Tanec v temnotách
Tanec v temnotách
Dancer in the Dark
Dancer in the Dark
Dancer in the Dark
Dancer in the Dark
Réžia:
Lars von TrierScenár:
Lars von TrierKamera:
Robby MüllerHudba:
BjörkHrajú:
Björk, Catherine Deneuve, David Morse, Peter Stormare, Joel Grey, Cara Seymour, Jean-Marc Barr, Vincent Paterson, Siobhan Fallon Hogan, Željko Ivanek (viac)Obsahy(1)
Hrdinkou príbehu je česká emigrantka Selma, ťažko pracujúca ako robotníčka vo fabrike na americkom vidieku. Jej veľkou vášňou je hudba a tanec. Napriek svojej očnej chorobe, ktorú tají, pracuje navyše, aby zarobila na operáciu svojho rovnako postihnutého syna. Keď jej ťažko zarobené peniaze ukradne jej zdanlivý ochranca, je to začiatok jej tragického konca...Hlavnú úlohu vo filme kontroverzného režiséra Larsa von Triera, ocenenom Zlatou palmou, stvárnila islandská speváčka Björk, ktorá za svoj výkon v Cannes získala ocenenie pre najlepšiu herečku. (STV)
(viac)Videá (1)
Recenzie (399)
Björk je úplně strašná a její neustálý kvílení (těžko to nazvat zpěvem) mě doslova přivádělo k šílenství. K tomu ještě příšerný muzikálový vsuvky a celý dílo totálně pohřbila rozklepaná ruční kamera. Je to škoda, protože jinak ten námět vypadal celkem zajímavě a ostatní herecký obsazení rozhodně neni špatný. Moh z toho vzniknout daleko lepší film. Tady snad můžu ocenit akorát posledních cca 25 minut. Jinak mi spíš film lez na nervy. Chtělo by to vyházet všechny ty muzikálový čísla, místo Björk obsadit nějakou schopnější hérečku a natočit to nějak normálně, aby to nevypadalo, že tu kameru držel v ruce chovanec z Jedličkova ústavu. ()
Po prvním zhlédnutí jsem plakal. Po druhém zhlédnutí se mi udělalo špatně a usoudil jsem, že jsem tehdy prvně stal obětí citového vyděračství. Je to skvěle vypočítaný útok na emoce, tak skvěle, že jsem si nejdříve ani nevšiml chabosti příběhu ani absence jakéhokoliv závažnějšího poselství. Také působivé forma dokáže chvíli klamat. Ale pozor, uvnitř se skrývá jen past na diváka. ()
Další odvážný experimentální, ale nejen proto vynikající, film dánského mága Larse von Triera. Překvapivé propojení klasické stavby dramatu s žánrem televizního ,,dojáku" tedy formátem soap opery (mýdlové opery) a to celé navíc proložené muzikálovými intermezzy. Tuhle nezvyklou stavbu filmu Trier rozdělil na dva vyvážené celky. První polovinu, hlavně kvůli kameře, velmi roztěkané, až dokumentární, snímané z ruky, což Trierův tvůrčí záměr přesně splnilo (divák tak má být přesvědčen o autentické výpovědi díla), ovšem běžný filmový divák ale jen těžko stráví (skoro hodinová expozice je poněkud dlouhá) a druhá část díla, uvozená prvním muzikálovým vstupem, který je, jakož i ostatní muzikálová intermezza, v kontrastu se zbytkem nasnímaného filmu odlišně barevný a obsahuje další sémantickou i estetickou rovinu filmu. Melodramatický až bulvární příběh české emigrantky v podání vynikající a přesvědčivé islandské zpěvačky Björk, jejíž postava emigruje v padesátých letech z Československa do Spojených státu hlavně kvůli tomu, aby zachránila svého syna před prokletím dědičného jha slepoty, jímž ona sama trpí (a přechází tak přímo nabízející se politický rozměr oné doby), je záměrně postaven tak, aby doslova ždímal divákovy city a vymámil nejednu slzu na jeho tváři. Lars von Trier ovšem tuto ,,pokleslou " zábavu prokládá barevnými muzikálovými čísly, které zhmotňují představy a sny hlavní protagonistky a které posouvají významovou složku do dalších pater. Barevnost těchto hudebních vsuvek je sama o sobě velmi zvláštně zvolena. Natónování na úroveň barev televizního materiálu sedmdesátých či