Réžia:
Lars von TrierScenár:
Lars von TrierKamera:
Anthony Dod MantleHrajú:
Nicole Kidman, Harriet Andersson, Lauren Bacall, Jean-Marc Barr, Paul Bettany, Blair Brown, James Caan, Patricia Clarkson, Jeremy Davies, Ben Gazzara (viac)Obsahy(2)
Ďalšia z variácií na tému ľudskej dobroty a zla od kontroverzného dánskeho režiséra Larsa von Triera s Nicole Kidman v hlavnej úlohe. Dej sa odohráva v Dogville, bohom zabudnutom mestečku niekde v americkom Colorade. Sem prichádza Grace hľadať úkryt pred gangstrami, ktorí ju prenasledujú a chcú zabiť. Miestny intelektuál a spisovateľ jej poskytne ochranu a presvedčí obyvateľov mestečka, aby utečenkyňu prichýlili. Za ich pomoc sa im má odvďačiť domácimi prácami. Situácia sa však pre Grace komplikuje, keď gangstri zachytia jej stopu až v Dogville. S rastúcim nebezpečenstvom začínajú obyvatelia mestečka klásť stále vyššie nároky na Gracein vďak. To, čo sa spočiatku javilo ako veľkodušná pomoc, sa postupne mení na využívanie. Trier sa pri tvorbe filmu nechal inšpirovať Trojgrošovou operou Bertolda Brechta, celý dej zasadil do ateliéru s minimom kulís, kde vytvoril štylizovaný fiktívny svet na psychologickej presvedčivosti charakterov a ich hereckom stvárnení. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (657)
Vysoká škola umění, herectví, režie, minimalismu a především krásy. Nejvíc fascinující ovšem pro mě byla stavba dialogů. I v ve scénách emocemi narvaných k prasknutí, kdy jindy by létalo vše kolem a bylo doprovázeno neustálým řevem a křikem, tady všichni aktéři používají tak kultivovanou a kulantní formu, že bych zabil :-). PS: Nutno vidět, ne o tom číst. ()
Příběh je krutější než sám život dokáže být, či snad ne? Tleskám, tleskám, tleskám, geniální! ()
Jak ve 170 minutách říct jednoduchý "lidi jsou svině", jak to říct v prostředí jedný větší místnosti a jak to říct takovým způsobem, aby to zaujalo po celou dobu? Přesně tak, jak to řekl tenhle film. Moje filozofický cítění je na úrovni mrtvýho kocoura, ale přesto na mě tenhle film zapůsobil tak, jak málokterej jinej. A na spoustu lidí (zvlášť humanisticky založenejch) musí nejvíc zapůsobit závěr, protože i když si to nejspíš nechtějí připustit, tak se asi na posledních pár minut děje koukali se stejnou zálibou, jako já a všichni ostatní. ()
Snímek podněcující vaši fantazii! Pro mě příjemná změna. Psychologie na jedničku. ()
Vynikající. Dokonalé ztvárnění psychologického vývoje 15-ti členné vesnice. Zachycení plynulého vývoje zla v každém z nich. Bezchybná Nicol podtrhuje vyjímečnost tohoto díla. A ten konec... no prostě paráda. ()
Hoci mi trvalo istú dobu, nájsť si na to tie tri hodiny, keďže som mal Director's cut, ale oplatilo sa. Veľmi krutý a dobrý film, rovnako aj skvelo zahraný. No a tá celková forma scény, ktorá nič neobmedzovala a nelimitovala, bola fakt originálna ()
Naprosto geniální forma zfilmování. Měla jsem z toho tak dobrý zážitek jako bych četla knížku. Trierovi se podařilo vytvořit naprosto nezapomenutelnou atmosféru strašného města, plného řekněme dost zvláštních lidí. Film měl krásný styl plný originality a pravdy o tom, jací lidé jsou. Herecké výkony ani nesoudím, protože všichni byli skvělí a uvěřitelní. Člověk si během sledování uvědomil mnoho pravd o našich lidských povahách, a vůbec o lidské rase. Jak může člověk dopadnou když se chce rozdat aby pomohl druhým. Kde je hranice toho kolik dokážeme udělat pro druhé? ()
