Bílá jachta ve Splitu

Přeslazená filmová limonáda, spoléhající na staré osvědčené prostředky, jejichž zásluhou potom dámy v přítmí kinosálů skrápěly své kapesníky kapkami slz... Jak by také ne, když se v jedné z hlavních rolí objevil miláček žen Antonín Novotný, jinak úctyhodné prkno mezi českými herci. Navzdory popsaným výhradám si ovšem snímek udržuje příjemnou atmosféru a fakt, že se většina filmu inscenovala v chorvatských exteriérech, je rozhodně pozitivním přínosem nejen pro současného diváka. (04.10.2008)

Výpravný velkofilm? Fakt? :-)) Tahle hláška v úvodních titulcích mě opravdu dostala. A proč to celý vůbec vlastně bylo ve Splitu? To ta dávná láska hraběnky se svou blonďatou dceruškou a jejím americkým ctitelem nemohla přijet v nějakém bouráku (třeba v tomhle) a nemohlo se to odehrávat v Praze? Myslím, že by to vyšlo na stejno. Toník Novotný už asi byl tou dobou rozhodnut pro svou chemii, tak se jí a té blonďaté slečně jako vystudovaný archeolog a hraběcí syn věnoval i zde. Ale to je spolu s dvořením se Marvana a Šlégla Marii Grossové jediný klad filmu, v němž zápletka s Tizianem byla velmi chatrná a o nějakém citu, romantice či dokonce chemii (tentokrát né vědnímu oboru ale) mezi hlavními hrdiny se vůbec nedá mluvit. Tvůrci se měli podívat na takovou Cassablancu natočenou jen o něco málo později, jak má vypadat romantické drama, a co se týče chemie (samozřejmě té mezi hrdiny) nemusejí chodit ani tak daleko stačí se podívat, jak zcela jinak to vypadalo mezi Novotným a Mandlovou či Gollovou. Závěrem jsem chytla záchvat smíchu při zjištění, že první patetické proslovy plné totálních hovadin nepřišly až s budovatelskými filmy... S ohledem na cementárny toho amerického gentlemana bych řekla, že se tomuto filmu povedlo atraktivní prostředí Splitu a jachet i velmi slušné herecké obsazení totálně zazdít... (09.11.2013)

Skoro jsem nevěřil, že je to točené 1939, stylově, vedením herců a limonádovostí je to tak 5 let zpátky a herecké výkony jsou také děsivé. Když si vzpomenu celkem snesitelného Antonína Novotného v Katakombách, je tady děsivý (ano, vždycky byl především krásné dřevo, ale tady je opravdu strašný), Jiřina Sedláčková v Eva tropí hlouposti taky nebyla tak jenom tupě zírající do dáli pod svým zcela vyholeným a tužkou namalovaným obočím, Nancy Tizianová (pardon, Rubensová) je taky děs. Leopolda Dostálová to hraje divadelně jako vždy, Čeněk Šlégl figurkaří jako vždy a Jaroslav Marvan je ne jeho úrovni, nečekaně. Takže asi je to Ladislavem Bromem. Prostě si vyjeli na dovolenou do Splitu (to se dělá i dnes, viz prázdniny v Provenci), je zde moře a zajímavé záběry města, nepochopitelně přilepená Óda na práci a cement s několika šikmými dobovými huměleckými záběry, asi si pan Tuzar něco cvičil . Pobavil mne křížovkářský detektiv Františka Kováříka, který pak ne takto trapně figurkařil ještě půl století a snesitelný je pro mne trochu nestandardní Teodor Pištěk. Rogozova role je děsná a on je jako prkno, Franta Paul jeden z mála civilnějších, ale zase má asi tři věty. Zápletka s Tizianem je horší než v Humoreskách (taky Tizian, zvláštní). Kde proběhl Josef Kemr netuším a zase ho hledat je ztráta času. Takže ta jedna hvězda je za Kováříka a Split. (25.03.2022)

Film je zajímavý rozhodně tím, že můžeme vidět okolí Splitu, moře, loď to se v prvorepublikových filmech neobjevovalo zrovna často. Také Jaroslav Marvan měl zajímavou roli. Často určitě nehrál flinka a povaleče. Celkově ale dějová linka popisuje zbohatlíky, kteří mají dluhy a ani je nenapadne, že by něco vydělali. Ba právě naopak, chtějí se zadlužit ještě víc a tím své dluhy splácet, což výsostně nedává logiku. Zajímavý je i konec. Keko se zamiluje do jiné dívky, ale poté se vrací k Džidžetě. A jachta odplouvá. (25.09.2023)

Tak jsem chtěl dát tu dvacítku, za tu poměrně slušnou zápletku s obrazem, ale nedám ani to. Hloupý scénář plný ještě hloupějších jmen a sladkobolu vyřešila jedna z posledních vět. Pronesl ji muž, který o práci jen někdy něco zaslechl v rádiu, totiž přímo Keko. Věta (necelá) zní. „Dnes jsem nejšťastnější, když slyším hučení strojů a drcení drtičů. Tam, mezi dělníky je moje místo“. Tím autoři snímek posunuli mezi nejlacinější agitky svého druhu. (14.11.2017)