Anny

Nejslabší story vzešlá z časosběrů paní Třeštíkové. Kde nic není…smrt přesto nepohrdne. P.S.: Těžko říct, jaká je paní Třeštíková ve skutečnosti, jestli by se podobala představě, kterou jsem si o ní vytvořil. Otázka, kterou položila vnučce, o které jí Anny říkala, že už dvakrát skočila z balkónu, způsob, jakým s ní vedla rozhovor…tou mojí představou otřásly. Ale třeba jen paní režisérka neměla svůj den, nevím…P.S.2: U Anny je k dnešnímu dni 47 recenzí, pouze jedna z nich vyznívá nadšeně- přečetl jsem si všechny. Mám za to, že problém tohoto časosběru je chybějící začátek, tím pádem chybějící moment překvapení. Anna už měla ve společnosti jasně danou pozici, když o ní začala paní Třeštíková točit. Kdyby byla součástí Manželských etud a my se s ní seznámili v jejích 18-ti před oltářem, to by byla panečku jiná jízda, kdyby pak skončila v Perlovce. Paní režisérce se vymstil jiný styl práce, pokud jsme se shodli na tom, a zdá se, že ano, že je Anny jejím nejslabším filmem. (09.01.2022)

Film nie je kontroverzný - alebo aspoň nie spôsobom, akým by človek podľa námetu očakával. Anny prekvapuje práve tým, že nie je feťáčka, troska, ani príživník - iba usporiadaná staršia pani, ktorá si kvôli zúfalej finančnej situácii potrebuje privyrobiť. Třeštíková nám znova ukazuje jednu z foriem dane, ktorú si prechod na kapitalizmus vybral a ide z jej strany o tradične profesionálnu a zároveň ľudsky empatickú robotu. Záver ma dojal. 3,5* (27.10.2021)

Nejslabší počin, který jsem doteď od Třeštíkové viděl. Možná mohlo být zajímavější vybrat pro natáčení mladší holku z Perlovky a časosběrem se dostat až k její výsluze. Tady bylo až moc prostřihů v čase a vlastně byla jen otázka času, kdy svíčka zhasne. Pokud bych měl být cynik, napsal bych jen: Špatný genetický materiál. (04.01.2022)

Tentokrát se mi film Heleny Třeštíkové moc nelíbil. Vím, že úkolem recenze je hodnotit film a ne život a osud hlavní postavy. Přesto si myslím, že film postrádal takovou tu dokumentaristickou šťávu a spád. Jinak je film o posledních 16 letech prosté stárnoucí ženy, která se nedokázala vhodně začlenit do nových poměrů ve společnosti po změně v roce 1989. Peníze pro obživu získávala jen jako „hajzlbába“, uklízečka železničních vagónů a příležitostná prostitutka. Bláhově se snažila najít štěstí v manželství s cizincem, které se samo sebou brzy rozpadlo. Od zlozvyku kouření ji nedokázalo odradit ani varování lékaře, ani vážný lékařský zákrok. (05.01.2022)

Hmmm, cítím tu klasickou čpavou, leptající nosní dutinu a dveře, vůni hajzlů z devadesátek. Na Heleně Třeštíkové je vidět, že né vždy ji někdo zaujme a né vždy má chuť do někoho investovat svůj čas. Vím, že projektů má mnoho, nicméně Anny je sice natočen tak, že ve finále vidíte sešlou chudou trosku, ale ten přerod je tak rychlý, že divák dostává velmi málo informací. Režisérka bohužel natočila informačně chudý dokument, který nikterak nešokuje. Také je fakt, že natáčení neprobíhalo nijak dlouho, a mezi časovými úseky jsou obrovské skoky, vyprávění vůbec nepomáhá. Z hodné babičky pracující na hajzlech se stává prostitutka. Z této éry se dozvídáme asi nejvíce zajímavostí, než se z Anny stane smrti se bojící umírající kuřák. Jsou však místa, kdy mě zamrazilo a donutilo se zamyslet, jak dobře si žiji a jak nedobře si žijí jiní. Nezvládla přerod ze socialismu do kapitalismu. Aby mohla žít v bytě, musela si přivydělat šlápotctvím. I přes to všechno usměvavě hrála v ochotnickém spolku nebo si dokonce vdala. Ovšem její dcera s vnučkou s prokletím jménem "životní neúspěch" také trpěly a scéna, kdy dívčí zjev s pedokníratým chlapcem postávají u Anny a pohlouplá nevyzrálá slečna s naprostou lehkostí řeší, jak je pro společnost úplně zbytečná, mi vyloženě neudělalo dobře. Scéna, kdy vyzrálá prostitutka sleduje vyhánění feťačky z defekační síně, je naprosto zbytečná a pro vyprávění příběhu hlavní protagonistky naprosto zbytečná. Takových momentů je tam více, a to, co je zajímavé, konfliktní a důležité pro pochopení jejího života, je docela brzy střihnuto. Dokument je jednoduše kusý ba informačně prázdný. Hvězdičky jsou za Anny, která na počátku natáčení byla docela charizmatická žena, která se docela dobře pere se životem, jen jí nebylo dáno. Z počátku sebejistá Anny střídá stařecká podoba ženy, který v televizi vystoupí nejistým a unaveným zpěvem. Nedlouho na to si divák může povšimnouti, jak s pocitem blížící smrti jde průvodem... po té umírá. Dokument byl pro mě nepříjemným i z toho důvodu, že na Anny šlo vidět, že se velmi bojí smrti, a to hlavně proto, že na tomto světě chtěla být déle. Připomnělo mi to mou bábu, která křičela přes celou nemocnici, sama několik hodin na lehátku v chodbě, že nechce umřít. Celých několik měsíců, kdy cítila blížící se smrt, opakovaně brečela, že chce od života ještě více času, a to jí bylo 85 let. A to mě děsí už teď, je mi 27 a nechci vůbec umřít. Jestli se mi na dokumentu něco líbilo, bylo to uvědomění své smrtelnosti a toho, že nemusí být příjemná a nemusí přijít najednou. (05.03.2022)