Tri oriešky pre Popolušku

Rozhodně není náhoda, že zrovna tahle pohádka se tak zapsala. Režie je hodně aktivní a třeba některé kamerové zoomy mě zaskočily svojí moderností. Vybudování příběhu kolem aktivní hrdinky je mnohem dál než současné pohádky. Sice i tady platí, že pohádkový žánr je prostě moc velká limitace, abych to v dospělosti mohl plně docenit - příběh je vázaný zákonitostmi a klišé, jimž musí jít proti veškeré přirozenosti naproti, a tím se ochuzuje o svůj potenciál. Příběhově nejsilnější je Popelka (samozřejmě) ve chvílích, kdy je pohádce o Popelce nejvzdálenější. (16.02.2019)

Tak jsem si o letošních Vánocích Tři oříšky zrevidoval. Nechci jí ubrat status kvalitní podívané, ale připadá mi, že je prostě až moc jednoduchá (ples se koná jen jeden) a i přes přítomnost postav macechy a nevlastní sestry se Popelka nemusí ani moc snažit a mnoho věcí jí spadne do klína tak nějak samo sebou. Dá se to srovnat s filmaři, kteří díky shodě určitých okolností točili poněkud jinak, než původně chtěli (sníh). Ovšem aby nedošlo k omylu, mnoho nadprůměrných složek snímku, notoricky známých, funguje i na mě (hudba, lokace, hlavní představitelka). Prostě jsem měl vždycky radši jiné dvě Vorlíčkovy pohádky, ve kterých mají vnitřní napětí i nástrahy osudu mnohem větší intenzitu a účinnost. Jak se budí princezny a zejména pak Princ a Večernice. To je aspoň majstrštyk! (02.01.2014)

Jako prťavé kiddlátko jsem chtěla pokračování. Po letech jsem zjistila, že existuje něco jako Robert Baratheon a že co do příšernosti té tragicky zaniklé moravacké nádheře fakt nesahá ani pod lem legín. Teď už nedávám ani originál, aniž bych brečela, jak Popelka, logicky zahynuvší ve třiceti na uchlastání z deprese, měla kurva na víc. (31.12.2017)

Pohádky a zejména pak ty české opravdu v lásce příliš nemám. Pravda, že tato pohádka patří k těm vůbec nejlepším českým, ale to nic nemění na tom, že pohádky skutečně v lásce příliš nemám. A protože tohle je česká pohádka, a jak už asi víte, tak české pohádky příliš v lásce nemám, tak nemám v lásce ani tuto českou pohádku. Bohužel tato česká pohádka se u nás stala symbolem Vánoc a žádné Vánoce se bez ní prostě neodehrají. Já osobně kromě nenávisti vůči českým pohádkám a pár dalším žánrům, trpím i averzí vůči opakovanému zhlédnutí stejného díla. Existuje ve světě filmů skutečně jen málo kousků, které bych si dobrovolně střelil opakovaně. Popelka k nim určitě nepatří a nejenom proto, že je to česká pohádka. Svůj odpad si obhajuji více tím, že jsem byl nucený tuhle českou pohádku vidět několikrát a méně její samotnou kvalitou. Nalijme si sklenici čistého vína. Tahle pohádka není tak vyjímečná, aby musela být vysílána každé Vánoce. Na stranu druhou při druhé sklenici stejně čistého vína si musíme připustit, že mnoho lepších pohádek u nás asi bohužel nenajdeme a cpát na Vánoce něco jiného než hloupé a stupidní pohádky by bylo asi nešťastné. (06.04.2012)

"Ty sis bral maminku, kdežto mě vnucuješ samý cizí holky." Ať si kdo chce co chce říká, ať si kdo chce co chce točí, tak Popelce žádná česká "porevoluční" pohádka nesahá ani po první oříšek. Popelka je totiž úžasná, nádherně si dělá srandu z urozených pánů, zneužívá zvířata k práci a ještě k tomu přináší lehce zašifrovaný sexuální motiv - "Kdepak ty ptáčku hnízdo máš?". A když se k tomu přidá zmatený princ, cvrnknutý čeledín a jedinečná macecha s rogalem na hlavě, tak za mě je to každoroční vánoční spokojenost. (26.12.2016)