Vôňa ženy

Takhle uvěřitelně zahrát slepého člověka, to jsem snad ještě neviděla... Ten jeho nepřítomný pohled, to tápání, přestože Al Pacino narozdíl třeba od Jamieho Foxxe skoro vůbec nenosil černé brýle, takže během hraní normálně viděl... Neuvěřitelné a uhrančivé. Pacinův herecký koncert koncertů místy ale bohužel kazí trochu vláčná režie a prokouknutelný scénář, kvůli kterým nemůžu jít s hodnocením výš, než na poctivých (velmi dobrých) 80%. (26.01.2009)

Musím říct, že název je hodně zavádějící. Ve skutečnosti tam nejde tolik o ženy a jejich vůni (přestože o lásku k ženám tam částečně jde taky), ale spíš o vztah mezi dvěma hlavními postavami - zahořklým slepcem, který si chce ještě naposledy užít život plnými doušky, a mladým hochem, který řeší své školní vztahy s (rádoby) přáteli a jedno velké dilema. Je to hodně nesourodá dvojice, ale tím spíš je zajímavé sledovat jejich vzrůstající přátelství a náklonnost. Al Pacino to zahrál famózně, takhle přesvědčivého a přirozeně působícího slepce jsem snad ve filmu ještě neviděla. A závěr filmu, který je dost o lidských hodnotách a ctnostech, si mě získal maximálně. Je to jeden z těch filmů, který ve vás po zhlédnutí zanechá příjemný povznášející pocit. ~(4,2★)~ (21.03.2018)

„Plukovníku, říkal jste…slyšel jsem dobře?! Říkal jste, že se zabijete?!“ - „Ne, říkal jsem, že si zatmím mozek…zkus tenhle rohlíček, Charlie. Namazal jsem ti ho.“ Plukovník Slade (žádný „pan“!) má plán. Zaletět si do NY, naposled si užít a vše ukončit zbraní, kterou umí složit rychle jako málokdo. A ten najatý, vyjukaný studentík, co ho má hlídat, mu v tom přece nemůže zabránit….Al Pacino a oslava jeho herectví, které se dá v tomto případě označit za absolutní. Jeho postava má styl, šarm a humor, ať už popisuje ženy, utužuje „milující“ rodinný kruh, tančí tango či prohání ferrari ulicemi nic netušícího NY. Jeho herecký kolega mu sice jen „přicmrndává“, ale zas je typově přesný. Hudba perfektní (zajímavé spojení Newmana a Tango Project). Konec působí (samozřejmě?) až příliš pohádkově, naivně a celkový dojem sráží, což ale nelze říct o skvělém plamenném projevu, který mu předchází. Dávám solidní 4*. „Jo, Charlie, ještě k tomu tvému problému…na světě jsou 2 druhy lidí. Ti, kteří vstanou a přežijou, a ti, kteří se schovaj. Schovat se je lepší.“ (06.12.2020)

Existuje kategorie filmů, která v první řadě člověka donutí vrátit se ke dříve hodnoceným titulům, změnit na ně pohled a opravit počet hvězdiček jim přisouzených. V případě Vůně ženy jsem nejdřív shlédl italský originál a přisoudil mu čtyři silné hvězdičky, po nynějším shlédnutí amerického remaku musím přidat pátou hvězdičku a u Brestova filmu nemůžu jít víc než na tři. Což o to, snímek je to pořád dobrý, jenže v té konfrontaci člověk pochopí, co to znamená umytý, vyžehlený a navoněný komerční titul proti syrovému uměleckému dílu, které se neohlíží na úspěch u nejširší divácké obce a podřizuje se především tvůrčím záměrům scénáristy a režiséra. Al Pacino svého plukovníka hraje skvěle, jenže Vittorio Gassman v italské verzi svého kapitána Fausta nehraje, on jím prostě je. A je jím proto, že mu scénář nepředepisuje patetické kecy, předvídatelné sentimentální chování a žvásty. Gassmanův důstojník autenticky nenávidí, závidí, ponižuje, touží a miluje, jeho americký protějšek se pohybuje v rámci přeslazeného scénáře, který se mění v závěrečné půlhodině v typicky hollywoodský kýč. Pistole v americké verzi je jen rekvizita, která slouží k efektní scéně, kde divák spolu s Al Pacinovým společníkem počítá, za jak dlouho rozebranou zbraň dá slepý důstojník dohromady, k několika dialogům a ke zdánlivě vyhrocené scéně, kde už divák dopředu ví, že musí v duchu očekávání publika dopadnout dobře. V italské verzi je to skutečná zbraň, která může kdykoliv ublížit a zabít. Italský kapitán chlastá a kupuje si děvky, jeho americký protějšek o tom maximálně mluví a zmůže se na pár vulgarismů. U amerického filmu se vlastně divák nemusí bát ani o plukovníka, ani o studenta Charlieho, protože je jasné, že vše se nakonec musí v dobré obrátit. Ten rozdíl mezi evropským a americkým pojetím dramatu je zkrátka drastický. Celkový dojem: 65 %. (18.08.2009)

Veľmi dlho som Vôňu ženy odkladal a konečne som sa k tomu odhodlal. Musím uznať, že nie som vôbec sklamaný. Dejová linka síce nie je nič extra, ale nájde sa v nej niekoľko pekných dialógov a myšlienok. A hlavne, hoci je to často až príliš "nízkoenergetické" a dramaticky mdlé, našťastie ale tu bol Al Pacino, a ten sa o tieto nedostatky postaral ľavou zadnou. Nikdy som si nemyslel, že jeden herec môže takto výrazne potiahnuť celý film a zo slabého priemeru z neho urobiť nadpriemernú záležitosť. Klobúk dole. 75/100 (14.10.2016)