Kuřata na cestách

Druhý film Václava Vorlíčka je už o něco lepší než jeho debut PŘÍPAD LUPÍNEK. Přesto i tento vyloženě dětský film dnešnímu divákovi nemá co dát. Opět středem příběhu je parta dětí. Tentokrát při dětské hře naleznou opuštěnou drůbežárnu a rozhodnou si vypěstovat svá vlastní kuřátka. Bohužel je to velice nezajímavé téma. Z celého filmu tak nanejvýš zaujme František Filipovský v roli kominíka. [227. hodnocení, 16. komentář, 60%] (11.02.2019)

Těžko uvěřitelný příběh o pionýrech – hospodářích. Co nedokázali školení odborníci z JZD, to se dětem s dávkou nadšení a improvizace podaří. Kupříkladu slepice jistě ocení zabalený bonbón. Ještě, že se jedná pouze o slepice, a že se nerozhodli odchovat stádo krav. Rychlý akční začátek – děti hrají bojovku. Pak následuje piplačka s vejcema: nezáživné. Hláška filmu: „Je to čistá rasa.“ Péče o kuřata už je lepší. Nejhezčí scéna: mladý Pavel Nový odnáší v náručí spící holčičku. Hezká hlavní představitelka: dobrý výkon. Vorlíček a produkční Rohan překvapili, že do filmu pro děti nenarvali tunu propandy. Nicméně podpis tu je: sign of silence: 13:13, 15:57, 55:38, 58:54. (12.12.2021)

Dětské filmy měli především za cíl vychovávat a poukazovat k napomáhání záslužných věcí. Pionýři se neměli jen tak potulovat a dělat lumpárny. Hrdinové tohoto snímku se pustili do umělého pěstování kuřat a to tajně. A práce to nebyla jednoduchá. Václav Vorlíček se toho zhostil dle potřeb své doby a nutno podotknout, že velice dobře. Nechybí ani odlehčený humor, který neškodí. Jistá naivita tu doslova září, ale slouží jen k jednoduchosti vyprávění příběhu. K zajímavostem patří první filmová dětská role Pavla Novýho. Tento snímek, byť svým způsobem agitační, má rozhodně dětem co říct i dnes. (24.03.2014)

Koupila jsem si nedávno tento film a nechala jsem ho nějaký čas ležet na stole z obavy, že si při jeho opětovném shlédnutí pokazím vzpomínku na dětství, kdy jsem ho viděla prvně. Moje obavy byly zbytečné. Tento milý, trošku naivní a přívětivý snímek mi i po letech zpříjemnil deštivé odpoledne a vyvolal vzpomínky na ty časy, kdy se mládež musela obejít bez televize, internetu a mobilů a zabavit se sama. (04.11.2013)

Po filmu jsem si na obalu přečetl: "Ačkoli je film určen malým divákům, díky poetickému příběhu a skvělému hereckému obsazení jistě zaujme i dospělé." Nazývat budovatelskou a socialistickou výchovu mládeže a dětí poetickým příběhem, je přinejmenším velice svérázný postoj. Trochu, možná více než trochu, strašidelný pohled, který se pokouší nabarvit hovínko pastelovou barvou, zabalit ho do třpytivého pozlátka a rozhlašovat všude, že voní. Ty nejmenší dětičky zaujmou roztomilá pípající kuřátka, ty trochu větší půjdou raději farmařit na facebook. Herecké obsazení je zajímavé. Ale to je všechno, co se k hereckému obsazení dá říci. Je tu Jiří Sovák v roli svědomitého a laskavého předsedy družstva Kalába. Je zde František Filipovský v roli mrzoutského kominíka Klempery. Také Otto Šimánek v roli příkladného a aktivního učitele Hudravy. A taktéž František Kovářík a Josef Hlinomaz. Ale co z toho? Uvědomělý socialismus je dán a ostatního není ani jako šafránu. Hlavní je ve filmu dětská tlupa vesnických pionýrů, kteří se, kromě oficiálních pionýrských aktivit, zmůžou jen na partyzánské budovatelské dobrodružství a hry na družstevníky se střídavou svědomitostí. Nejdůležitější děti: jediná trochu zodpovědná je Hanka Klemperová (Renáta Kroutilová), technickým kutilem je Vláďa (Pavel Nový ještě s vlasy), předsedův syn Tonda (Jaroslav Drbohlav) je urážlivý, a ty nejmenší zastupuje Karlík (Jan Klozar) a neodbytná Maruška (Zuzana Hrnčířová). Naštěstí trápení netrvá příliš dlouho. Jen na konci jsem nabyl dojmu, že na výroku pana Menzela o Vorlíčkovi, jako zástupci režisérů druhé kategorie, něco bude. (21.11.2014)