Evropa

Evropa, honosně nazvaný film pojednávající o skromném mladíkovi, který s vidinou zářné budoucnosti odcestuje do krajiny temně sužované minulostí. Válka skončila, ale Německo se přes ni stále zdaleka nepřeneslo, ještě není schopno překročit svůj stín minulosti a tak bodrý pracovník naráží na machinace a zlo okolí. Je figurkou v nesmyslné šachové hře... Tato hra však v podání artového snažení Von Triera není vůbec bohatě vykreslena, právě naopak, jsem měl občas pocit, že za tím uměleckým a vyumělkovaným vyprávěním, excelentní kamerou (zdaleka to nejlepší na filmu!) se skrývá poměrně triviální děj (nuda?), jehož detaily mohou asi plně ocenit jen diváci tento žánr a druh filmu záměrně vyhledávající... 7/10 (22.07.2010)

Zlomený svět plný zlomených lidí. Pokřivených duševně, válkou, mírem, bezmyšlenkovitou prací, naivitou, nenávistí, láskou, vinou. Dokonalé zobrazení poválečného Německa, a maximální absurdity společenského stroje - pro Triera typické, cynismus a smrt naivní humanity v chaotickém světě na konci pekla. Kafkova splněná noční můra. 9/10 (05.04.2016)

Divácký zážitek poněkud kazí fakt, že se jedná o pomyslný vrchol trilogie, jejíž prví dva díly tady nevyšly. Hodnotím tedy samostatně. Vzhledem k tématu jsem často během projekce myslela na Hollandové Evropu, Evropu, což je poměrně logické. Zdejší von Trierův formální exhibicionismus uvádí do soukolí děje kombinaci černobílého a barevného filmu, klaustrofobické prostředí vlakových kupé, tolik symbolických pro holokaust, jakoby už nestačila sama schizofrenie prvních měsíců po dubnu 1945 sledovaná optikou lehce naivního Američana. Náročný pocitový film s lehce překvapivým rozuzlením. (05.06.2017)

Hrozně moc bych chtěl tenhle film vidět natočený někým normálním jako normální film, protože pak by působil nesmírně silně. Jenže Trier se rozhodl to natočit komiksovým stylem říznutým expresionismem němého německého filmu á la Lang, opravdu důležité věci zveličil natolik, až vyznívají posměšně a parodicky (včetně Židů a osudu některých Němců), a tak se může tvářit, když na to přijde, že si buď z tématu dělá prdel, nebo ho bere nesmírně, ale fakt nesmírně vážně. Prdlajs. Uchopil jej opět povrchně jako všechno, co jsem od něho doposud viděl a jen se schovává za formu, kterou doufá, že přebije ty okaté nedostatky a již zmíněnou povrchnost. Přitom témat je tu hodně k zamyšlení, jen by nesměla být prezentována tak černobíle - Američani jsou tady ti zlí, Němci to vlastně mysleli dobře a teď jsou chudáci. Nepochopil jsem vypravěče - hypnotizéra, nepochopil jsem samoúčelné střídání barev a černobílého obrazu, a celé to ladění do Sin City s Metropolisem obecně. A bylo mi smutno, když jsem v jedné jediné krátké scéně s cestujícími ve vlaku zahlédl Maxe von Sydow, to si chudák nezasloužil, takové cameo. Jak říkám, až tohle nebo podobně závažný film Trier natočí bez všech pozlátek a pičičmund jako normální film s klasickou výstavbou děje, a nerozsype se mu to, pak ho začnu brát. (18.06.2022)

Tak trochu jako realita, tak trochu jako sen působí poválečná Evropa v podání Larse von Triera. Příběh zasazený do Německa roku 0 (těsně po 2. sv. válce) v sobě spojuje jakési tajemno spolu s nezvratnou osudovostí, která je odpočítávána hlasem vypravěče. Je to až kavkovská atmosféra, která dělá z filmu výjimečný zážitek. Umělecko-výtvarná stránka filmu tak zapadá do celkového příběhového konceptu až je to neuvěřitelné: černobílý obraz, z kterého se barva prodere jen v místech největšího emocionálního napětí, výjevy, které se místy objevují na pozadí za hlavními hrdiny a hudba, která je prostě dokonalá. (25.06.2008)