Sedliaci

Příběh je dobrý, byť ne vyloženě překvapivý. Vizuální podobu bych tentokrát zbytečně nepřeceňoval. Kombinace živého herectví a olejomalby na mne mnohokrát působila až rušivě. Asi jakoby film natočili s herci a pak to prohnali nějakým digitálním filtrem. Což je podle mne přesně opačný dojem, než který vizuální stránka díla měla vyvolávat. Ale i tak hodnotím vysoko, byť úplně nejásám. (22.11.2023)

Pravděpodobně díky předloze, ze které tvůrci čerpali, nechybí Jagně podstatně propracovanější příběh, než měl Vincent. To však má i svá negativa, samozřejmě se z ní nevešlo všechno, takže některé postavy působí, co se jejich povahových rysů týče, poněkud zvláštním dojmem. Znát je to především na Antekovi, v jedné scéně by pro Jagnu udělal vše, hned v další se k ní chová dost neuvěřitelným způsobem, i když se v jejich vztahu a vztazích vlastně nezměnilo nic. Něčím podobným si však opravdu projdou všichni, dokonce i vedlejší postavy, které jsou však i na malém prostoru velmi dobře využity, charakterizují totiž místní poměry. Předsudky, pomluvy a všestranná závist jsou všude, stačí k tomu několik rozhovorů, jenž dávají ději a jeho směřování jasný smysl. Vizuálně film opět nadchne, mám však pocit, že tady ještě lépe funguje spolupráce s výbornou hudbou, která to celé posouvá o laťku výše. Stačí vzpomenout na scénu svatby či masopustu, první zmíněná začíná posmutnělým obřadem, aby se vše rozzářilo na svatebním veselí, alespoň zdánlivě. Druhá zase v první části s až hororovým nádechem a následným pokračováním v dešti, logicky už bez hororu. U obou je také dobře vidět, jak tvůrci pracují s vizuálním pojetím, tam kde je nejhůře, se vše zostří, téměř až do podoby klasického filmu, aby při opačných chvílích na povrch zase vystoupil barevný akvarel. 90% (07.12.2023)

"Půjdeš k nám zítra krouhat zelí?" je samozřejmě nejvíc romantická hláška ever, zvlášť když je adresována Kamile Urzędowske, takové polské variaci na Margot Robbie. Jinak tento vizuálně naprosto úchvatný film kráčející ve šlépějích svého předchůdce, dokázal do sebe na plátně vstřebat více či méně známé obrazy, tentokrát polských mistrů (za celou plejádu např. Józef Chełmoński) - a že je čím se kochat. Někdy se zdá, že ten rotoskopický a jiný digitální "filtr" v animaci je zintenzivněn, jindy je naopak oslaben a herci z obrazů vystupují téměř realisticky. Ovšem samotný velký obraz polské vesnice druhé poloviny 19. století už tak líbezný není, neboť se jedná o zvláštní mikrouniverzum svázané svými obyčeji a tradicemi, kde všechno z ekonomického a společenského hlediska vlastně funguje, dokud se neobjeví takové "blbosti" jako jsou lidská závist či... láska. A někdy spíše než láska mladistvé zmatení, středněvěké splašení pohlavních údů, nebo stárnoucí pýcha. Fascinující, nádherný a silný film, ve kterém se snoubí jakási esence slavismu, symbolismu a venkovského realismu. Pakliže by měl být Oscar jakkoli relevantní cenou, což podle mě moc není, tak bych tu sošku Jagně přál, ale bojím se, že tam se hledí na jiná kritéria. (07.11.2023)

Když po trávě rozbehne se sedminkrásek sedm krás, a fialky voní v lese a louky planou zlatem zas, tu kukačka není líná, všem parohy připomíná, kuku, kuku, kuká pro radost, ať ženáči mají zlost. Když pastýř píská na píšťalu a skřivan zkuší písničku, když ptáci už jsou pěkně v páru a dívky bělí spodničku, tu kukačka není líná a parohy připomíná, kuku, kuku, kuku: svým kukáním všem ženáčům děs nahání. (09.02.2024)

Díla Vincenta van Gogha střídá polský venkov z přelomu století, což je z hlediska příběhu jedině ku prospěchu věci. Rozmáchlé melodrama má své nesporné kvality, Jagnu se však vyplatí vidět v kině hlavně díky úchvatné vizuální stránce, která mezi animovanou tvorbou nemá konkurenci. Více zde. (10.11.2023)