Obsahy(1)
Dva příběhy ze života pohraničníků. První povídkou - Pronásledování (natočená roku 1958) debutoval v hrané kinematografii František Vláčil a hrál v ní tehdejší student FAMU Jan Němec. Druhá povídka, Bloudění z roku 1959 Milana Vošmika, byla o pohraničníkovi, jehož žena chce i s dítětem odejít do vnitrozemí. (oficiálny text distribútora)
Recenzie (42)
Dobrodrůžo ze Šumavy, hrdinní strážci našich hranic... První povídka kombinuje romanci s dramatem a vesternem... Druhá nudu a zbytečnost... ()
Tenhle povídkový film o "životech lidí u hranic" má sice 2 odlišné režiséry ale vcelku podobnou poetiku. Mistr Vláčil v té své naznačuje, v čem bude i do budoucna spočívat jeho síla. V poetickém vyprávění (zasazeném mnohdy do prostředí drsné reality – zde sněhové vánice a dunícího vichru), kde se čas mnohdy vcelku vleče, kde toho dotyční zas moc nenamluví, kde ale přesto je na co se dívat a co si užívat. Kamera Jana Čuříka využívající scenérie sněhem zaváté krajiny a odrazu světel a stínů je vskutku nádherná (viz nejvíc asi ve scéně kdy mladý voják nalezne ve sněhu vánoční ozdobu a zasněně na ní hledí). Sice zde příběhově má jít o narušení hraničního pásma nějakým diverzantem, ale to jakoby Vláčil moc ani neřešil. Narušení hraničního pásma diverzantem je i jakousi výchozí situací v druhé povídce. Otec od rodiny musí i o víkendu do služby a jeho syn následně utíká (asi) za ním do krásné divoké šumavské krajiny lemované kamenitou řekou Vydra. Nádherné záběry šumavské přírody jsou přitom asi největší devizou této povídky. Jinak tu jde hlavně o to realisticky vystihnout nejednoduché postavení členů pohraniční stráže, kteří obětují veškerý volný čas službě vlasti (a to i na úkor vlastní rodiny). Zajímavé je zde vidět Jiřinu Švorcovou v roli ještě "neuvědomělé" ženy, která pro to "vyšší poslání" svého muže nemá moc pochopení. Samotný závěr mi pak přišel takový dost useknutý, resp. bez nějakého jasnějšího konce ve vztahu k této postavě. ()
Ty hvězdy jsou pouze pro Vláčila. Filmová poezie, která s pohraničníky zas tak moc společného nemá. Takový český western. ()
Prvotina.¬ Scénář slabý. (Vzpomenu-li takového "Krále Šumavy", snímek chcete-li stejně tendenční, je tohle proti tomu jako nejhorší turecký film.) Režie se s dějem nepopasovala, Vláčilovy postupy tady selhaly. ()
Pronásledování je o pronásledování. Pohraniční stráž chce za každou cenu najít muže s falešným pasem. Všude plno sněhu a neskutečné lidské houževnatosti. Bloudění pak nejspíš bude o bloudění. Malý chlapec se ztratí v pohraničí, matka zalarmuje všechny v okolí. Dlouhé, dlouhé, dlouhé. S nechtěně vtipnými pasážemi a jak jinak, než s happyendem. ()
Vahal jsem mezi trema a ctyrma. To nebylo spatne... Zvlastni kamera i hudba, jde temer o poetickou zalezitost. ()
Poviedkový film Vstup zakázaný ma milo prekvapil. Hlavne prvá poviedka ktorú režíroval František Vláčil. Krásne , priam úžasné zábery , výborná kamera, naozaj lahôdka. Bohužiaľ druhá poviedka nenadviazala na úroveň Vláčilovej poviedky. No celkovo celkom dobré .. Dávam 60%.. ()
Lepší, dramatičtější byla Vláčilova povídka, sice propagandistická, ale napínavá. Druhá povídka jako by se snažila nabádat ženy ať mají pochopení pro své muže, což je vlastně taky propaganda. Obě ale vizuálně vypadají skvěle. ()
Poetické vyprávění příběhů PS ze Šumavy. Příliš mnoho tmavých záběrů, kde nic nevidíte. A druhý příběh je moralistický s exemplem na konci. Málo Kalčíka a Vláčila, hodně nudy. ()
Vláčilova poviedka je síce obrazovo veľmi zvodná, ale tie herecké výkony- jaj. Ani to, že to bol Němec, to nezachránilo. A druhá poviedka odo mňa nedostane ani hviezdu, pretože to bola čistá propaganda a ešte aj veľmi zle odohraná. ()
První příběh z roku 1950 – jakýsi podivný zamotaný umělecký film. Obsah jsem moc nepochopil. Dva chlápci, asi pohraničníci tři čtvrtě filmu běhají ve vánici. Na konci velice předvídatelná šarvátka ve vlaku. Brnkání na kytaru. Po zjištění, že to natočil Vláčil, je mi vše jasné. Kombinace sny – halucinace - realita. Hezké záběry zimní přírody. 30 %. Druhý příběh z roku 1955 začíná zběsilou symfonickou skladbou. Pak se vše naštěstí srovná a vyklube se z toho pěkný rodinný příběh o manželské krizi. Dobře zahrané, pěkná hudba. Ale divné chování ztraceného chlapce, který se v noci sám v lese / opuštěné chalupě vůbec nebojí a naopak si to snad i užívá. Sklenčka poprvé v roli starce – ve 40 letech! 80 %. Zatím nejsympatičtější role Vladimíra Hrubého. Zednářská symbolika: 3:28; 24:08 – krucifix – má značit, že se nacházíme v chalupě podvratných živlů. 5:56 - černo-bílá dualita (chlapi v bílých maskáčích na černých koních), braní Božího jména nadarmo – to je důležité. ()