Bolo to síce dlhé ako čert, ale Nicol Kidman ma natoľko opantala, že mi tie tri hodiny ubehli takmer bezbolestne.Zaujímavé filozofické dielko, kde krásna mafiánska dcérka nastavuje zrkadlo spoločnosti v západoamerickej diere a odhaľuje to najprimitívnejšie a najzákernejšie v "nás". Troška prepálené, ale tak to by nebol Trier, aby nás nechcel trošku prefackať. ()
Trier se zde zaměřil na psychologii postav, bez vedlejších rušivých elementů, jako sou filmové rekvizity,exteriéry, hudba atd. Proto kdy se divák ponoří totálně do příběhu, kde zlo je všudypřítomné, ale na první pohled skryto pod pokličkou. tento film, mě osobně naprosto emočně vyždímal a uvnitř zanechal mnoho rozporuplných pocitů. Filmy LVT sou sami o sobě rozporuplné, v pozitivním slova smyslu. ()
Nacházíme se v americkém maloměstě Dogville, kde se Grace pokusí ukrýt před gangstry, co ji pronásledují. Přitom je odkázána na dobrou vůli občanů tohoto městečka. I přes počáteční výhrady je Grace do městečka přijata a tak se pokusí obyvatelům odvděčit tím, že jim bude pomáhat v jejich každodenních činnostech. Nejdříve jsou všichni proti, poté ji dovolí pomáhat, ale postupně začnou zneužívat své nadřazené pozice... Ukázka zla v lidech (v nás všech je bestie čekající na tu pravou chvíli), zneužití moci a taky toho, že i z minima se dá vytřískat maximum ()
Díky skutečnosti, že jsem před Dogville shlédla už Manderley, věděla jsem přesně, do čeho asi jdu. Ano, Dogville je razantnější, syrovější a dotýká se všeobecné pravdy, že lidi se s rostoucí mocí chovají hůř než dobytek. I zde mi minimalistická divadelní forma opět dokonale sedla, nicméně těch 140 minut bylo na mě jednoduše moc. Do děje jsem byla vtažená okamžitě a některé momenty určitě jen tak nezapomenu (porcelánové figurky například), ale i přesto jsem se párkrát přistihla, jak mi ve dvě hodiny ráno oči šmejdí po budíku s myšlenkou, kdy už mě ten Lars dovolí jít spát. Subjektivně tak stavím umírněnější Manderley o jednu hvězdu výš. I proto, že téma svobody a morálky zde není přetřásáno tak nějak všeobecně, ale rovnou na jedné "vzorové" skupině - čerstvě osvobozených otroků). ()
Navázal bych na podnětný příspěvek uživatele Kiddo. Na rozdíl od něj si myslím, že ve výsledku Dogville skutečně je o lidské povaze jako takové, o neskutečném sobectví každého jednoho z nás. Souhlasím s tím, že Grace není kladná postava. Vždyť co ona udělá - přijde do civilizací jen lehce poskvrněného městečka, které v ní podvědomě vyvolá pocit kýče. Vzpomeňme na Kunderu - kýč je kýčem proto, že nás dojímá a vyvolává v nás pocit, že nutně potřebuje naši pomoc. Okolnosti jejího příchodu jsou nejasné, ale nikdo se jí na nic neptá. Poté, co pronikne pod idylickou slupku městečka, přejde do módu čistého kalkulu, stále dojata kýčem a jista si svou nadřazeností "holky z města" přehlíží morální zvrhlost obyvatel. Fantastický konec filmu ukáže až šokujícím způsobem v praxi, jak moc se činy člověka liší v závislosti na situaci, v níž se člověk nachází. * Rozhodně nejlepší film na toto téma. Trierovi se hra s vizuálním konceptem povedla nad očekávání dobře. Kromě klasických "severských" prostřihů (otevřené přiznání, že se scéna natáčela na několikrát) a bez výjimky skvělých herců bych chtěl vyzdvihnout pečlivě napsaný part vypravěče, který svým okrasným jazykem a citem pro vystižení situace drží film (přes jeho velkorysou délku) pohromadě. Jediné, co bych vytkl, bylo několik za vlasy přitažených momentů, zavánějících citovým vydíráním, jakkoli je zde znát, že se Trier oproti svým minulým filmům ještě celkem krotil. ()
