Insidious: Červené dvere

Strašné zklamání.. Moc jsem Patrickovi věřil, že jeho režijní debut bude poněkud odvážnější a bude mít alespoň další smysl, než jen aby si Patrick zkusil jaké to je. Nelíbí se mi porušování vytvořených a nastavených pravidel, které se ve snímku objevují. Když se zamyslíme nad příběhem.. Když by tento film nevznikl, tak by se vůbec nic nestalo, stanovená zápletka je jednoduchá, o ničem. Tento díl nepřináší nic nového, hodil by se možná jako díl do seriálu o 20 minutách.. Mrzí mě to.. Jednu hvězdu dávám za to, že se ve filmu objevili všechny postavy z původních dvou snímků. (12.07.2023)

Mnohí by radi zabudli na zlé veci, ktoré sa im stali. Ale je to rozumné? Stephen King o tom vedel svoje a na potlačovaných traumatizujúcich spomienkach dokonca postavil nemalú časť svojej úspešnej tvorby. Vždy, keď si sadám pred nový diel Insidious alebo V zajatí démonov, dlho mi trvá, kým si dám dokopy, čo je čo. Situáciu okrem obdobných pekelných zápletiek plných strašidiel, démonov, prízrakov a môr komplikuje nielen producentský dohľad Jamesa Wana, ale tiež prítomnosť Patricka Wilsona. Ten si Insidious 5 rovno aj natočil, je to jeho režijný debut a treba povedať, že príjemne prekvapil. Nie je to žiadna strhujúca žánrová jazda, o revolúcii nehovoriac. Ale zrežíroval to hladko a konzistentne, akoby sa jednalo o jeho siedmy a nie prvý film. Možno mu to ale bralo energiu a tak svoju postavu odsunul do úzadia. Rovnako tak Rose Byrne, vinou čoho to občas vyzerá skôr na cameá, než vedľajšie postavy (a Lin Shaye, Leigh Whannell, Steve Coulter a Angus Sampson sú na tom ešte biednejšie). Bol by to teoreticky zvláštny prerod, keďže v jednotke a dvojke hrali titulné roly, ale v trojke (prequele) pre zmenu vôbec neboli a štvorka s Lin Shaye sa tiež zaobišiel bez nich dvoch. Štvorka zároveň bola sequel trojkového prequelu a zároveň prequel sequelov (jednotky a dvojky). Séria sa zjavne rada a s nemalou chuťou hrá so zamotávaním svojho univerza. Mne sa to na päťke veľmi páčilo, či už rôzne flashbacky alebo odrazové mostíky v podobe scén z minulosti, ktoré s odstupom rokov vytvorili mimovoľne nové nosné zápletky. To je pekne vidno na samotnej hypnóze, ktorou si Lambertovci získali pár rokov času, ale zároveň to medzičasom vytvorilo zákerné podhubie pre novú strašidelnú zápletku. Taký je ostatne život, nie? Veci, ktoré považujeme za ukončené, sú v skutočnosti len počiatkom čohosi nového. Napriek tomu to Patrick natočil príjemne priamočiary a sympaticky jednoducho, hoc samozrejme je samovražda pozerať to bez aspoň letmej znalosti predchádzajúcich dielov. „Snový“ svet je stále nesmierne nízkorozpočtový (a duchovia ani v päžke v podstate nie sú nijako špeciálne nalíčení, proste sú to obyčajní herci bez masiek), ale má to svoju atmosféru a niektoré scény sa fakt vydarili. Je to taký divný mix, v ktorom tvorcovia príliš nevedeli (ako ostatne v celej ságe), či majú uprednostniť tiesnivú atmosféru pred lacnými bafačkami. Päťka vďaka odsunu dospelákov na vedľajšiu koľaj miestami pripomína skôr tínedžerskú vyvražďovačku (ale bez vyvražďovania, ehm). Kľúčové bolo tým pádom (keďže je to de facto nový ústredný hrdina) typovo správne obsadiť rolu Patrickovho syna. Tvorcovia sa prekvapivo (?) rozhodli pre Ty Simpkinsa, ktorý Daltona stvárnil ako v jednotke, tak v dvojke. Našťastie to nie je úplne mizerný herec, vieme si k nemu napriek jeho divnej povahe vytvoriť aspoň ako-také sympatie a tak je čas strávený v jeho spoločnosti v rámci možností adekvátny a fajn. Môže sa za to ale do nemalej miery poďakoval fajn parťáčke Sinclair Daniel, ktorá ho drží i v slabších momentoch. (18.08.2023)