osmdesátých let, barvy vyvedené naschvál mdle vytváří v muzikálních číslech jakýsi zvláštní pocitový odér, odér nostalgie archetypu společného všemi sdíleného televizního světa... Výborná choreografie tanečních čísel, které jsou vždy situovány do všedních, neuměleckých míst (tovární hala, železniční trať, soudní síň, vězení...) a nesou v sobě sdělení, která se navyšují na obecně vedenou dějovou linku (Selma si materializuje zvuky továrny v kreacích tanečních figur; odváží se k milostné avantýře s místním mužem, jenž se jí vytrvale dvoří a kterého v reálném světě odmítá) a toto propojení působí velmi sugestivně. Co vyšlo Larsu von Trierovi asi nejvíce, je herecké obsazení tohohle filmu. O Björk asi mluvit netřeba, ta podává přesvědčivý strhující výkon, ale i další role jsou obsazeny velmi přesně. Peter Stormare, vytržen ze své typické role podivínského násilníka, tak typického pro filmy bratrů Coenů či aktuálně třeba pro seriálu Prison Breake, podává přesvědčivý výkon v roli maloměstského amerického prosťáčka, který se nesměle uchází o hlavní hrdinku Selmu, David Morse v roli pro kolizi dramatické složky velmi zásadní postavy, souseda - policisty, Cara Seymour v roli typické středostavovské Američanky, jeho manželky, to všechno představuje vhodně namixovaný herecký koktejl. Úžasné emoce budící postmoderní synkretické dílo... (PS: Nás Čechy tenhle film bohužel trošku škrtí...neb všichni máme něco uloženo v našem kolektivním podvědomí a ryzost ,,slovanského" křestního jména Selma či Oldřich Nový podobající se spíše Fredu Astaireovi to tedy rozhodně není...) () (menej) (viac)
Hudbu Björk, ač jsem si vědoma jejích nesporných kvalit, skutečně nemusím, ale tady mi nevadila a naopak jsem si říkala, že jakákoliv jiná hudební volba by do filmu neseděla. Těkající ruční kamera také nepatří mezi to, na co bych se s oblibou dívala, ale zde mi nejenže nevadila, ale většinou jsem jí ani nevnímala, byla naprosto přirozenou součástí příběhu. Velmi originálně zpracovaného příběhu - krutě reálný šedý svět mladé slepnoucí ženy je prostříháván s jejím denním sněním - miluje muzikály a velmi barvitě představuje si, jak tančí a zpívá. Střetávají se tu dva zdánlivě neslučitelné světy, ale nečekaně fungují. Přesto mám z filmu velmi smíšené pocity - ke konci jsem totiž měla čím dál silnější pocit, že mě pan režisér citově vydírá. Nevím proč, ale tenhle zdánlivě silný příběh nabitý emocemi se mě ani trochu nedotkl, toho tlaku na diváka bylo prostě o něco víc, než být mělo a jaksi to u mě přelezlo tu pomyslnou čáru emočního kýče. ()
Nic proti Björk, ačkoliv mi její muzika nic neříká, ale ona, celé její herectví a postava, kterou ztvárnila mi svou blbostí a kafkovskou povahou byla příšerně proti srsti. Vadila mi ta rozklepaná kamera, ta zvláštní choreografie, Davida Morse nemam ráda a ta jeho hnusná role tomu moc nepřidala a když už chtěli holku z Československa aspoň ty jména se mohli naučit vyslovovat, protože asi nikdy nezapomenu na Ouldrič Nouvy. Kamarádka řikala, že budu strašně brečet, tak jsem si raději připravila kapesníky a nejspíš myslela závěrečnou scénu, ale oči sem akorát tak třeštila a slzu neprolila ani jednu. Nee, tohle fakt ne... ()
Galéria (37)
Zaujímavosti (29)
- Pri jednej z postáv muzikálu sa režisér inšpiroval Oldřichom Novým, ktorého meno speváčka Björk vo filme šarmantne vyslovuje ako „Oldrič“. (Raccoon.city)
- Stellan Skarsgård měl původně ztvárnit postavu Jeffa, musel však odmítnout kvůli natáčení Aberdeen, kde se objevuje v hlavní roli. V Tanci v temnotách mu tak zbyla jen malá role Selmina očního doktora. (D3VIL)
Reklama