Greed
Obsahy(1)
Psychologické bohatství tohoto původně čtyři a půl nebo možná dokonce devítihodinového filmu, v oné době celkem výjimečné, obdařilo poprvé film románovými výrazovými prostředy. Stroheim navázal na griffithovský realismus, ale proti jeho trochu staromódnímu viktoriánskému ideálu romantických hrdinů postavil v zolovském duchu živé, plnokrevné typy, jejichž vývoj určovaly psychologické a fyziologické dispozice a prostředí. Příběh je příliš determinován ortodoxně chápaným naturalismem - dnes například ruší určité dekadentní schválnosti, ale řeč němého filmu a zvláštní dusivá atmosféra jsou dodnes opravdu strhující. V realistickém výrazu film vykresluje ničivé následky, které zanechává v chování a konání trojice maloměšťáků vášnivá touha po penězích. V závěru dosahuje režisérův divoký romantismus takřka epické šířky - sokové vzájemně spojení pouty, umírají krátce po sobě v pustinách Údolí smrti, žízniví, ale zasypaní zbytečným a zakrváceným zlatem. Velký realista Stroheim, mistr v oživování charakterů, vášní, věcí, které mu hrály přes množství významotvorných detailů, se po výrazném, producenty vynuceném zkrácení snímku odmítl k tomuto dílu hlásit a nikdy ho v konečném sestřihu ani neviděl. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (45)
Prekúsnuť toto dielo bolo naozaj ťažké. Nejde ani tak o jeho pomalé plynutie, pretože je z celého filmu doslova cítiť, že tie zábery majú svoje opodstatnenie, ale vybrať sa pozerať 4 hodinovú verziu, ktorá je vďaka strate niektorého materiálu nahradená fotografiami je naozaj úmorná. Obhliadnúc od toho sa jedná o naozaj skvostné dielo ranného filmu, ktorá je presýtená Stroheimovým citom k postavám a k príbehu. Celá jedna etapa muža od jeho začiatkov ako zubára, prežitia lásky a prepadnutiu alkoholizmu je spravená citlivo. Rôzne dejové línie, ktorá sa týkajú práve hriechu chamtivosti krásne dotvárajú príbeh, či už ľúbostný, alebo dramatický. A aj keď si prekúsanie sa cez začiatok vyžaduje veľa trpezlivosti koniec v podobe poslednej konfrontácie a uvedomenia si prázdnoty svojich túžob, ponúka film dostatočne silnú, emočne vyhrotenú kompenzáciu, ktorá rovnako ako sto rokov samoty od marqueza, dáva úplny zmysel až po skončení filmu. Príliš veľký naturalizmus dodáva scénam väčšiu špinavosť a zvrátenosť a tým pomáha emotívnej stránke a to tiež len vďaka tomu, že postavy sú konfrontované zo svetom, ktorých ich systematicky ničí. Strata priateľstva, peňazí, lásky a ľudskosti v tej najdokonalejšej podobe. ()
Krásná románová freska s hlubokou propracovaností psychologie všech postav. Z původně cca 9 hodinového filmu, který mělo tu čest vidět jen pár vyvolených na jediném promítání 12. ledna 1924, zbylo dvouhodinové torzo... Stroheim, aby se vyhnul nejhoršímu, podílel se na stříhu, ale nakonec se odmítl pod znásilněné dílo podepsat a vlastně ho v této podobě nikdy nespatřil. Já jsem měl možnost sledovat bezmála čtyřhodinovou rekonstrukci z r. 1999 s využitím velkého množství fotografií jednotlivých ztracených scén a stálo to za to. I když bych pochopitelně byl mnohem radši, kdyby se fotografie rozpohybovaly a viděl bych skutečnou Chamtivost, jak ji spatřilo těch pár lidí na začátku roku 1924 a jak ji Stroheim nosil v hlavě. Poměrně vrstevnatý příběh nabízí pohled na destruktivní účinky touhy po bohatství, na ústřední dvojici zubaře McTeagueho a jeho ženy Triny ukazuje, jak se člověk může změnit, když je vystaven třpytivému pokušení... Původně milá a nevinná dívenka se po svatbě a výhře v loterii mění v nesnesitelnou lakomou ženskou. Vykreslení jejich upadajícího vztahu je přímo ukázkové, stejně jako tragické vyvrcholení mezi McTeaguem a jeho dávným sokem Marcusem. Stroheim, který odmítal využívat ateliéry, natočil tuto adaptaci románu Franka Norrise v autentickém prostředí a vyžíval se v někdy až přehnaném realismu, který však kombinoval s velmi romantickou zápletkou a vyvrcholením (ve smyslu literárního romantismu). Chamtivost je jeden z vrcholů němé éry, není možné nedát plný počet...***** ()
