Réžia:
František VláčilKamera:
František UldrichHudba:
Luboš FišerHrajú:
Ilona Svobodová, Josef Vinklář, Karel Heřmánek, Ferdinand Krůta, Miriam Kantorková, Jan Hrušínský, Renáta Doleželová, Josef Žluťák Hrubý, Miluše Zoubková (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Ani dcera nedokáže přemluvit Josefa Vinkláře, aby se zbavil své alkoholové vášně. Komorní psychologické drama o mladičké dívce, která se rozhodne vyhledat svého otce, jehož jméno i adresu zná jen ze zasílaných alimentů. Po rozpačitém shledání záhy pochopí, že otec, pracující na geologickém průzkumu, je těžký alkoholik, reagující tak na svůj zbabraný život. Stroze vyprávěný, komorně pojatý a černobíle natočený příběh se odehrává uprostřed zasněžených pustin a spoléhá na vynikající, oduševnělé herecké výkony. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (81)
Vláčil, sám veľký umelec a alkoholik v jednom nakrútil film síce pekný, no čiernobiely. Úplne v duchu obdobných československých alkoholických filmov je v ňom ukázaný hrdina aj so svojou drogou. Prekliaty chľast mu mätie mozog aj zmysly. A hoci chce tak veľmi chce prestať a ukázať dcérke, že to dokáže, tak to nedokáže a trpí v mraze. Kľačí v snehu a tupo prepíja posledné zvyšky rozumu. Žije na periférii. Umelecké opisy alkoholikov opisujú ich závislosť ako šialeného démona devastujúceho všetko: rodinu, city, prácu, priateľstvá. Mnoho prípadov takých nepochybne je. No zároveň je tu veľká skupina pijanov - bojovníkov, čo napriek enormnému úsiliu produkovali pomerne kvalitné veci (Shane MacGowan - básnik, skladateľ, spevák, alkoholik a heroinista, režisér František Vláčil, slávny spisovateľ Raymond Chandler, politik Winston Churchill a iní). Ale nemusí ísť len o slávnych ožralcov. Pijanov, čo zvládajú prácu aj rodinu je tiež dosť. Len umelecké pojednania o nich to vždy ženú za hranu. Chýba uchopenie tejto témy jemnejšie, kde alkoholické deformácie nie sú postavené na čiernobielej línii, ale napríklad na viacerých odtieňoch sivej. ()
Kolik takových lidí je. Holdují alkoholu a důvody k tomu mají růszné. Zde hlavní postava žije v maringotce, je neuvěřitelně uvědomělý a občas rád pije. A jak tak dumá nad svým životem, tak se u něho objeví jeho dcera, která hledá ztracené pouto se svým otcem. On tvrdí, že ji má rád, ale není schopen pro ni nic udělat, jen jí dávat rady. Ona by ho chtěla mít taky ráda, ale neví jak na to. ()
"Nebyla by tady nějaká láhev od mlíka? - Což o to. Lahví je tady dost, ale že by byly zrovna od mlíka..." František Vláčil zpracoval téma (jemu samotnému dost blízké) způsobem, ze kterého vskutku mrazí. Pro mě osobně je tohle asi nejlepší role Josefa Vinkláře. Ilona Svobodová v roli jeho dcery si mě svou počáteční naivitou dokázala získat a na rozdíl od většiny jejích dalších rolí, mi tady vůbec nelezla na nervy. Ferdinand Krůta a Karel Heřmánek byli neméně skvělí... "Kdyby každej nešťastnej člověk měl chlastat jako von, tak se to notorákama jenom hemží." ()
Ve Vláčilově tvorbě spíše nenápadný film, který je třeba chápat v kontextu jeho vzniku. Pak černobílé kouzlení kamerou, strohá komornost a bezútěšné téma působí jako nesporný přínos. Rovněž jde asi o Vláčilův nejpřístupnější snímek, který si zakládá na jednoduchosti a skoro i nedějovosti, přesnosti dialogů a mimických reakcí. Jde o herecký film, v němž ústřední čtveřice bere dech svými výkony, jimž suverénně vévodí Vinklářovo ztvárnění alibistického, ale přesto neodpuzujícího hrdiny a výtečně soustředěný výkon Ilony Svobodové, která dokáže vyjádřit i to nejjemnější hnutí v tváři. ()
Československý film měl v minulým století jednu obrovskou výhodu, měl neskutečně talentované herce a přesně toho využil i František Vláčil ve svým filmu Hadí jed. Většina příběhu se odehrává na jednom místě, ve čtyřech osobách, dvou maringotkách, v zimě a se spoustou sněhu. Je to málo, co ? Ale i tohle málo stačilo Vláčilovi k perfektní gradaci příběhu, uvěřitelnosti, že je hnusný počasí i když by na okna ťukaly sluneční paprsky a úplně to samý málo, stačilo i panu Vinklářovi k ukázce svého neuvěřitelného hereckého umění. Tak jako má pan Rudolf Hrušinský dár hrát svým pohledem, tak má pan Vinklář dar hrát svým hlasem, to je naprosto úžasný a obdivuhodný, co Josef Vinklář dokázal udělat s jedinou filmovou scénou pouhým tónem svýho hlasu. ()
Galéria (14)
Fotka © Filmové studio Barrandov / Miroslav Jirsa
Zaujímavosti (8)
- Točilo se na těchto místech: Nová Ves pod Pleší, Praha-Slivenec, Praha-Lochkov, Ledčice, Velká Lečice, Bojanovice-Malá Lečice a Ořech. (sator)
- Vrtař Péťa (Karel Heřmánek) fotí fotoaparátem značky Praktica PLC 2, vyráběným v letech 1975 až 1978 východoněmeckou firmou Pentacon. (sator)
- Debut herečky Ilony Svobodové. (M.B)
Reklama