Prolomit vlny
Breaking the Waves
Breaking the Waves
Breaking the Waves
Réžia:
Lars von TrierKamera:
Robby MüllerHrajú:
Emily Watson, Stellan Skarsgård, Katrin Cartlidge, Jean-Marc Barr, Adrian Rawlins, Udo Kier, Mikkel Gaup, Sandra Voe, Phil McCall, David Bateson (viac)Obsahy(1)
Příběh o síle a moci lásky se odehrává v zapadlé vesničce v severním Skotsku v 70. letech. Hluboce věřící protestantská dívka, mladičká a naivní Bess, se provdá za světem protřelého těžaře Jana, který pracuje na naftařské plošině v Severním moři. Brzy po sňatku ale muž utrpí při explozi úraz a ochrne na celém těle. Jan nesnese pomyšlení, že se již nikdy nebudou milovat, a přesvědčí Bess, aby spala s jinými muži. Její mimomanželské sexuální zálety ale mají tragické následky… První díl Trierovy “trilogie zlatého srdce,” mystický příběh o síle víry, míře sebeobětování a poutu lásky, získal na MFF Cannes 1996 Grand Prix a proslavil britskou herečku Emily Watson, která za roli Bess získala nominaci na Oscara. (Aerofilms)
(viac)Videá (2)
Recenzie (375)
Emocionální dřeň, jen co je pravda, ale přesto to nějak nefunguje. Lars von Trier umí obsah, ale co se týče formální stránky, tak u mě značně kolísá ( u Lynche to mám obráceně). Breaking the Waves má složitou myšlenku a rozhodně to není film určený pro každého. Klady a zápory tu proti sobě nelítostně bojují a vítězem není nikdo. Film je rozdělen na několik kapitol, díky čemuž trochu vyčnívá ze stereotypu, všechny přechody do nové kapitoly jsou podbarveny skvělými optimistickými písněmi, které mi však v celkovém dějovém kontextu překážely. Emily Watson je zajisté schopná herečka a její role není vůbec jednoduchá, hysterické záchvaty, které měla každou chvíli, mě však neiritovaly, ale přímo sraly. Stellan Skarsgård mi rovněž zrovna moc neseděl. Film, jehož účelem je uštědřit divákovi ránu do srdce mě tak nechal zcela chladným. 70% ()
Ačkoli to bude znít paradoxně, je mi hrozně líto, že musim dát pouze za čtyři. Triera obdivuju a uznávám, na tenhle film jsem se těšil několik let, než jsem sebral odvahu ho vidět. V tom možná tkví ten problém - čekal jsem až moc. Přestože forma a částečně i obsah byly dle mého očekávání skvělé, něco tomu v důsledku chybělo. Něco, co mě poslalo do kolen u Tance v temnotách i Dogville. Něco, co chybělo i Manderlay. Něco, co jsem cítil z Království, přestože jsem ho nejspíš nepochopil... Abych to neokecával víc, než je nezbytně nutné, nemůžu dát plné hodnocení. Ale báječný film to bezesporu je. ()
Zatím jediný viděný von Trier. Nevím, jak to dělá, ale vnímám jeho postavy ze současosti jako postavy klasické tragédie - tedy jako pravdivé obrazy sebe samých, nikoli pouhé uzly vnějších a vnitřních vlivů. Něco málo severských filmů jsem už viděl, ale toto je pro mne cosi úplně nového, nezařaditelného. Příběh má sice jakýsi jasný vývoj a vyvrcholení, ale kdyby se film zastavil v kterékoli fázi, nebyl by o nic slabší. V detailech: často nedojde k tomu, co divák právě automaticky očekává - jen pro to, aby k tomu došlo vzápětí jinak. Obraz: nesympatický, škaredá reportáž. Watson: u cizokrajných herců obvykle nejsem schopen vnímat kvalitu jejich hraní, ale tady se to přehlédnout nedalo. Severská výslovnost angličtiny: nemá chybu. Extrémně umrtvovací kalvínská obec: Byl to dobrý obrázek toho, jak směšujeme Boha s freudovským superegem (tím nemířím jen na Bessiny modlitby, ale na celý ten podivný skanzen). A to je ta situace, v níž "naivní" Bess křečovitě sevře svou lásku na život a na smrt - a nepustí. A vzkřísí tím Jana - rozuměj, jak chceš. ()
Proč? Proč se všem líbí Trierovy filmy, jenom mně připadají blbé (jen máloco mě v kině tak otrávilo jako Dogville), nebo v lepším případě nezajímavé? Zřejmě jsem hlupák. V tom případě se s tím nedá nic dělat. Ale povězte mi, co je tak famózního na téhle kompletně nepravděpodobné (přitom realisticky se tvářící) a fádně natočené historce? O děsivém citovém vydírání nemluvě. Ano, herci jsou výborní. Jiné klady neshledávám. Ukamenujte mne, stojím-li vám za to. ()