Adaptace naturalistického románu. Stroheim usiloval o realističnost - natáčelo se opravdu v údolí smrti. Vznikl devítihodinový film, který Stroheim sestříhal na 4,5 hodiny a rozdělil na dva díly. Dostal do filmu doslova vše, co bylo v knize. Studio pak bez jeho souhlasu film sestříhalo na dvě hodiny a zbytek se ztratil. To je jedna z největších ztrát filmu. Film propadl jak u diváků, tak u kritiky ale pak se dostal do renesance. Jsou zde krásné expresivní detaily, skvělé herecké výkony a práce s barvou i když to je černobílý film. ()
No, já nevim. Asi budu za primitiva. Sama nemám ráda, když někdo soudí filmy dle jejich délky, ale v tomto případě jde podle mě stopáž výrazně na úkor působivosti. A to jsem samozřejmě viděla tu verzi, která má "jen" 140 minut. Některé pasáže jsou velmi intenzivní, na začátku jsem byla dokonce nadšená a plná očekávání. Místy se mihne nějaký vtip, který paradoxně potěší tím, že tu není jen tak pro srandu. A pak ty ruceee! Kdyby scéna s rukama a mincemi byla delší, snad bych byla přecejen obměkčena. O technické vyspělosti snímku a strhující exhibici němého herectví bych si nedovolila pochybovat, ale bylo to utrpení. Pardon. Třeba někdy seberu odvahu jít na Chamtivost znovu, abych ji mohla docenit. ()
Režisér Erich von Stroheim verejne prehlásil: „Keď som uvidel, ako môj film, ktorému patrilo celé moje srdce, zmrzačili cenzori, vzdal som sa všetkých svojich ideálov a snov tvoriť skutočne umelecké realistické filmy” / A tí si zrejme čoskoro povedali, že pôvodná verzia, čiže režisérsky zostrih o trvaní monštróznych deviatich hodinách, bude očividne pre divákov príliš ťažkým sústom, a tak sa následne učinil JEDEN mimoriadne nešťastný krok, spočívajúci v tom, že sa snímok skrátil len na dve hodiny! Chýbajúcich 7 hodín bolo označených za najväčšiu tragédiu v histórii kinematografie. Stratené sekvencie sú považované za "Svätý grál" kinematografie. / Čo sa dá s tým teraz vlastne robiť? Teoreticky sa rysuje jediná možnosť: Pokúsiť sa pôvodnú verziu rekonštruovať z originálneho scenára Ericha von Stroheima, a tým ju v podstate uviesť rovno do filmovej praxe, no podotýkam, že v rovnako oklieštenej podobe. Akurát sa mi dostáva akejsi špeciálnej edície o celkovom trvaní 239 minút, kde si už konkrétne všímam i neuveriteľné množstvo - archívnych, statických a otitulkovaných fotografií, vzťahujúcich sa k danému kinematografickému, monumentálnemu dielu o naturalistickom obraze Ameriky. Vďaka šikovnej strihovej montáži sú do filmu zakomponované presne tak, aby som mal reálny pocit, že zapadajú do súvislého deja, ktorý kamera zaberá tak, aby sa moje zdanie tým ešte väčšmi umocňovalo, čo na druhej strane môže vyvolávať určitý dojem rušivého charakteru, čo sa ma našťastie tentoraz vôbec netýkalo, nakoľko som nechcel pretáčať, a tak som poctivo absolvoval celú túto expozíciu, ktorú som nevnímal, ako prebytočnú, skôr práve naopak! A síce sa musím tiež priznať, že som Chamtivosť neabsolvoval na jeden záťah, áno, nechal som si poslednú hodinku i na nasledujúci, t.j. dnešný deň, ktorá sa mi javila, ako najzaujímavejšia, a to najmä vyčerpávajúca sekvencia z „Údolia smrti”, kedy sa už pomaly blížil záver príbehu nielen ohľadom kontroverzného protagonistu McTeaguea. Románova predloha vyšla v roku 1899, ktorú napísal prozaik Frank Norris (1870-1902). Čitateľ by sa v nej mohol dočítať to, čo mu „dokaličená” verzia Ericha von Stroheima, nemohla ponúknuť, aj keď by chcela! A mimochodom - perfektná angličtina je podmienkou. ()
Reklama