Kdo chce zabít Jessii?

Do půlky 60.let neměl sci-fi žánr v Československu velkou tradici, ale to co v tomto směru do té doby vzniklo (Bílá nemoc, Krakatit, Vynález zkázy, Ikarie XB-1) mělo filmové kvality světové úrovně, včetně skrytého poselství. Pak vstoupil do kinematografie scenárista Miloš Macourek, střídavě spolupracující s Vorlíčkem a Lipským, a tradice toho žánru v našich končinách zůstala v paměti mnohých diváků spjata výhradně se stylem osobitých bláznivých komedií, především parodující různé kriminálky, akční filmy, grotesky, komiksy a sci-fi současně. ... Chtěl jsem se ještě jednou podívat s odstupem času tuhle komedii, na které jsem se jako dítě velice rád opakovaně bavil. Má v sobě do detailu promyšlenou zápletku i další vývoj až s vypointováním děje v závěru, spoustu gagů a hlášek, spoustu krásných momentů, kde se groteska míchá s poezií (proražení sousední zdi přes tahání telefonní šňůry a následné hraní na klavír uprostřed rozbouřené místnosti). To všechno vnímám, ale působí to na mne stejně jako překombinovaná fraška, spolu se Zabil jsem Einsteina, pánové spíše jako kuriózní perlička kinematografie zlatých šedesátých, než filmový klenot. Každopádně žnu Danu Medřickou v roli vědkyni a ty její pragmatické hlášky. ,,Nemluv na mě takhle, teď nejsem tvoje Růženka, ty jsi obžalovaný - kdyby se ti zdálo jenom o tvé ženě, nemuselo to dojít až sem." 65% (04.08.2018)

Výborný námět a spousta skvělých nápadů při jeho realizaci. Bohužel, výsledný tvar je jaksi nemastný neslaný. Nejde přitom jenom o nedramatický a "pomalý" střih, ale také o určitou hereckou "cudnost". Jakoby herci pořádně nevěděli, že hrají v bláznivé komedii. Zvláště markantně to vynikne ve srovnání s jenom o čtyři roky mladším filmem "Pane vy jste vdova", kde už tohle všechno funguje naprosto bezchybně. K vymezení žánru "bláznivé komedie" se sluší doplnit ještě jednu drobnost, totiž poměrně velké množství přesných satirických šlehů namířených proti tehdy vládnoucímu komunistickému režimu a posunujících film z polohy nezávazného humoru k vymezení poněkud komplikovanějšímu. Tento dobově významný rys je charakteristický pro celou kinematografii druhé poloviny šedesátých let počínaje společenstokritickými dramty (Pasiáns, Ucho) přes komedie (Bílá Paní, Zločin v Šantánu) až po filmové pohádky (Šíleně smutná princezna). (24.05.2008)

Hodne husta zalezitost a v porovnani s ostatnima starejma ceskejma filmama asi nejoriginalnejsi film. A nejspis i jedinej "komiksovej". Od zacatku tu je velkej prival vtipku a misty film prejde skoro az do neme grotesky, hlavne kdyz jsou na scene "sny". A diky sve stopazi si film udrzi tempo az do konce a kdyz tu zrovna neni nejakej vtip, zachranujou to vyborni herci. Skvela zabava. (25.09.2006)

Zajímavý nápad, který se vyloudil z českých scénáristů na filmové plátno jenže bez dost důležitého humoru a vtipu doufající jen v to, že ona podstata samotná bude vtipná už dost, ale ejhle. Mně osobně tento film přišel jako něco neobvyklého, ale zpracováno tak průměrně, že nemůžu říct, jak je tento film povedený nebo dobrý, prostě pro mě je průměrný a tak to zůstane. --- Já nekoušu pane docente ! (21.05.2008)

Přestože jsem v posledních letech hanebně a nepatriotsky opomíjel tuzemskou produkci (ať už hudební, filmovou či literární), tak mě koupě a důkladné prostudování monografie Káji Saudku přimělo ke snaze o získání jakéhosi podvědomí o jeho propagačně filmové tvorbě. Jeho nezaměnitelný kreslířský rukopis se však pořád ještě hňácal a tvaroval. Šrafuru ignoroval za okázalého ulíznutí patky a jeho linka měla do pevnosti ztopořeného velrybího údu daleko. Přesto dokázal své bravurní typografické schopnosti... Koho vlastně kurva zajímá nějaký Saudek? Tento snímek je v mnoha ohledech revoluční. Jak všichni víme, jako první u nás si píchl svým zažloutlým socialistickým ukazováčkem do oné zlotřilé západní chobotnice zvané superhrdinský komiks. Revoluční je rovněž použití bublin, jimiž komunikují postavičky vypadnuvší ze stránek komiksu... Blablablabla, proč prostě nedržím hubu? Protože teď přichází ten posraný verdikt! Přes všechny kultovní blemcáky, které se kolem toho za čtyři dekády nabalily, v tomto díle nespatřuji nic jiného, než hoďku a půl kyselého ošívání se za občasného narovnání zpocených varlat. Pardón. (03.03.2014)