Greed
Obsahy(1)
Psychologické bohatství tohoto původně čtyři a půl nebo možná dokonce devítihodinového filmu, v oné době celkem výjimečné, obdařilo poprvé film románovými výrazovými prostředy. Stroheim navázal na griffithovský realismus, ale proti jeho trochu staromódnímu viktoriánskému ideálu romantických hrdinů postavil v zolovském duchu živé, plnokrevné typy, jejichž vývoj určovaly psychologické a fyziologické dispozice a prostředí. Příběh je příliš determinován ortodoxně chápaným naturalismem - dnes například ruší určité dekadentní schválnosti, ale řeč němého filmu a zvláštní dusivá atmosféra jsou dodnes opravdu strhující. V realistickém výrazu film vykresluje ničivé následky, které zanechává v chování a konání trojice maloměšťáků vášnivá touha po penězích. V závěru dosahuje režisérův divoký romantismus takřka epické šířky - sokové vzájemně spojení pouty, umírají krátce po sobě v pustinách Údolí smrti, žízniví, ale zasypaní zbytečným a zakrváceným zlatem. Velký realista Stroheim, mistr v oživování charakterů, vášní, věcí, které mu hrály přes množství významotvorných detailů, se po výrazném, producenty vynuceném zkrácení snímku odmítl k tomuto dílu hlásit a nikdy ho v konečném sestřihu ani neviděl. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (45)
Film mě od začátku zaujal. Je tu zajímavá a i na dnešní dobu naprosto reálná zápletka, vše je vlastně velmi realisticky vykresleno, včetně prostředí (nenatáčelo se v ateliérech) a film patří mezi nejlepší předválečné americké filmy co jsem kdy viděl. Svým naturalismem směle konkuruje knihám třeba Emila Zoly:) A v neposlední řadě mě opakovaně dostávaly české titulky: -"Mně se nejvíc líbila ta slečna, co zpívala tu smutnou píseň." -"Mě sás tý dva, jak só šén jódlovali." Ještě větší výhry, než jste čekali, již od roku 1923. PS: Moje verze měla 102 minut...ale dávalo to kompletní příběh, fakt nevim, kam se těch cca 40 minut ztratilo (respektive 140). ()
Moje setkání s Erichem von Stroheim jako režisérem nedopadlo špatně. Určitě mohlo dopadnout ještě líp, kdyby pánové z Criterion Collection nesplácali restaurovaný materiál každou chvíli dohromady s prezentací fotografií, které měly nahrazovat nezachované scény. Jak se mi to spočátku jevilo jako zajímavé řešení a dokonce vhodně zrealizované, postupně na mne fotografie začaly působit s každým dalším použitím ohromně rušivě a já byl několikrát nucen použít rychloposun. Ono už 3 až 4 hodiny sledování němého filmu je poměrně náročné, vyžaduje speciální náladu i rozdělený čas, a v tomto případě bych na místě nových tvůrců fotografie opravdu ponechal jen při těch nejzásadnějších scénách. Neboť Chamtivost je sama o sobě velice poutavá i skrze to zbývající 140ti-minutové torzo. Na němou éru snímek disponuje hodně osobitou režií, spoustou hezkých nápadů (např. symbolicky opakované scény s bílým ptáčkem), civilními hereckými výkony včetně propracované psychologie postav, a příběh mezi Dr. Teaguem a Marcusem nechává diváka v napětí i téměř 100 let od vzniku snímku. Už během prvního seznámení a jejich skamarádění, nasnímaného s pěkným nápadem prolínáním (němého) dialogu a hry na klavír, člověk začne tušit, jaký mazák se z pana Marcuse vyklube. Hmm, a taky že jo! Stylové, skoro až westernové vyvrcholení patří k těm příjemným překvapení tohohle ojedinělého filmu. (# Season Challenge Tour 2020: 4. téma – doporučeno režisérem (Christopher Nolan)) ()
Krásná románová freska s hlubokou propracovaností psychologie všech postav. Z původně cca 9 hodinového filmu, který mělo tu čest vidět jen pár vyvolených na jediném promítání 12. ledna 1924, zbylo dvouhodinové torzo... Stroheim, aby se vyhnul nejhoršímu, podílel se na stříhu, ale nakonec se odmítl pod znásilněné dílo podepsat a vlastně ho v této podobě nikdy nespatřil. Já jsem měl možnost sledovat bezmála čtyřhodinovou rekonstrukci z r. 1999 s využitím velkého množství fotografií jednotlivých ztracených scén a stálo to za to. I když bych pochopitelně byl mnohem radši, kdyby se fotografie rozpohybovaly a viděl bych skutečnou Chamtivost, jak ji spatřilo těch pár lidí na začátku roku 1924 a jak ji Stroheim nosil v hlavě. Poměrně vrstevnatý příběh nabízí pohled na destruktivní účinky touhy po bohatství, na ústřední dvojici zubaře McTeagueho