Já nejsem já

Dokládá to moji diváckou nenáročnost, ale řeči o nepovedeném filmu a popel, který si sype na hlavu Vorlíček a sami hlavní protagonisté, neberu. Především, film není ani náhodou nevtipný. Naopak, komedie v podstatě nemá hluchých míst. Kromě obvyklých absurdních vorlíčkovin (Kaiserova postava se dožaduje u plastického chirurga přešití na plešatého Nárožného, session ctitelek, Havelkovo naléhání, všechny scény s kozatou Janou Švandovou) celou dobu baví zdařilá Kaiserova snaha hrát Nárožného a naopak, o vzájemném dabingu, jehož produkce byla údajně komplikovanější a bolestnější než natáčení samotné, nemluvě. Absurdní a lehce pohádkovou atmosféru podtrhují připitomněle pseudo-dálnovýchodní Soukupovy hudební motivy. Komedie, která mne pobavila i při četných reprízách. (14.01.2017)

Československá komedie pod taktovkou Václava Vorlíčka a s hvězdným obsazením Petr Nárožný a Oldřich Kaser nemůže dopadnout špatně a také nedopadla. Je pravdou, že se nevyrovná jeho nejlepším filmům, ale i tak nabízí více humorných scén než soudobé komedie. Ani v tomto filmu Vorlíček nezapomněl na směs humoru a "scifi" prvků, přesně tak, jak to praktikoval u svých nejslavnějších kousků. V tomto případě dostal geniální nápad, že si shodou okolností vymění obličeje dva naprosto rozdílní lidé. Tato představa v podání Kaisera a Nárožného zní neodolatelně a ono to tak i funguje, bohužel Vorlíček nevyužil obrovský potenciál obou herců, kterým horší scénář svazoval ruce. Díky tomuto faktu se ve filmu nachází několik hluchých míst, které nevynahradí ani skvělé herecké výkony hlavních představitelů. I přes některé nedostatky jsem se skvěle bavil a rád se na tuto komedii znovu podívám. Moje hodnocení 65% (18.01.2013)

Taková běžná normalizační komedie. Sice skvělí herci, ale v jejich podání vidíme tu komunální satiru (někteří používají synonymní přívlastek nicnekritizující, to mě přijde stejně logické jako sníh v létě), která mě nikdy pořádně nezaujala. Rozmýšlel jsem se mezi jednou a dvěma hvězdami, přikláním se k lepšímu hodnocení díky hlavním protagonistům, kteří jen stěží někdy zklamou. (01.04.2009)

Já nejsem já není zase tak dobrá komedie. Možná byl promarněn potenciál. Do hlavních rolí byli zcela správně obsazeni dva velcí komici Petr Nárožný a Oldřich Kaiser. Ovšem dlouho trvá než vůbec k proměně dojde, což je způsobeno tím, že filmaři chtěli, aby divák obě postavy důkladně poznal, seznámil se s jejich charaktery, čímž by se později mohl více smát následné proměně. Bohužel se však málo pracuje za prvé s faktem, že oběma zůstal jejich hlas. Některé následné postavy to ignorují, pouze Miroslav Zounar řekne, že "ten hlasi imitujete kvalitně". A dále bych očekával více humorných situací po změně. Jenže my sledujeme pouze záměr Majera oženit se se Zárubovou snoubenkou a prchnout před podvedenými partnerkami. Ale i s tím by se dalo pracovat lépe. Jenže mi to tak trochu připadá, jako by se filmaři nemohli shodnout nebo rozhodnout, zda film bude komedií nebo dramatem s přesahem do vnitřních pocitů člověka, který následně musí žít jinak a nově. Film zůstal tak nějak rozkročen mezi obojím a tím dost ztratil. (01.02.2021)

Tentokrát hodnotím trochu shovívavě. V detailech (dílčí situace, dialogy, vedlejší postavy, jako např. Havelkův Pešek) je scénář tragický, ale i z něho by býval mohl nějaký mladý a neklidný, hravý a na experimentování nadržený rejža udělat zhlédnutíhodnou bejkárnu. Ne tak komediový fabrikant Vorlíček, který invencí nikdy zrovna neoplýval a tady se mu evidnetně fakt moc nechtělo. Přitom syžet a "dramatický oblouk" vůbec nejsou špatné (tedy až na to, že hlavní komponenta happyendu, jíž je zatčení sobeckého příživníka, se sem, soudruzi od SNB prominou, jaksi nehodí), pár scén aspoň v rámci možného splnilo potenciál nějakého toho náboje, hlavně prvá setkávání, či spíše střetávání Nárožného s Kaisrem, jež dva mimochodem sledovat, jak se snaží hrát jeden druhého, je takový malý bonus pro sběratele. Vcelku to ale patří do subžánru "nudná komedie", což všudypřítomný pánský košilatý humor nezachrání a Švandové kozy teprve ne. Historicky hodnotná je hudba Karla Svobody s Elektrovoxem, protože nikdo jiný tak nedokáže zabít film ještě dřív, než vůbec začal, a v Já nejsem já máme aspiranta na nejbizarnější sračku, co kdy tento gigant spáchal. (03.05.2020)