Ako utopiť dr. Mráčka alebo Koniec vodníkov v Čechách

Evergreenová klasika mezi československými komediemi, fantazijně opojný, vpravdě geniální a neskutečně vtipný snímek nestora české filmové crazy komedie Václava Vorlíčka aneb další část traktace o tom, kterak smutná doba plodí nadčasová humorná díla (viz kupříkladu Saturnin a doba okupace...) Moderní autorská pohádka poplatná své době, je nanejvýše jasné, že námět mohl v roce 1974, tedy ve vrcholící normalizaci, projít jedině díky průhledným ideologickým alegoriím - vodníci jsou poslední reakční protisocialistická složka socialistické společnosti a jako takoví jsou hodni jen převýchovy (těžkou manuální prací) nebo vyhubení, všichni ostatní (rozuměj normalizovaná pokroková socialistická společnost) tančí na parníku a pluje vstříc šťastným komunistickým zítřkům... Naštěstí ovšem Václav Vorlíček s Milošem Macourkem byli schopni tíživou dobu přelstít autorským útěkem k dada poetice a normalizovanou realitu přetavit do crazy nadsázky, která se ukázala jako absolutně nadčasová a tak zůstal Konec vodníků v Čechách jedním z mála snímků té doby, který umělecky přežil a dá se na něj dívat i dnes... (22.05.2007)

Doktor Mráček bude asi po většinu diváků další československou mnohokrát reprízovanou klasikou z řady. Já se přiznám, že jsem ho viděl maximálně někdy školkou povinný a i když jsem od té doby domacích fantasy komedíí od Macourka, Vorlíčka nebo Lipského zhlédl docela dost a některé si i oblíbil, na Mráčka jsem pořád jaksi zapomněl a viděl ho pořádně až dnes. No, možná kdybych ho viděl už poněkolikaté asi by pro mě nešlo o žádnou pecku, ale takhle to pro mě bylo alespoň neokoukané a bavilo mě to.  Vorlíčkovi a Macourkovi se opět povedla zdařilá a na svou dobu v československu určitě neobvyklá fantasy vzrušuíjcí zápletka o utajených vodníkach v Praze s řadou zábavných bláznivých, záměn, omylů, dobrým komediálním tempem, i kapkou romantiky, byť škoda, že mi to občas přišlo dějově poněkud rozbředlé. Ale i tak jde o fajn komediální fantasy kousek s kapkou pohádky, kde bylo šťastné i obsazení velmi roztomilé Libušky Šafránkové. Potěší i (u Vorlíčka takřka dvorní) tradiční Vladimír Menšík se svým fajným zábavným herectvím stejně jako prakticky většina dalších českých herců, kteří se zde mihnou.  Je to prostě takové příjemné. Dokonce bych se narozdíl od některých ostatních komentujících slitoval i nad závěrem, ve kterém bych snad žádnou ideologii ani nehledal (pokud si dobře vzpomínám, tak i v Dívce na koštěti se nakonci nadpřirozené bytosti stanou obyčejnými lidmi.) (03.04.2021)

Na tomhle filmu mě vždy fascinovalo nasazení, s nímž tehdejší herecká elita deklamuje své stupidní repliky. Bože, naprostá většina dialogů v tomhle filmu se vážně nedá poslouchat. Ne, nikdy jsem téhle komedii nepřišel na chuť, protože mě její humor nikdy neoslovoval. A za sebe nemám dokonce problém prohlásit, že tahle Vorlíčkova slátanina nemá daleko k Anně proletářce - Kopecký to coby vykořisťovatelský buržoust dostane v závěru pěkně sežrat a pracující třída vodníků dojde k uvědomění, včetně mladičké Šafránkové, která rovněž procitne ze svého reakčního individualismu a pochopí, co si od ní žádá socialistická společnost - přivést na svět Husákovo dítě. Panenanebi, dokud se budou v českých televizích desetkrát do roka reprízovat podobné normalizační sračky, pak nelze po této společnosti čekat zlepšení v jakémkoli ohledu. (24.02.2013)

Starou vodnickou rodinu Wassermanových i s jejich sloužícími čeká nepříjemná práce - z jejich vlhkého domu poblíž Vltavy (tedy naprosto ideálního pro vodnické živobytí) mají být přestěhováni do panelákového suchého bytu. A to přece nemohou dopustit - a tak je potřeba ze zbavit bytového referenta, doktora Mráčka - a to hezky po vodnicku. Ale nikdo netuší, že jedna z nich, mladá Jana se do pohledného doktora zamiluje ... Jeden z nejtypičtějších českých filmů osmdesátých let - snad není člověka, který by jej neviděl. Velmi originální příběh o konci vodnického života v Čechách doplňuje výborné herecké obsazení (Libuše Šafránková, František Filipovský, Vladimír Menšík, Miloš Kopecký, Jaromír Hanzlík, Stella Zázvorková a další) a na svoji dobu (a skoro bych řekl i na dnešní dobu) naprosto úžasné filmové triky... (06.01.2010)

Mráčka som už videl viackrát, ale pre pokoj v duši som si ho pred konečným hodnotením a komentárom pustil ešte raz. Žiadne prekvapenie. Napriek silnému hereckému obsadeniu a vtipnému námetu mám z filmu rovnaký pocit, aký som opísal u Homolku a Tobolku, teda víťazstvo cenzorov a normalizátorov nad tvorcami. Vtipu pomenej, ideológia nielen v celkovom vyznení, ale aj vo viacerých scénach. Zasmial som sa po toľkých zhliadnutiach vlastne iba raz, keď pri prišívaní odkosenej nohy sa sestra obávala infekcie a doktor ju ubezpečil, že keď si po operácii poriadne umyjú ruky, tak im nič nehrozí. Priemerný film s vynikajúcim ohlasom. (24.09.2012)