The Guild of Kutna Hora Virgins
The Merry Wives
Réžia:
Otakar VávraKamera:
Jan RothHrajú:
Zdeněk Štěpánek, Ladislav Pešek, Václav Vydra st., Helena Friedlová, František Smolík, Jiřina Šejbalová, Theodor Pištěk, Antonie Nedošinská, Elena Hálková (viac)Obsahy(1)
Otakar Vávra natočil v roce 1938 výpravnou historickou veselohru Cech panen kutnohorských o příhodách rozverného rytíře Mikuláše Dačického z Heslova. Zdeněk Štěpánek, který nejen vytvořil hlavní roli, ale podílel se na námětu a scénáři, vzpomíná: „Při natáčení Panenství se mi Vávra zmínil, že hledá libreto pro nějakou veselou historickou fresku. Vzpomněl jsem si na zajímavou postavu našeho znamenitého frejíře, fechtýře a básníka Mikuláše Dačického z Heslova, tak jak nám ji neméně znamenitě zachoval Stroupežnický ve svých aktovkách Zvíkovský rarášek a Paní mincmistrová. Začal jsem honem shánět historický materiál, hlavně Dačického vlastní spisy, Prostopravdu a vše, co se týkalo jeho života, osudů a doby. Sehnal jsem toho tolik, že by z toho byl pořádný tlustospis. Práce mi šla rychle od ruky, psal jsem hlavně v noci a brzy jsem Vávrovi předal návrh scénáře. Vávra byl spokojen, začal psát technický scénář a brzy se začalo točit. Film byl na tehdejší poměry velmi nákladný a jedině zkrácení natáčecí doby v ateliérech by mohlo znamenat úsporu, protože ateliéry byly velmi drahé. Vávra dokázal natočit tento na tehdejší poměry velkofilm v rekordním čase – za 19 dní…“ Mikuláš Dačický z Heslova znamenal pro Zdeňka Štěpánka, který byl v té době ve vynikající formě a postavu zahrál přímo brilantním způsobem, obrovský úspěch u publika i u náročné kritiky. Vedle něho si zahrála plejáda výborných herců – např. Ladislav Pešek, Václav Vydra st., Jiřina Šejbalová, František Smolík, Hana Vítová a Adina Mandlová. Film i po letech patří k tomu nejlepšímu, co v 30. letech v české kinematografii vzniklo. (Česká televize)
(viac)Recenzie (100)
Třicátá léta jsou léty zakladatelskými naší moderní národní kinematografie hraného, ale nejen hraného filmu. Rozporuplně vnímaná osobnost tehdy mladičkého Otakara Vávry, nesporného velikána našeho filmu, patří k jejich předním představitelům. A řada jím tehdy natočených hjistorických filmů k zakladatelským dílům tohoto subžánru. Osobnost Mikuláše Dačického z Heslova, lehce švejkoidní obdoby jeho neméně oblíbeného francouzského vrstevníka D´Artagnana, je podána v zásadě v duchu skutečné osobnosti tohoto českého renesančního kavalíra a intelektuála, který právě v této době prožíval svá nejlepší léta. Jeho PAMĚTI by měly být opakovaně vydávány, aby přiblížily našim současníkům pravý lesk té údajně bájeslovné doby rozkvětu raného českého baroka a skutečný dosah bělohorské katastrofy a pustošivé smršti třicetileté války. Kavalírský mrav se ovšem nekryl s právem ani zapšklým životem a jak Stroupežnický, tak Štěpánek a Vávra (o 15 let oproti Štěpánkovi mladší) se tu měli na čem vyřádit. Že film plně zapadl do benešovské doby naší novodobé státnosti a odráží oprávněnou hrdost našich předků na prvorepublikovou československou státnost, jen dále zdůrazňuje kvality této mile starožitné veselohry. I po desetiletích je stále se na co koukat a potěší i poznání jejího festivalového dobového mezinárodního ocenění. ()
Aj dnes po takmer osemdesiatych rokoch je Cech panen Kutnohorských veľmi svieža a rýchlym tempom ubiehajúca veselohra. Len vo všetkom tom bláznovstve a množstve postáv sa človek pomerne rýchlo v stratí. Ale je predsa jasné, že v tomto tóne sa musí v závere všetko na dobré obrátiť. Ženy sú tu sebavedomé, ale stále ešte veria, že zmenia mužov a tí ich prestanú podvádzať a chlastať. Našťastie pri tejto požiadavke aj film skončí. Láska, nevera, žiarlivosť, pijatiky v krčme, spev, tane, šermovačky, filmové hviezdy, takmer nič tomu nechýba. 70% ()
"A vůbec, kdo je tady pánem domu?" Plesk! "Co blázníš?" "Já myslela, že se chceš prát." Dvojice Antonie Nedošinská a Theodor Pištěk jsou tím pravým kořením tohoto historického kostýmního filmu, který v závěru dává jasně najevo svoji nespokojenost s Mnichovskou dohodou. Není tedy divu, že po okupaci nacisté film zakázali. ()
Tak nejen Paměti humanisty Mikuláše Dačického z Heslova cenné jsou, jak pravila profesorka při hodině literatury zemí českých. Jest to postava zajímavá, ánžto to není žádný nudný patron, anóbrž velký frejíř, který šlechtice jiného v souboji zabil a v šatlavě mnohokráte pobýval! Stačí několik smyšlených historek přidati (obvinění z čarodějnictví, propouštěcí glejt), dobré herce najmouti a hned humorný film tu jest! Pane Bože, neuveď nás v pokušení, ale zbav nás advokátů. ()
"Pařez zůstane pařezem a vůl volem" Dlouho mi Cech panen kutnohorských utíkal a tak jsem rád, že jsem si jej mohl připomenout zrovna při příležitosti narozenin pana Štěpánka. Odraz nelehké doby, kdy se Československo ocitlo v soukolí dějin a jeho nezvratný konec ( dočasný) se nezadržitelně blížil. Boj proti cizákům a zároveň levicové vzpínání proti tvrdému prvorepublikovému kapitalismu v našich zemích. Protože feudál nebo kapitalista, všechno je to jedna sebranka. Odnáším si pak díkybohu nejen tyhle politické kontexty, ale i výborného Štěpánka ve své snad i typické roli uřvance, toho času na správné straně barikády, nádhernou Hanu Vítovou i nahá záda "děvky" Adiny Mandlové. A že jí to v téhle roli lehce poťouchlé ženštiny sakra seklo. Nabízí se pak srovnání s Fričovými Pardubičankami, a to i skrze krásné dámy Šejbalovou a Bušovou v podobných rolích mrch či soudním přím a činu kriminálnímu. A tady pak musím o šňůrku ze živůtku přiznat vítězství panu Fričovi, jehož dámy měly o trošku větší říz, šturm a šmrnc. Hvězdu dolů to ale neznamená, jen se tady trochu viklá. ()
Galéria (5)
Zaujímavosti (14)
- Zdeňka Štěpánka postava Mikuláše Dačického z Heslova fascinoval natolik, že přečetl nejen všechny knihy o něm, ale i knihy Mikuláše Dačického. Dokonce docházel k potomkům rodu na Malé Straně a napsal první verzi scénáře. Bratři Dačičtí, Mikuláš a Hugo se zúčastnili i natáčení. (sator)
- „Cech panen kutnohorských“ byl v dobách Mikuláše Dačického z Heslova soupis dívek a žen ochotných být mu po vůli. (Olík)
- Vedení Národního divadla nechalo podle filmu nastudovat stejnojmennou inscenaci, v níž si své role zopakovali mnozí z herců. (Olík)
Reklama