Recyklát ze světa Insidous je bez nápadu a v mizerné režii nijak výrazného herce, který by měl zůstat jen u herectví. V neúměrně dlouhé expozici se řeší vztahy postav, až se jeden zalekne, jestli nešel na jiný film. O jakéms takéms hororu se dá mluvit až od první lekačky ve výtvarném kurzu. A ač lekačky jsou doménou série, tak zde kromě nich nic jiného není. Žádné napětí, žádná temná atmosféra. A momenty, jako je vzbouřené prostěradlo, vzbuzují spíše úsměv, než strach. Lekačky samozřejmě doprovázejí výstřely z děla a třeskot činelů, takže občas máte pocit, že vyletíte z křesla až nad budovu kina - strach v tom ale opět není. Pomíjím hrátky s astrálem, což by bylo nadlouho, ale jinak jsem spíš čekal Freddyho. A démon opět a znovu připomněl Star Wars. Kruciš, to fakt nemají autoři více fantazie? Nic převratného jsem nečekal, ovšem tohle byla opravdu mizérie. Potěšila Lin Shaye, z které už je doslova ikona současného hororu, byť moc prostoru nedostala. A pak mě ještě lehce drtily titulky - i s mou chatrnou angličtinou jsem leccos vnímal jako nevhodně přeložené, navíc došlo i na gramatické chyby - citoslovce húú se nepíše s kroužkovaným u. Film doporučuji jen skalním příznivcům série a masochistům, jinak ztráta času. (12.07.2023)

Patrick Wilson, ktorého mám ako herca síce rád, si zmyslel, že po rokoch hereckej kariéry by si rád skúsil aj tú režisérsku, no a výsledok je presne taký ako keď si niekto neskúsený povie, že má na réžiu filmu iba preto, lebo v nejakom účinkoval. The Red Door sa síce vracia k Insidious 2 a pôvodnému príbehu, ale iba preto, aby ho nakoniec nikam neposunul a celú stopáž tápal. Navyše Patrickovi nestačí, aby vo svojej prvotine natočil horor, ale mieša do toho nefunkčnú rodinnú drámu, traumu z detstva, rozpad manželstva, vzťah otca so synom, navyše v spracovaní, za ktorého by sa hanbil aj amatér. Celý Insidious je natočený úplne bez štipky nápadu, kde rozhovor dvoch postáv tvoria statické zábery na tváre postáv, ktorá sa neustále prestrihujú na tú ktorá práve hovorí (úvodná hádka otca so synom na internáte) a hororové scény dopadli ešte horšie. Bez štipky zveličovania priznávam, že som sa u nich buď smial alebo odvracal zrak, no nie zo strachu, ale z pocitu trápnosti. Všetko dokonale vystihuje scéna, keď Patricka Wilsona naháňa v dobe búbak a on sa pred ním ukryje do kúpeľne a celé to vyzerá akoby ste si to natočili vy sami doma a potom poslali do kín, ešte aj s pomerne ochotníckym hereckým výkon Patricka. Nie, tu vážne nefunguje nič. Príbeh, akékoľvek hororové dianie, atmosféra, ani silený pocit nostalgie v závere (s Lin Shaye). Prišlo mi to akoby si James Wan na producentskej stoličke povedal "OK, Patrick, hral si v sérii Insidious, zarobil nám ťažké prachy, tak si teda skús tú réžiu, tu máš pár miliónov, veď na tejto sérii už nemáš čo pokaziť a ono nám to z kina niečo hodí". Tu sa fakt nikto ani nesnažil a ten čo to točil nemal navyše talent, takže výsledok je len jeden amatérsky počin, ktorý by sa dal akceptovať ako zbytočné direct-to-video pokračovanie pred desiatimi rokmi, ale nie posielať to do kín v 2023. Smutné kam sme sa to so značkou Insidious dopracovali. Už The Last Key bol skrz naskrz priemerný počin, ale v prípade The Red Door klesla séria úplne ku dnu. CELKOVO: 3/10 (06.08.2023)

Josh všechno zapomněl a tak se může nechat strašit nanovo a jeho schopnosti cestování po zásvětí zdědil jeho syn, který, kupodivu, taky všechno zapomněl. A tak se tu vlastně jen recyklují předešlé díly a sem tam mi připadalo, že se snad používají i stejné záběry. Pár fajn momentů se tu našlo, ačkoliv strašení příliš nelekalo, atmosféra jakž takž a herecky se to dalo tak napůl, protože představitel Daltona byl na bombu. Nicméně na duchařském poli je teď docela sucho, takže člověk vezme zavděk čímkoliv, co dosahuje alespoň na průměr. A to je přesně tenhle případ. 50% (03.08.2023)