Když už si myslíte že jste viděli všechno, tak přijde Dogville... Lars von Trier se opět předvedl v plné kráse. Cynismus je někdy až nechutný a přehnaný... forma jakou je Dogville znázorněný je přímo geniální a herci jsou taková třešnička na dortu (i když je na nich celý film postavený). Lars musí být opravdu magor nebo já nevim co ale až takhle "originální" konec bych fakt nečekal. ()
Ve vlastním zájmu nechtějte o ději vědět víc než to, že se jeho téměř literárně sevřené kapitoly odehrávají kdesi v americkém hornickém zapadákově. Doba: 30. léta minulého století. Počet obyvatel: pár desítek. Konec informací. Jen takhle vás totiž von Trier bude moci nerušeně obtáčet magickou pavučinou svého vyprávění. Příběh jakých v dějinách filmu moc není... ()
Ta městečkovská komunita. Ta přetvářka. Ta zdánlivá dokonalost. Ten mesiášský komplex na každém kroku. Ta gradace. Ten Lars von Trier! Dokonalá forma skvěle napomáhá významu a sdělení filmu. ()
V zasade je to Bressonova Mouchette, s tim rozdilem, ze na Triera je puvodni konec moc "pasivni", nezajimavy a navic nerozmyslene okamzite rozhodnuti, a tak na konci vsem ukaze, ze si s hrdiny pribehu opravdu muze delat co chce a jako nejvetsi debil da vsechnu moc do rukou vydedenkyne. Z te jeji zkusenost udelala fasistickeho misantropa, jakym je sam autor, tak se take podle toho take zachova. Otazky se tu kladou bez obalu, odpovedi se nam take v zaveru dostane ve forme nasilne katarze na schlazeni zahy. Tam, kde americke scenare zpravidla socialni patologii odsoudi, Trier se s tim nemazli a na plnou hubu rekne, ze jsou pripady, kdy by "utlacovatelum" dal "pekne za vyucenou", mit tu moc. Zbyva jen jedna otazka, kdo vsechno by na svete zbyl, kdyby si Trier vyridil ucty. Na odpoved jsme si museli chvili pockat, ale Melancholii nam dal Trier odpoved i na tuto otazku. S novou estetikou. ()
Dokonalý! Tímto slovem hodnotím tento film. Je to jeden z mála filmů, který ukazuje skutečnou povahu lidí světa, a to jak dnešního, tak i minulého a pravděpodobně i budoucího, a ve kterém mi vůbec nevadí místo natáčení, které se odehrává jen na několika desítkách metrů čtverečních, právě naopak! Jedině takové místo mohlo dát vyniknout myšlence filmu, aniž by divák byl rozptylován prostředím. Film má úžasně promyšlený děj od začátku až do konce a při sledování není možné předem určit, co bude pokračovat - proto divák zůstává v očekávání po celé 3 hodiny délky filmu. Pro mne jasných *****. Určitě doporučuji tohle vidět. ()
Túto tému sme tu už mali...Boh múch, Farma zvierat a podobné filmy s problematikou kolektívneho vedomia, rozptýlenej zodpovednosti a psychologickej podstaty charakteru človeka, no toto ma rozložilo. Obrazy a text konečne neboli len pro forma, a ani ten časový rozsah nebol strata času,neustále ma niečo šokovalo, prekvapilo alebo som naopak prikyvovala a súhlasila. Skrátka a jasne: jednoduché a pravdivé veci povedané zložito a umelecky avšak narovinu a bez servítky. ()
Nehodnotím, neb jsem to vydržel asi 8 minut, pak jsem to posunul ke konci a s "překvapením" zjistil, že bych měl 3 hodiny čekat, až se ve fiktivním městečku vlastně všici postřílí?? Nene, děkuji, už je to z disku pryč. ()
Lidi jsou sobecké svině, na to není třeba sledovat tříhodinové divadelní drama, i když originální a s dobrými herci, to je třeba uznat, jinak to ale bylo úplně mimo můj záběr - 45 % ()