Ruróni Kenšin: Meidži kenkaku romantan

Je to už relativně dávno, co jsem se na Kenshina díval, tak snad si své dojmy vybavím správně... Problém Kenshina u mě byl v tom, že jsem jej viděl až po pro mě geniální Gintamě, která pro mě nasadila standardy na anime zábavu a akci poměrně hodně vysoko a to jsem se jí poprvé věnoval s prakticky minimální znalostí ostatních anime. Z toho co si vybavuji tak charaktery jsem si docela oblíbil, nejraději jsem měl samozřejmě Kenshina a pak také jeho parťáka Sanosukeho, na ty jsem se díval velmi rád, hlavní ženský charakter (Kaoru) u mě příliš nebodoval a určitě jsem měl radši Megumi, která mi přišla mnohem vyspělejší a ženštější. Záporné charaktery byly povětšinou velmi povedené a i z nich jsem měl velmi dobrý pocit, bavili mě, zajímali mě... Co se příběhu týká, tak začátek byl opravdu velmi dobrý a bavilo mě poznávat jednotlivé hrdiny a užívat si jejich souboje a vzájemnou interakci, postupem času to ovšem začalo ztrácet ten správný náboj a ke konci jsem seriál spíš už jen dokoukával, protože už tehdy jsem věděl, že finální rozuzlení přijde až ve filmu. Co se humoru týká tak musím přiznat že jsem se bavil, především mě bavil Kenshin a jeho "oro" a výraz kterým to zpravidla doprovodil si pamatuji dodnes, jistě některé vtípky nebyly příliš geniální a občas to byla zábava skoro až dětinská, ale pořád to byla zábava, i když na rozdíl od již zmíněné Gintami se u mě nedostavovaly nekončící záchvaty smíchu a proto tedy humor označím pouze jako chvalitebný. Co jsem si velmi užíval byly souboje, ty se pánům autorům dle mého velmi povedly a měli tu správnou atmosféru a napětí. Co bylo také skvělé byla hudba. Jinak druhým důvodem, proč jsem nedal 5* bylo, že když to srovnám s Kenshinovskými filmy, tak ty mi přišly mnohem napínavější, emotivnější, vážnější a zajímavější, nežli seriál, který sice poměrně slušně bavil, ale málokdy se mu povedlo ve mě vyvolat nějaké hluboké zamyšlení, nebo třeba silné emotivní pohnutí, kdy bych si říkal "wow", vzpomínám si však na příjemný úsměv, který se u mě vyloudil, když Kenshin oznamoval Kaoru (myslím, že to bylo po návratu z Kyota) "Tadaima". Nebudu tvrdit, že tam nebyly zajímavé momenty, některé arcy, třeba ten z Kyota jsem si opravdu užil, ale intenzitou prožitku se ani Kenshinovským filmům ani třeba některým story arcům z již zmíněné Gintami pro mě nemohli rovnat. Když svůj celkový dojem shrnu Rurouni Kenshin se mi líbil, bavil mě a jednou se na něj určitě podívám znovu, ale k opravdu velmi silnému prožitku a tedy k tomu, abych jej zařadil mezi věci, které jsem si zamiloval mi zkrátka u seriálu něco chybělo a tak jsem skončil na velmi příjemných 8,3/10. (30.07.2015)

Tendle seriál miluju. Hlavně kvůli skvěle vybarveným postavám, jejich ambicím, lidskosti, trápení a radostech. Kenshin započal trend "nezabiješ" ještě před Vashem a stal se jedním z mých nejoblíbenějších anime hrdinů vůbec. Začíná to představovačkama hlavních aktérů a později se pomalu přesouvá na epizodické anime, kdy každý díl se přihodí nějaká událost (obyčejně příchod nového záporáka), kterou Kenshin a spol. na konci vyřeší. Todle je arc první, pěkně všechny vykreslí, ale pravda, nestane nic zvláštního. Pravá sranda začíná až od 28. dílu, kdy startuje Kyoto arc, kde se objevuje hlavní záporák a Kenshinův nemesis - Shishio Makoto. Těchto něco přes 30 dílů je prostě jen a pouze čistá radost. Bavil jsem se po celou dobu a celé slupl snad za 2 dny. Zbytek jsou fillery, které nejsou součástí mangy a neměly být součástí ani seriálu. Doporučuju přeskočit, bez jakýchkoli výčitek svědomí a ani je v tomdle komentáři nehodnotím. Kdybych měl, musel bych dát Kenshinovi tak 6/10 a to já nechci, protože zbytek je vynikající. 9/10 (09.01.2012)

Kdyby seriál neměl třetí část "Tales of Meiji", bylo by pět hvězdiček jasných. Ovšem posledních cca 30 dílů až příliš znehodnocuje předchozí snahu. V prvních dílech poznáváme hlavní postavy - prakticky všichni jsou to sympaťáci. Přijde pár soubojů s několika drsňáky, z nichž minimálně Shinomori Aoshi dá Kenshinovi pořádně zabrat. V druhé třetině pak přijde absolutní vrchol seriálu, jediný příběh roztažený na 30 dílů s finálovou bitvou proti záporákovi, ze kterého charisma přímo čiší. Předtím však musí trojka hlavních hrdinů překonat tři (vlastně čtyři) top záporáky (i když většina z nich si vlastně označení záporák nezaslouží, takový Seta "Tenken" Sojiro je vlastně vyloženě sympaťák). Kromě hlavní bitvy dojme také vedlejší bitva Yahika a spol. v Kyotu proti několika slabším zabijákům, především pak zjevení "deux ex machina" v podobě Hika Seijoura, kterého prostě musíte mít rádi. To vše doprovází několik velmi chytlavých hudebních motivů. Poslední třetina seriálu klesá do podprůměru, záporáci jsou divní a nesahají Shishio Makotovi ani po kotníky. A ani úplně poslední díl nepřinese nic zásadního a seriál tak končí poměrně velkým zklamáním. (18.08.2010)

Po pětadvaceti epizodách úspěšně... zabaleno. Nevidím totiž důvod pokračovat. Ne že by to bylo tak špatné, jen to není tak dobré, abych se na tu schématickou schématičnost díval stále dokola. Každých dvacet minut skoro to samé. V postatě je to tvořeno pouze fillery. Na začátku se objeví nějaký záporák (vždy řádně zamračený, podlý a vůbec nechutný zmetek už od pohledu), na konci ho Kenshin zmlátí (ne zabije). Naschvál jsem si pustil poslední díl, abych viděl, kam se to "posunulo". Z ústředních postav nikdo nepřibil ani nikdo neodpadl, vztah Kaoru-Kenshin se nikam během těch 95 epizod neposunul. V podstatě je to na stejném místě, kde to bylo hned na konci prvního dílu (!), což je častý problém japonských anime-(skoro)romantických-sérií. - 60 % (17.03.2011)

Seriál, který mám děsně rád, nejen proto, že mi jednou shodou okolností zachránil skutečně život. Je to akční anime s komediálním prvky, hodně se cestuje, potkákte hodně zajímavých charakterů, Kenshin je sympaťák k pohledání i jeho nepřátelé se stávají jeho přáteli. Nejslinější je ta část seriálu, kdy je jako hlavní záporák Makoto, ale i další díly stojí za to, byť kvalita silně kolísá, škoda že nedošlo na natočení posledních dílů podle mangy, kterou musím co nejdříve přečíst. (30.12.2008)