Měšťáček

Zajímalo by mě, kam tímto filmem Monicelli mířil - jestli to mělo pouze karikovat maloměšťáctví, nebo jestli jeho cílem bylo zesměšnit také zednářské lóže. Zednářství hraje v italské společnosti důležitou roli, tamní lože Propaganda Due byla v 70. letech zakázána ústavou. V této době se její členové podíleli na různých vraždách a skandálech, dokonce se mluví o jejím zapojení do bombových útoků v Bologni atd.. Členem P2 byl - nebo je - S. Berlusconi a jemu podobní prominenti z různých profesí. Mojí otázkou tedy je, jestli film měl ve své době nějaký širší společenský přesah. Jinak je tento film taková poctivá tragikomedie, která mě pobavila i dojala. (19.06.2012)

Zlatá Palma - výběr (19.04.2006)

Naštěstí jsem si nečetl zdejší obsah předem a mohl jsem být hodně překvapen událostmi v druhé polovině, které se vyvíjely často nečekaným směrem a původní jen lehce hořkou komedii rázem změnily na hodně hořké drama. Inu, chtěl jsem se teď o svátcích dívat především na komedie, „za odměnu“ jsem dostal tentokrát celkem drsný nářez... ale určitě nelituji. Je navíc příjemnou změnou vidět v dramatu z rodinného prostředí i vztah mezi otcem a synem (ve věku, kdy mnoho mladých se často proti rodičům spíše bouří) naopak jednou i v takto pozitivní, oboustranně funkční podobě, kde převládá na straně syna poslušnost, dobrá vůle a respekt, to vše ze strany otce odměňováno starostlivostí a velkou pomocnou rukou při mnoha důležitých velkých krocích v počátečním dospělém životě mladého kluka. Otec-úředníček byl lehce svérázný, skoro vždy a všude s tím svým oblíbeným deštníkem, svou ukecaností a proměnlivým temperamentem snadno posloužil zejména na cestách a v práci jako zdroj k vtipným situacím ve filmu, které pak po zásadním zvratu až kontrastně vystřídá komorní thriller plný dlouhých tichých scén, ve všech případech však pocitově napínavých nebo i uzemňujících. Alberto Sordi předvedl v hlavní roli famózní výkon, působivě přechází se svou postavou všemi složitými proměnami, dokáže bavit i mrazit a povyšuje již velmi dobrý celek na ještě vyšší úroveň. Zatím asi vážně to nejlepší, co jsem s tímto hercem viděl... Samotný konec je správně překvapivý, krapet znepokojivý a vyvolává v divákovi nutkavou potřebu si nečekané (ale určitě ne zcela nepochopitelné) jednání našeho rozporuplného hrdiny ještě nějakou tu chvíli v sobě objasňovat a vysvětlit si význam částečně otevřeného závěru. A jinak, něco tak šíleně absurdního, jako osvícení v sektě zedníků jsem už dlouho neviděl. [90%] (16.04.2022)

"Un borghese piccolo piccolo", tedy "Maloměšťáček", to dvojené "piccolo" se musí respektovat, se vyznačuje časově symetrickou výstavbou (pár minut, skoro hodina, skoro hodina a pár minut). V expoziční zkratce, "pastorální" scénce chycení a zabití pstruha nám (těm chápavějším), říká Monicelli skoro všechno o synovi (úpřímný, poslušný, byť trochu pomalejší) a jeho otci (nešikovný a naivně brutální, syna má všem velmi rád). Pstruh s napadrť rozdrcenou hlavou pak proplouvá celým filmem. Ve druhé části, kterou by bylo velice snadné, ale zároveň velice nesprávné označit za frašku, se prohlubuje morální pád antihrdiny, především v důsledku jeho absolutního selhání ve vztahu k vlastnímu synovi (selhání v ostatních věcech nám může být celkem fuk). Otec, který správně nerozpozná vlohy a zájmy syna, a nenenchá jim volný průběh, a usměrňuje je do úzkého místa, má na potíže zaděláno. Třetí část je celkem přehledná a také méně zajímavá. Čtvrtou část aktivuje urážka mladíkem na chodníku (mohl to být onen vrah, kterého si otec třeba spletl; ale to už je jedno, pro něj je už každý mládenec vrahem jeho syna). Bude se s ním opakovat to, co s tím prvním? Jistě! A příště už žádný důvod potřebovat nebude. Pozn.: Bez Alberto Sordiho by tento film byl zcela jiným filmem. (04.04.2018)

Mario Monicelli a Alberto Sordi patria k zvučným menám v talianskej kinematografii. K menám, ktoré mne nezvučia, k čomu prispel aj tento film. Prerod priemerného úradníčka na takmer akčného hrdinu bol málo uveriteľný, ale tvoril hlavnú os príbehu, v ktorom sa to hemžilo vedľajšími, celý dojem iba komplikujúcimi dejovými odbočkami. A keď k tomu pridám ukričanú stredomorskú atmosféru, ostáva mi iba zamyslieť sa nad tým, prečo som tento nie veľmi podarený film nehodnotil iba dvoma hviezdičkami. (11.06.2022)