a jeho ženy Triny ukazuje, jak se člověk může změnit, když je vystaven třpytivému pokušení... Původně milá a nevinná dívenka se po svatbě a výhře v loterii mění v nesnesitelnou lakomou ženskou. Vykreslení jejich upadajícího vztahu je přímo ukázkové, stejně jako tragické vyvrcholení mezi McTeaguem a jeho dávným sokem Marcusem. Stroheim, který odmítal využívat ateliéry, natočil tuto adaptaci románu Franka Norrise v autentickém prostředí a vyžíval se v někdy až přehnaném realismu, který však kombinoval s velmi romantickou zápletkou a vyvrcholením (ve smyslu literárního romantismu). Chamtivost je jeden z vrcholů němé éry, není možné nedát plný počet...***** ()
Upřímně, nechtěl bych to sledovat devět hodin. Už ty čtyři dochované stačí bohatě. A na rozdíl od jiných opusů od Tenkrát v Americe po Giganta si to u mě ani tuhle délku plně neobhájilo. Ne že by se "nic nedělo", ale mnohdy se dějí věci zbytečné vzhledem k vyznění, které příběh neobohacují a jen ředí stopáž. Rozhodně jsem z nastíněného materiálu neměl pocit komplexnosti, ale přeplněnosti. Už jen proto, že se Stroheim ani nevzdálí černobílému vidění problému. Takže čtyři hvězdy za ne nudný a rozhodně náročný a hodnotný projekt. Nicméně nenadšení studia z vyslání devíti hodin do světa chápu, protože nevěřím, že byly nutné. Kdyby to prostříhal rovnou sám Stroheim na "rozumné" tři - čtyři hodiny, měli bychom tu film lepší, ale hlavně plně dochovaný. ()
Videl som zreštaurovanú štvorhodinovú verziu, ktorá je skrátenou verziou pôvodnej desaťhodinovej a predĺženou tej dva a pol hodinovej. Najskôr by som trochu podiskutoval o práve štúdia zasahovať do výsledného tvaru diela. Podľa mňa má na to každé štúdio regulárne právo, keďže do diela vkladá svoje peniaze. Určite by bolo veľkým rizikom púšťat do kín štvorhodinový film a očakávať, že sa stane z neho veľký hit, preto sa tomuto kroku nečudujem a podľa ohlasu kritiky sa nič tak hrozného nakoniec nestalo a musím skonštatovať, že ani skrátená verzia by moje nadšenie z tohto filmu zrejme neznížila. A to ani napriek tomu, že sa film nikdy nevlečie a nie je v ňom žiadna vata. Zatiaľ čo sa Stroheimovi nemeckí kolegovia venovali výrazne výtvarnému expresionizmu, Erich nakrútil jedno z najdôležitejších diel naturalizmu a rieši v ňom jeho klasické otázky. Postavy, poháňané prírodnými silami, zločin, pomsta, pesimizmus. Sú postavy zodpovedné za svoju chamtivosť? Je to vrodená vlastnosť človeka, jeho prirodzenosť, s ktorou nič neurobí? Alebo má na výber a dokáže odolať moci peňazí? Nakoniec je dúšok vody drahší, ako 5 tisíc dolárov a osudovosť zápletky je dokonalá. Na Stroheimovom prístupe sa mi páči jeho hra s postavami, keď nám v expozícii predstavuje jednu postavu ako sympatickú, aby jej chovanie behom pár minút zmenil a divák sa s tým musel náhle vyrovnať. Musí sa taktiež vyrovnať so zidealizovanou predstavou manželstva, ktoré je nakoniec iba klietkou, ktorá nemusí byť v lepšom prípade ani zlatá. Erich von Stroheim podľa svojho výzoru určite s chamtivosťou problémy nemal, asi to bol bonvián, ktorý keď bol v podniku pri stole, tak za svoje peniaze pozýval všetkých:). Ďalšie povinné filmové čítanie, ktoré by nemalo uniknúť nikomu, kto sa zaujíma o históriu filmu. P.S.: Tak po preštudovaní detailov o skracovaní tohoto filmu a zničení materiálu musím dať Erichovi za pravdu, bola chyba MGM, že financovala tak dlhý film, ak chcela poslať do kín oveľa kratší. V tomto smere majú dnešní tvorcovia výhodu v DVD a režisérskych zostrihoch. ()
Galéria (18)
Zaujímavosti (22)
- Původní 9 a půlhodinová verze by patřila mezi deset nejdelších filmů všech dob. (Kulmon)
- Původní 42-kotoučová verze patří do “Top Ten“ ztracených filmů Amerického filmového institutu. (džanik)
- Erich von Stroheim nejenže nezvolil svou tradiční metodu natáčet ve studiích, dokonce pro svůj film vyhledával skutečné lokace zejména v San Franciscu, kam autor předlohy Frank Norris umístil děj svého románu. Herce dokonce ubytoval ve skutečných prostorách románového bytu. Von Stroheim zašel tak daleko, že nechal znovu otevřít důl Big Dipper v pohoří Iowa, v němž se odehrávala část příběhu, a znovu u něj zbudovat hornickou osadu. Osobně pak vyhledával rekvizity a různé oděvní doplňky z popisovaného období. (Komiks)
Reklama