Cesta z města

Rádoby ekologická (a drogová) agitka o tom, jak uspěchaný inženýr z města může bez mobilu a s čarodějkou za zadkem najít klid a harmonii. A okolo je to samá svérázná postavička, jak to na venkově bývá. U vás nebývá? U nás na vesnici taky ne. Ale my taky nejsme ti správní pražští inťošský filmaři, že jo? (20.06.2013)

Při rozjezdu jsem nevěřil, že film zvládnu. Vydržet se nakonec vyplatilo. Něco z Jakubiskových snímků, něco ze Záhrady Martina Šulíka. A také Kachyňova poetika! Jen Kachyňova i Jakubiskova smyslnost a oslava nahého těla se smrskla na krátký záběr pohupujících se ňader a koupání Honzy se synem, které už jsme viděli v Kamenném mostě. Mimochodem synek byl pěkný spratek! Doufám, že to mělo ukázat na důsledek rozpadlých manželství... Nejkouzelnější byla L.Skořepová v roli, co jí byla zřejmě šitá na míru. Honza:,,Nemám čas." Babička: ,,Máte hodinky?" Šup, a hodinky letí do hnoje. ,,Čas se zastavil, už nemusíte pospíchat." Někdy by to chtělo udělat podobně... A Markéta. Milá, tajemná, vzpurná, okouzlující...a svobodná. Lyrické obrazy přírody - les, jabloň, pavučina s křižákem, voda, západ slunce. Oku lahodící záběry interiérů, sklepa, ložnice - nejvíce připomněly výtvarné vidění Jakubiskovo (nebo Petera Greenawaye). A minusy? Hanák byl chvílemi až zbytečně sklepácký a nejsem sice puritán, avšak do tohohle snímku se takové množství slovní vulgarity nehodilo. V tomhle směru je někdy lepší méně než více - jako to uměl třeba Ota Pavel. (12.04.2014)

Jak já jsme cítil s hlavním hrdinou! Kolik z nás by ji rádo podstoupilo a dotáhlo do konce? Kouzelné prostředí podzimního Rabštejna, v němž žijí postavy a postavičky filmu, podávané mistrně režisérem Vorlem. Hanák s Polívkou se skvěle do svých rolí hodili. Přesto už dlouho nemám chuť film opět vidět... (04.09.2010)

Téplý pívó, téplej kočííííí! Naivní scénář, herci zdatně figurkaří (strašní Šteindler, Holubová a skvělý Polívka), potrhlá šamanka babička je dojemná (hlavně když pálí ty bylinky:-)), Markéta je protivná a nesmpatická, malý Vorel nejdřív na zabití a potom k politování, velký Vorel s kočkou na ksichtě pro mě jednoznačně nejvtipnějším momentem filmu. Prostě taková všehochutˇ, něco trapný, něco fajn, ale jako celek se mi to moc líbilo a hodnoty to ujasňuje určitě líp než všemožný různý americký poučný bláboly. Byla jsem příjemně překvapená a dost jsem se nasmála, hlavně Ludvovi. (25.05.2011)

Tomáš Vorel je režisér ku ktorého tvorbe musí divák chtiac nechtiac zaujať stanovisko. Nie je možné ju prehliadnuť. Jeho filmy sú hybridy Kameňáku a Samotárov. Je to v českej kotline podľa mňa jedinečný zjav. Rezignoval na priamu "vážnu" spoločenskú kritiku, ktorú nahradil satirou, dejovými úletmi a vizuálnimi "hrátkami". Tým pádom, ale režisér rezignoval aj na to, aby sa jeho filmy páčili masovému publiku, stali sa kinohitmi a aby zožal slávu, ako napr. Svěrák či Sláma. Zato si však zachoval jedinečný podmanivý (pre iných odpudivý) a náladu povznášajúci rukopis. (23.07.2009)