Tri oriešky pre Popolušku

Film, který se stal spíš synonymem Vánoc než pohádky, milovaný stejně u nás jako u našich západních sousedů (i když tam si místo božského Káji vystačí se saxíkem). V r 2009 měl dokonce v Německu svou obnovenou premiéru. Mám s ní jen jediný problém - všechny ostatní Popelky působí díky ní jako bez života. (15.06.2005)

Nepochopitelný kult. Veskrze průměrné zpracování známého příběhu. Otravná hudba, které vévodí nesnesitelný hit božského Karla. Průměrné výkony charakterních herců (Menšík, Hlaváčová). U ústředního dua funguje pouze úsměv Šafránkové, předabovaný Pavlík strašnej. Holubi požírající luštěniny :) A největším zmarem je účast Zemanova prostituta Slávka Jandáka. Pohádka, kterou jsem příliš nemusel ani jako dítě. Čechům stačí ke spokojenosti skutečně málo. Ovšem uznávám, že z české pohádkové tvorby to patří mezi snesitelnější výtvory. (25.12.2016)

K mému velkému překvapení se téhle pohádce tady v komentářích udělují dvě až tři hvězdičky a kydá se na ní hana... Tak já se jí pro změnu zkusím trochu zastat ;o) Především tady filmově všechno bezvadně funguje. Herci podávají profesionální výkony, výběr lokalit je téměř bezchybný, výprava naprosto báječná. Kromě několika málo pohádek z padesátých let si tady nemusí tvůrci hrát na chudé království, aby vysvětlili nedostatek komparzu nebo podobné obvyklé bolesti našich filmových a televizních pohádek. Dále se mi moc libí velmi přesná stylizace kamsi na rozhraní pozdní gotiky a renesance. Až na určité drobnosti v podobě hospodářského dvora, královského kočáru, přebírané kukuřice a pochopitelně, velké boty v podobě o dvě stě let mladšího barokního zámku Moritzburg (braného ovšem převážně tak, že to není moc okaté), tady všechno povětšinou stylově dosti přesně odpovídá šestnáctému století. To je v prostředí českých pohádek, kde se běžně potkávají reálie ze středověku a z 19. století, aniž by to komukoliv z tvůrců patrně nějak zvlášť vadilo, záležitost naprosto mimořádná a jako historik umění si ji velmi cením... Samozřejmě se můžeme tvářit, že to je "normalizační kýč", může nám velmi vadit zpívající Kája (upřímně, mě tedy vadí), můžeme tvrdit, že "ta původní" Popelka (v normalizačních letech, chudinka malá, ocitnuvší se na indexu) je daleko lepší, ale nic naplat. Kdyby nebylo tohoto filmového zpracování, byla by naše kinematografie rozhodně o spoustu momentů chudší a už kvůli té k zulíbání křehké Šafránkové a té báječné výpravě bychom tenhle film měli rozhodně vzít na milost. Ostatně, zeptejte se na názor malých dětí... Za mě: 80% (02.01.2015)

Kdo by se princi divil. Popelku není možné si nezamilovat. Krásná jako Libuška Šafránková, jemná, skromná, přitom vtipná, pohotová, správně přidrzlá a navíc umí střílet z kuše jako nikdo druhý, jezdit na koni a zkrotí nejen prince, ale i grošáka, kterého se bojí i šoltba. A stejně tak není možné si nezamilovat její příběh, který se po právu stal jednou z nejúspěšnějších českých filmových pohádek. Dokonce i ten Trávníček s Jandákem jsou tu snesitelní. Možná v mém žebříčku nebude stát na samém vrcholu, ale místo v první pětce má jisté. (31.05.2011)

Ať to beru, jak to beru, tohle je opravdu ta nejlepší pohádka, která kdy u nás vznikla. Pohádkovou atmosférou jenom překypuje, bílé zasněžené pláně, stejně jako sněhem obalené smrky kameře přejí a herecký ansábl je bezchybný, včetně německých zástupců. Klukovsky rozverná a zároveň žensky půvabná Libuška je k nakousnutí a tehdy ještě štíhlý Pavel Trávníček je princ, jak má být. No a světe div se, i Svobodova hudba a "božský Kája" to nekazí a jeho zdejší song je snad jediný, který jsem od něho ochoten akceptovat. Od té doby se Vorlíček tomuto skvostu ve svých dalších počinech ani v nejmenším nepřiblížil. (20.09.2003)