Klapzubova XI.

Kdo by neznal Bassovy Klapzubáky? Fakt je, že film nepostihuje poetiku Bassovy řeči, ale to mu ani nelze mít za zlé. Filmoví synové byli až na Raula Schránila vlastně neznámými tvářemi a myslím, že se nikdo z nich nějak zvlášť neprosadil. Díky tátovi jsem fotbal vždy sledovala a tak se mi líbila půvabná novela i film. Jára Kohout vesele kouřil u benzinky přímo pod cedulí Kouření zakázáno. A pak božsky skákal přes švihadlo. Krásný je strach z maminky jako největší autority: „Udělejte pořádek, nebo bude maminka hubovat.“ Ložnice s palandami a plechovými skříňkami,které leckde doteď přežívají. A žádné matka, otec, fotr, vona. Ale tatínek, maminka, mami, tati. No, možná jsem staromódní, ale bylo to milé. Stejně jako rozhlasový komentátor: „ Zatímco vás informuji o těchto zajímavostech, na hřišti se vůbec nic neděje.“ Při řečech o fotbalových primadonách jsem si připadala jako v současnosti. „Potřebujeme jedenáct kluků, kteří by si rozuměli, a pak vyklepeme celej svět.“ No zase, aktuální. Legrační garderoba a legrační kopačky. A všimli jste si těch ponožek na podvazky? A zase těžká současnost – jak udat zahraničního hráče, který není nic moc, ale hodně stojí? Fotbalovým příběhem se ve filmů prolíná i láska, záměna existencí. I když je to láska jak z červené knihovny naruby, neubírá to filmu kouzlo. A jen pro záběry staré letné a Prahy stojí za to se koukat. A také na Jaroslava Marvana, takového brouka Pytlíka, všechno zná, všechno ví, „já a brácha, já na bráchu, brácha na mně, tenkrát na Kladně…“ Kouzelná Antonie Nedošínská, prototyp dělnické maminky, mám ji moc ráda. Ona jako žena z lidu, typově podobná Růžena Nasková jako dáma z lepší společnosti. (to sem sice nepatří, ale ony dvě si nekonkurovaly a vždycky sedly.) A jak to paní Nedošínské šlo s konví s vápnem, když lajnovala hřiště, a nechala muže a syny vyspat! Krásná Hana Vítová se sametovým pohledem. Když se film zlomí a kluci jdou k profesionálům, začíná to být smutné. Roztrhaná rodina, peníze, kazí se vztahy. Ne u Klapzubů, ale obecně. Tahanice ve fotbalovém vedení také nestárnou. A na závěr ťafka: „My s vámi nebudeme hrát. Vy jste profesionálové a hrajete za peníze.“ Svatá tehdejší prostoto, ale byly to časy. Závěrečnou agitku s písní na rtech už si autoři mohli odpustit. (24.06.2008)

Na filmovou adaptaci knihy o fotbalu tam bylo sakra málo fotbalu a spousta milostných a společenských motivů. Chyběly tam silné osobnosti, opakovaly se repliky a vtipy a co se týče zápasu na Kladnu, tak to jsem měla chuť Marvanovi napařit červenou kartu. Navíc z snímku místy trčely technické nedokonalosti, hlavně nesynchronní obraz a zvuk a naprostá absence zvuku při snímání velkých celků. Závěrečná militarizace sportovců mi vzhledem k premiéře na začátku září 1938 přišla neskutečně smutná. (11.11.2011)

"Svatba to není jako přestup k profesionalismu. Tam se nemůžeš tak snadno dát reamaterizovat a vrátit se do mateřskýho klubu." Nepovažuju za nejlepší nápad vzít fotbalovou knížku, vykuchat z ní fotbal a natočit cosi o první lásce centrforvarda Pepíka Klapzuby. Knížku jsem jako dítě hltal a filmové zpracování mi vždy připadalo příšerné, ale vždycky mě potěší, když slyším, že hrát pro čest a slávu je lepší než hrát o peníze. Já tedy hraju, protože mě to baví. Ale jsem tak trochu profesionál, protože jsem si brilantním čutáním do meruny vykopal nejeden párek s chlebem a s hořčicí. (24.04.2019)

Klapzubova XI. je snad nejznámější sportovní humoristické dílo z pera Eduarda Basse o tom, kterak starý Klapzuba ze svých jedenácti synů vytvořil neporazitelné fotbalové mužstvo. No jasně, kdo by tento námět neznal. Jak si své čtenáře našlo literární dílo, tak si své diváky našlo i filmové zpracování, byť to zpočátku krapet drhlo, které, jak už to bývá, je oproti knize o něco volnější. Byť se hlavně jedná o fotbal, děj je i ukázkou příkladu výchovy chlapců, aby z nich nevyrostli syčáci. Celé je to také o vůli v životě něco dokázat, soudržnosti a kamarádství a o důležitosti vzájemně se podporující rodiny. Pro potřeby filmu musely být přirozeně vynechány nějaké dobrodružné určitosti, jako třeba ztroskotání na ostrově lidojedů či hraní zápasu v pryžových oblečcích a naopak jako náhradu přidat něco nového, jako např. milostný motiv, čímž se sice z původního konceptu stal podivný paskvil, ale jako film to přeci jen funguje a jako reklama na danou knihu působí dobře. Česká filmová klasika z doby těsně před válkou mající stále něco do sebe. (31.07.2020)

Humoristický román Eduarda Basse se dočkal několika zpracování, a z nich nejznámější je asi právě toto z roku 1938 s Theodorem Pištěkem v hlavní roli otce jedenácti synů Klapzubů. Z nich vytvoří fotbalové mužstvo, které začne vyhrávat jeden zápas za druhým, až začne i reprezentovat Československo. A musí čelit i nečestným jednáním a pokusům ze strany soupeřů. Ve své době film apeloval ještě na jednu – v době blízkého mnichovského diktátu a hrozící rozpínavosti nacismu posiloval národní sebevědomí a češství, a je potřeba se na něj dívat i z tohoto úhlu pohledu. Přesto jde i tak stále o příjemnou fantazii, o jakých sní stovky kluků, dokonce i se záběry ze zápasů té doby – z utkání mistrovství světa Československo – Brazílie v Bordeaux, Československo – Bulharsko (1938), Wolverhampton Wanderers (Anglie) – Československo (kombinovaná Sparta a Slávie) a Slávie – Janov (1938). Disk, jak je tomu u Filmexportu milým pravidlem, má velice dobré provedení, a to jak čistotou obrazu (černobílý ve formátu 1,33:1/4:3), tak i zvuku (v Dolby Digital 2.0). K dispozici jsou české titulky pro neslyšící a anglické. Zajímavé jsou i bonusy. Už při vložení disku do počítače se vám spustí stránka s historickými články v časopisech, jež jsou naskenovány ve vysokém rozlišení, a další dobové materiály najdete v bonusech samotného DVD. Jsou zde velice podrobné biografie a filmografie, fotografie, kde najdeme i některé raritní fotografie, v sekci Zajímavosti pak text o věcech ohledně filmu i předlohy, jež jste neznali. A konečně čtvrthodinové slovo filmového historika nám zasadí celkově film jak do toku vzniku, tak kontextu doby a vztahu k Bassově předloze. (19.08.2015)