Galéria (34)
Zaujímavosti (11)
- Při pohřebním obřadu mluví kněz o mrtvém jménem Anthony Dod Mantle a říká, že je hříšník a že skončí v pekle. Mantle je filmový kameraman, který později s režisérem snímku Larsem von Trierem spolupracoval na filmech Manderlay (2005) nebo Antikrist (2009). (P.ecka)
- První film "Zlaté trilogie" Larse von Triera, ve které hlavní hrdinové navzdory svým činům zůstávají naivní. Dalšími filmy jsou Idioti (1998) a Tanec v temnotách (2000). (Morien)
- Roli Bess (Emily Watson) odmítla Helena Bonham Carter kvůli příliš explicitním sexuálním scénám. (Roman.Ticka)
Jeden z nejkrásnějších, nejopravdovějších a zároveň nejbolavějších filmů, co jsem kdy v životě viděl. Naprostá existenciální dřeň. To už vlastně ani není umělecký film, ani stylizovaná výpověď o našem odcizeném světě, to je fungující odcizený svět sám. Příběh mladičké a prostinké dívky Bess, která si ve svém idealizovaném vnitřním světě vysní svatbu a vezme si člověka zvenčí, ze světa mimo její rámec, nomáda Jana, který pracuje na ropné plošině daleko od břehů pevniny, jíž obývá zamilovaná Bess. Ta chce silou své lásky prolomit dálku, co ji odděluje od svého milovaného manžela, a tak počne své vroucí modlitby věnovat pouze jediné žádosti - prosbě o brzký Janův návrat... V tento moment přichází první bolavé místo filmu - pokud její prosby skutečně vyslyší Bůh, pak je to Bůh zmaru a zla, pokud tak učiní osud, pak je i lidský osud nespravedlivý a slepý! Bess skutečně svého Jana přivolá zpět, ten se však vrací kvůli těžkému pracovnímu úrazu, který utrpěl na plošině a který ho připraví o vládu nad svým tělem a díky kterému ochrne. Další bolavé místo přichází vzápětí - prostota dívky se nevyrovná se zraněním nejbližšího člověka a její vědomí si ho začne klást za vinu. Silný křesťanský rámec (v jehož ortodoxii je přítomen i silný prvek masochismu - viz např. tradice pochodů ukřižování či celibáty a půsty) jejího života ji velí za hříchy se kát a trestat se... Jako trest Bess proto přijme úlohu symbolické Máří Magdaleny, tedy nevěstky, která se za trest propůjčuje námořníkům. V nedalekém přístavu pravidelně kotví loď, kam místní prostitutky odmítají chodit...předchází ji totiž pověst toho nejhoršího sexuálního zacházení motivovaného různými sadistickými perverzemi. Krize v manželství Bess a Jana se zoufale prohlubuje (Jan navíc po Bess žádá, aby naplnila svůj domnělý chtíč stykem s jinými (zdravými) muži) a tak Bess podstupuje poslední krok k domnělé záchraně - nechá se převézt na prokletou loď... Lars von Trier tu buduje stavbu velké moderní tragedie plné různorodých symbolů (sama odlehlost a rozervaná krása skotské krajiny; síly moře; symbolická křehkost lidskou rukou opovážlivě sestrojené těžařské plošiny, kde se určuje osudový dějový zásah - další děj determinující zranění člověka; sama Bess a její psychická rozpolcenost, jsou její rozmluvy s Bohem projevem víry či šílenství?), navíc ale zapojuje do běhu filmu i účastnění diváka, nejde mu ale naproti (očištění zvony na konci filmu je neadekvátní citům během filmu prožitým), jde spíše skrze něj a přes něj. Z podstaty filmu nejde se s Bess neztotožnit, nejde se citově neangažovat, nejde jen sedět a sledovat, to by člověk již dávno odešel či přepnul. Prolomit vlny je film jdoucí proti kulisovému poslechu, proti trendu televizní obrazovky permanentně běžící v pokoji plném hovořících lidí, film doslova rvoucí se o vaše emoce tím, že se táže po otázce smyslu a významu života člověka a téhož člověka v celé jeho holé podstatě ukazuje a zobrazuje. Film o křesťanství? Film o symbolice víry? Film o lásce? Nevím...Ale silný a hluboký vskutku je... Podobné filmy: Rodinná oslava, Umění plakat () (menej) (viac)