVRA k pohádkovým námětům. Vždyť dějově je to pohádka pro dospělé. Povídá se, že v tomto snímku byla Baarová nejkrásnější a zamotala hlavu nejen Oldřichu Novému. Dnes už se kult krásy v českém filmu moc nepěstuje, že? Nebo že by u nás krásná děvčata nechtěla k filmu ? To je samá Miss a modelka a za 10 let po nich neštěkne pes. Ale krasavice ze stříbrného plátna jsou stálice a těší naše oko už 70 let. (12.10.2007)

Jeden z mých nejoblíbenějších, nejkouzelnějších filmů s nadpozemsky krásnou a tentokrát také nebývale vtipnou Lídou Baarovou, s Oldřichem Novým v jeho osvědčené bázlivé poloze a s Natašou Gollovou, báječnou jako vždy. Ne že by ostatní herečky a herci nestáli ze zmínku, ale v porovnání s tímhle skvělým trojlístkem jako by snad ani neexistovali. (25.01.2016)

Něžný, křehký, lyrický příběh plný krystalicky čisté romantiky. Při scénách, kdy Nataša Gollová předčítá z knížky či Oldřich Nový promlouvá k obrazu, taju jak máslo na horké palačince. I hudba, jenž je podmanivější než parfém Opium od YSL něžně dokresluje poetickou atmosféru. Manýry Lídy Baarové a nesmělost Oldřicha Nového se potkávají v této jemné černobílé nádheře. (22.11.2013)

Je mi celkem jedno, jestli Baarová sympatizovala s nacisty, dělali to bohužel i další. Její herecké představení v téhle romantické komedii je prostě skvělé a s Oldřichem novým mají skvělé momenty, tedy dokument je ona skutečně komtesou. Výborné, vtipné momenty se na sebe vrší jeden za druhým a ta konfrontace starého s moderním je místy až neuvěřitelně nápaditá. (07.01.2015)

Dívku v modrém natočil Otakar Vávra podle námětu autora zábavné četby Felixe de la Cámary. Příběh je založen na vtipném, i když vlastně nijak originálním nápadu o dívce, která vystoupí ze starého obrazu a pohybuje se jako živoucí anachronismus v moderním prostředí. Doktor Karas v podání Oldřicha Nového se samozřejmě nemůže nezamilovat do sličné komtesy Lídy Baarové, která mluví tak půvabnou staročeštinou. Ve výborně rozehrané partii nesmí scházet ani patřičně komické figurky, které příběh sytí svým vlastním humorem a zároveň posouvají hlavní protagonisty k závěrečnému happyendu. Jízlivé dámy z lepší společnosti hledající zálibu v klevetách a potenciálních snoubeních pro svou hloupoučkou dcerušku, představované obvykle bez sebemenšího zaváhání Růženou Šlemrovou, byly nevyprchávající ozdobou takových filmů. Jisté satisfakce se zde dostává Jindřichu Lázničkovi, věčnému herci malých rolí, Nataše Gollové byl potom zcela výjimečně vyměřen jen velice zúžený prostor, ale i ten suverénně ovládá prostřednictvím ironie a drobného sarkasmu. Romantická staročeština, všudypřítomná úzkost z upírů i záhadný obraz spanilé krasavice vytvářejí z Vávrovy komedie vskutku originální film, kterému se můžeme obdivovat a klanět i po více jak sedmdesáti letech. (03.10.2008)