Réžia:
František VláčilKamera:
Bedřich BaťkaHudba:
Zdeněk LiškaHrajú:
Magda Vášáryová, Zdeněk Štěpánek (rozprávač), Josef Kemr, Naďa Hejná, Jaroslav Moučka, František Velecký, Karel Vašíček, Pavel Landovský, Ladislav Považay (viac)Obsahy(2)
Proslulá historická balada Františka Vláčila dodnes fascinuje zemitostí, s jakou je postižen život ve středověku. Titulní hrdinkou je ctná dívka, předurčená klášteru, ale přinucená stát se milenkou násilnického mladíka... Brutální boje i bizarní postavičky ploužící se zdivočelou zemí jsou postiženy s mimořádnou výmluvností i obrazovou podmanivostí. Film se skládá ze dvou částí: "Straba" a "Beránek boží" a byl natočen v letech 1965 - 1967. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (3)
Recenzie (527)
Podmanivost obrazu středověku v adaptaci Vančurova románu. Vláčilova Markéta Lazarová není historický film (nevystupují v něm historické postavy), nýbrž film dobový. Nejpůsobivější zpodobnění středověku v dějinách evropského filmu. Složitá struktura, experimentální výrazové prostředky. Filmová báseň... ()
Asi můj největší kinozážitek. Nevím, co bych chválil dříve - jestli kameru, esoterickou Liškovu hudbu, herecké výkony (neskutečný Kemr), exteriéry - vše bylo dokonalé. Film s mnohovrstevnatým dějem, který uchvacuje obrazovou krásou, která společně s až magickou hudbou vytváří v ponořeném divákovi téměř spirituální zážitek. Markéta Lazarová je tříhodinová obrazová kompozice, filmová báseň, které buďto otevřete své srdce a necháte se unášet syrovými obrazy z drsného středověku, anebo se budete nudit. Záleží na míře vašeho citu....A jen tak na okraj, Markéta Lazarová je od doby jejího vzniku pravidelným vítězem všech anket o nejlepší český film všech dob. ()
Zasloužilý uspávač hadů Vláčil se vzepjal k životnímu výkonu a jeho veledílo dokonce léčí. Ano, film skutečně pomohl řadě pacientů překonat insomnii. Skoro tříhodinová intelektuální orgie by totiž uspala i čerstvého absolventa filmové teorie. Působivé jsou jen kamera a hudba. Zbytek je dlouhý velký špatný. ()
Posuzována v jednotlivých kategoriích (kamera, hudba, výprava, herectví), skutečně by Marketa v tuzemsku těžko hledala sobě rovný titul. Avšak spolupráce těchto složek a to, čemu vlastně slouží, budí rozpaky, nikoliv údiv. Otřepaná, nahodile používaná náboženská symbolika, zanedbatelná podmíněnost jednání postav dobou, ve které se příběh odehrává, stereotypní obraz středověku i ženství (Marketa představuje krásný a pasivní objekt, který je vlečen okolnostmi a ani znásilnění příliš nevzdoruje), prakticky žádný vypravěčsky nadhled (který je knize vlastní). Nejvýraznějším sjednocujícím elementem útržkovitého vyprávění (co chvíli vázaného na jinou postavu) je Liškova hudba, která dává více smyslu než enigmatické výroky postav. Jakpak by taky nemluvily v hádankách, když nemají k dispozici příběh, který by mohly vyprávět. Marketino oslavování, z velké části bezesporu oprávněné, vyvolává otázky ohledně limitů moderního filmového vyprávění. Od jakého momentu je neochota vyprávět srozumitelný příběh a vytvářet koherentní fikční svět chybou? Mělo by existovat omezení pro nespolehlivost narace? Kdy se mnohost perspektiv a stylotvorných figur stává kontraproduktivní? Kdy se promyšlené odmítání souvislé narace mění v tvrdohlavý vzdor vůči zavedeným postupům? Od jakého stupně lze bohatost výrazových prostředků vnímat jako projev stylistické neuspořádanosti? Marketa se pod tíhou vlastní krásy (a prostředků investovaných do ní během pětiletých příprav a realizace) rozpadá na osamocené obrazy, které vyvolávají řadu asociací, ale mnoho nevyjadřují a dohromady netvoří soudržný komplex významů a tedy film, který bych dokázal obdivovat jinak než čistě senzuálně. 70% Zajímavé komentáře: Dan9K, rawen, Miki68, d-fens ()
Nejpřeceňovanější film v dějinách české kinematografie. Nevytýkám nudnost, protože má divák při sledování pocítit délku samotného díla a dosáhnout transcendence, ani vyprázdněnost vyprávění, protože k té Vláčil tíhnul vždycky a soustřeďoval se na styl, jenž má výpovědní hodnotu sám o sobě. Problém mám s tím, že dle mnohých "nejlepší český film vůbec" mění optiku nahlížení, aniž by se proměnil styl či byl přechod k hlediskovému záběru motivovaný, že není myšlenka pouze v obrazech jako u Tarkovského děl, ale musí být nahlas vyřčena, přičemž doslovností a křečovitou vznešeností trpí celé to martyrium pěkně podávaných nepěkných věcí. Nemyslím si, že by zhlédnutí v kině či snaha o třetí šanci na mém zhodnocení něco změnilo, a tak raději komentář zakončím citátem úvodního mezititulku (já se nezmínil, jak je to hrozně archaické - a to nejen z dnešního pohledu, že?), který je "zábavné" brát jako lakonickou glosu díla, nikoliv jako alibismus: "Toť příběh sestavený zbůhdarma a stěží zaslouží si chválu. Což naplat." ()
Galéria (18)
Zaujímavosti (58)
- Roku 2011 byl film digitálně restaurován studiem UPP. Obnovená premiéra pak proběhla 2. července téhož roku v rámci karlovarského filmového festivalu. (Tochal)
- Latinsky zpívané texty jsou latinské „Šalamounovy žalmy“, podle benediktinského způsobí zpěvu tzv. benediktinský žaltář. Texty zpěvů vždy odpovídají situaci ve filmu. (freelex)
- V jednom záběru Markéta Lazarová (Magda Vášáryová) tiskne k hrudi hrdličku. To ale ve středověku nebylo možné. Do Evropy se hrdlička zahradní začala šířit až ve 20. století. V Československu byla zaznamenána až ve 30. letech dvacátého století. (Rollo_Tomasi)
Reklama