V první povídce už dal o sobě František Vláčil znát, že se rodí mimořádná režisérská osobnost. Ačkoliv téma tomu moc nenahrávalo, snímek má velmi osobitou filmovou poetiku. Filmařskou kvalitou tak převyšuje druhou povídku, která je natočena zcela tradičně, i když také docela zručně. Má ale zase lépe dramaticky vystavěný příběh. Čtyři hvězdy hlavně s přihlédnutím k Vláčilovu umění. ()
Tři hvězdičky Vláčilovi za mrazivé drama s odleskem slunce ve vánoční kouli. Druhá povídka s nakonec "prohlédnuvší" Švorcovou je ryze poplatná době a lze ji vynechat. ()
Byly by to krásné dvě povídky (vlastně ony to jsou dvě krásné povídky), kdyby jen v nich člověk necítil dobové zatížení. "Tady chodí diversanti." / Nutno uznat, že už ve své hrané prvotině nastínil mistr Vláčil ono vláčilovské "cosi", co později tak naplno vytrysklo ven. 4 * jsou možná silné hodnocení, ale za krásné záběry a hlavně za velmi podařené konce obou povídek si je film, myslím, zaslouží. ()
U první povídky jsem se nudila. Druhou jsem shlédla s mamkou a můžu přidat díky ní hvězdičky za napínavost. Avšak mamka vystihla přesně že některé pasáže byly mimo realitu. Třeba že Hrubý musel již třetí neděli do práce a zbytek vojska se buď válel na ubytovně nebo byl na tancovačce. A naráz když se ztratil chlapeček tak se všichni vyrojili z kasáren a dělali jak jsou dobří a pracovití vojáci. A druhá nejasnost byla taková, pročpak se u Šťepánků svítilo když byl Hrubý pořád v práci. Leda že by se během pátrání vrátil. Ale to by se přece taky zapojil do pátrací akce a neválel by šunky doma. Hm.. ()
,,Co jste tady chlapi, jsem ještě nespal.“ S hodnocením tohoto filmu mám veliký problém, neboť kvalita obou povídek, z nichž se skládá, je velmi rozdílná. První povídka mě naprosto uhranula. Syrovost zimního počasí i charakterů se vzájemně skvěle doplňovala. Promluvy hlavního hrdiny, napůl šeptané už v mnohém připomínají pozdější Vláčilovu Markétu Lazarovou a Údolí včel. Žánrově se tato Vláčilova povídka velmi inspiruje italskými westerny, například vynikající kamerou plnou mimořádně hlubokých kompozic. Bohužel vynikající obraz doplňuje jakási naivní a veselá kytarová hudba, která vůbec neladí s depresivní atmosférou a vysloveně tento kraťas kazí. Druhá povídka už není tak nápaditá, jako ta první, kamera je obyčejná a příběh vlastně dost jednoduchý. Švorcová zde hraje druhou ženu za pultem a malý klučík to chudák sám neuhraje. Nicméně mě potěšila myšlenka, že v osamocené krajině si musí lidé pomáhat, neboť osud jednoho je pevně svázán s osudem všech. Obě povídky ač pojednávají o socialistické lidově demokratické armádě, tak nejsou nijak zbytečně politizované a soustředí se jen na vyprávění svého příběhu. A hned to bylo příjemnější podívání! ()
Vláčilova povídka s fantastickou kamerou a skvělým Kutilem za 4, Vošmikova s výborným Stanincem (s dětmi to uměl) za 3. V rámci žánru za 3,5. ()
Film sem viděl teprve nedávno a musím říct, že mě opravdu velice překvapil. Druhou povídku hodnotit nebudu, tu sem nestačil dokoukat, zaměřím se tedy na první. Vláčilova zasněžená poetika ve spojení s výkonem Zdeňka Kutila, od kterého bych něco takového nikdy předtím nečekal. Kdyby se tehdy uděloval Český lev, byl by žhavý kandidát. Škoda jen, že si nejspíš už něco podobného nezopakoval. V podstatě stejný příběh byl natočený o cca 20 později. Nebyl vůbec špatný, ale tomuhle se to nevyrovná! Už proto, že byl natočený černobíle a tento film je barevný. Navíc naexponovaný tak, že barvy úžasně dotváří schéma díla. ()
Tak jsem si myslel, že když opustím historické filmy páně Vláčilovy, že to bude něco jiného. Není. Opět ty dlouhé záběry, pomalý děj, a stagnace. Mladý vojáček ví že jde o kejhák, ale mazlí se s koulí. Boooože. A pokračuje to ještě hůř. I takový umělec (jak pro koho) musí do svého díla zamotat ten starý „problém“ toho, že v armádě není volno, kdy si baba smyslí. Ta prská jako kdyby za to mohl manžel. Ona neví, že si brala vojáka, ona za to nemůže. Měl svini chytit za gágor a prostě ji vyrazit z baráku, aby se šla živit prací. A pak zas baba ječí, co má dělat, když už kluk zmizel. Asi hlídat, ho měla. Tak primitivní a stupidní příběh jsem od pana Vláčila opravdu nečekal. ()
První povídka má dobrý námět, bohužel toho je vidět tak 1/2. Druhá povídka je i na mně agitka...a opět tam toho spoustu vidět není. ()
Reklama