Kráľovstvo mačiek

Jak jsem už párkrát zmínil, anime či manga či bůh ví ještě co moc nemusím. Ale filmy od Miyazakiho mám celkem rád, a jeho produkce je též dobrá. Proto jsem se u tohohle filmu dost bavil, ale i tak má film pár neduhů jako třeba některé slaboduché dialogi či pokus o vtip který tam párkrát nevyšel. Nicméně film jsem si celkem zamiloval a líbil se mi. Dokonce více než Mononoke. (14.08.2010)

Tento snímek velmi volně navazuje na úspěšnou ghibliovku Whisper of the Heart. Jediné, co oba filmy spojuje, jsou dvě kočky - vznešený Baron a tlustý Muta. Narozdíl od předchozího filmu ale není Baron jen figurkou a Muta obyčejnou kočkou. Do jejich malého světa vstupuje stydlivá Haru, které byl právě "vnucen" sňatek s kočičím princem. Jen oni dva (a jejich přítel havran Toto) ji dokážou pomoci nejen od svatby ale i stydlivosti. Králoství koček je tedy opět dobrodružným příběhem (nyní ale více pohádkovým) o hledání odvahy a především sebe sama v obtížné době dospívání... Po zhlédnutí jsem se bohužel nemohla ubránit starému známému (nejen) filmovému pořekadlu: "Dvakrát do jedné řeky nevstoupíš". Bohužel toto pravidlo platí i pro tak neomylné Studio Ghibli. V čem se ale stala chyba? Jednoznačně ve scénáři, kterému chybí větší propracovanost a nápaditost. Ten měl pod palcem Reiko Yoshida, který má zkušenosti převážně se seriály a průměrnými filmy (např. Digimon). Ač se viditelně snažil, nedokázal napodobit pro Ghibli tak typicky milý, s lehkostí vyprávěný příběh plný humoru i ponaučení. Na druhou stranu je značně obtížné (snad i nemožné) překonat Hayaa Miyazakiho (jehož scénářem se pyšnil Whisper of the Heart). Další problém vidím například v lacině kýčovitém ztvárnění světa králoství koček. Hiroyuki Morita bohužel nezvládl svůj celovečerní režijní debut tak dobře jako Yoshifumi Kondô (který bohužel tři roky po natočení Whisper of the Heart zemřel). Já jen doufám, že toto pro mě zatím nejhorší (ne však špatné) anime z dílny Ghibli představuje tu nezbytnou výjimku potvrzující pravidlo. (12.08.2006)

Kdybychom toto vytvořili u nás, říkali bychom si, jak jsme dobří, jaké to je lehké (a paradoxně na některých místech pozoruhodně nenápadně pochmurné), krásně animované, nápadité a občas i vtipné a satirické (naše tříletá prťata viděla poprvé předevčírem - a dnes viděly už pětkrát). Jenže to nevzniklo u nás, ale v japonském studiu Ghibli. Z pohledu tohoto studia se jedná o nejslabší kus (prostě proto, protože ostatní věci od Ghibli jsou tak dobré). Není to fantasy, není to sci-fi, není to romance, ba ani drama, je to čistá pohádka. Vyprávění o dívce, která zachrání kočičího prince a následně začne být zahrnována dary, o které ani nestojí, aby měla být nakonec za prince provdána. Zajímavý je prvek kočičího barona a tlustého bílého kocoura, který se objevil už ve Whisper of the Heart (tam se však jednalo o obyčejnou sošku a obyčejného kocoura). (16.07.2011)

I já bych tedy něco mohl napsat. Lehko se kritizuje, ale už jsem se přestal trápit nad formami. Ona ta forma, nebo žánr není tak důležitý. Vemte si téměř jakýkoliv Miyazakiho film, vždycky najdete splývání světů, reálného či nereálného. Ekologická výchova či obrovský dopad atomových katastrof, tím vším jsou Ghibli filmy prosycené. Ystad, tohle švédské město mi připomnělo to kouzelné náměstíčko, které bych i já rád našel ve svém městě. Oddat se snům a šplhat po střechách, kde by na mě čekala v mém případě asi baronka nevysokého vzrůstu zato by mohla naplnit můj příběh. Určitě ano. (07.08.2016)

Můj první (!) japonský animovaný film, který jsem viděla. Japonská animace se mi líbila: velice barevná, ale velice civilní, nic nepřikrášlující, jak to bývá zvykem v našich končinách. Příběh byl dost prvoplánový a poselství příliš dané na odiv - to předurčuje film spíše pro děti (příp. možná i ty odrostlejší ve věku Haru), pro dospělé spíše oddechovka, která nepřinese nic nového či hlubšího. Ale oddechovka příjemná... Zajímavé komentáře: kinej, T2, mrksik, togaf, Jossie, yenn. (29.04.2013)