Insidious: Červené dvere

5. dil // U Insidious vyjimecne doporucuju nekoukat tak, jak byly filmy natoceny, nybrz dle chronologie deje, jelikoz na sebe velmi tesne navazuji. Cili: 3, 4, 1, 2, 5. Pro petku si na reziserskou stolicku sednul primo herec P. Wilson a kupodivu to neni nijak zvlast poznat. Mozna o neco horsi je zmena scenaristy - uz to neni Whannell jako u vsech predchozich. Vysledkem je, ze je to sice remeslne dobre natoceno, drzi to styl, na ktery je divak zvykly, ale neni tu nic prekvapiveho, zadne novinky. Jen vyuzivaji motivu a bubaka z minula. Hlavnim plusem je asi ta navaznost, hlavne co se tyce stejnych hercu. Tak, jak zestarnul Ty Simpkins (Dalton), tak zestarnul i ve filmu a nepusobi to krecovite. Do priste (pokud bude) uz to chce ale nejakou vyraznejsi zmenu, je to furt dokola. (16.08.2023)

Tak nám Inshitdious (Vhovněvězící) i přes mé neutuchající protesty a nevybíravé maily studiu, plné žalostných vulgarismů, neutěšeně pokračuje, a řekl bych, že ty dveře byly spíš příznačně nahnědlé. Skomírající béčkový herec Patrik začal ze zoufalství fušovat do režie, a je to citelně znát, i když je i samotný scénář opět přiblblá telenovelová sračka, tentokrát o znovunalezení rodinných hovnot mezi na pěst ubuleným dedym a jeho nesympatickým mastňáckým spratkem prostřednictvím pár zase naprosto nebubacích astrálních kokotů, ojediněle unyle bafajících z pod postelí a temných koutů. Zedník architektem holt většinou nikdy nebude. A tak se špatně vedený dedy s ublíženeckým výrazem typu „skřípljsemsikoulevzipu“ devadesát minut ukřivděně bloncká od ničeho k ničemu, vzdychajíc nad rozvráceným rodinným zázemím, jeho špatně vedené artově autistické antikoncepční selhání kompulzivně čmárá uhlem škaredé černé obrázky, mohutně podporováno špatně vedenou škaredou, tlustou, avšak silnou a řádně emancipovanou spolužačkou ze Senegalu, pravděpodobně teplou, až se všichni nakonec jako obvykle znuděně vypraví s lucerničkou do nějaké té tmavé astrální prdele, kde se táta zapře o futro a hrdinně zablokuje dveře, ze kterých teče kolomaz, před ukrutně neděsivou až komickou astrální černou rukou. No hurá, zoláti vyhráli, rodinná pouta obnovena, rozvrácená rodina je opět zvrácenou, máma děsně chce být zase s tátou, bo astrální hrdina, fuckan je rád, že jeho dysfunkční výchova nebude nadále pokračovat, navíc má uvědomělou, hexadecimální ebenovou nevěstu, a všichni společně mohou za zvuků molových houslí ruku v ruce odkráčet k zapadající jeblé astrální bábě z předchozích dílů. Už s tím fuckt jděte do prdele! (04.08.2023)

5. díl Insidious je překvapivě po finanční stránce nejvýdělečnější díl série, takže dost možná nebude poslední, avšak po kvalitativní stránce je nejslabším článkem, ikdyž už 4.díl za moc nestál, tohle na podobné úrovni. Jakmile se od série odprostil James Wan, tak kvalita šla výrazně dolů( Raději bych viděl další Conjuring nebo Crooked Mana). Režie se tentokrát ujal debutující Patrick Wilson, jeden z hlavních představitelů, takže se nedaly čekat zázraky, že by sérii spasil nezkušený člověk. Dějově mě to příliš nezajímalo, lekaček tu pár je, ale jsou lacinné a nefungovaly na mě, creepy a temná atmosféra téměř vymizela, hrátky s kamerou ani zvukové efekty neoslní, chybí tu zajímavé nápady, zkrátka nic nového tenhle díl nepřinesl, jen recyklace viděného. Plusem je řemeslná zručnost, takže v téhle nouzi o duchařiny, alespoň na dobré technické úrovni je tohle postačující, ale zároveň zbytečné. 5/10. (11.08.2023)

Tak nějak nevím, kde začít, tak to vezmu od konce. Je tu fajn napojení na předchozí filmy a pěkně je rozšiřuje, což b,y se vlastně dalo říct, že tímto tento film je. Je to jen takové rozšíření toho, co jsme viděli. Nic nového nepřináší a to ani v oblasti žánru. Hlavní zápletka je nenávist syna k otci a její řešení spočívá v tom, že někdo někomu neřekl pravdu, což jsme poslední dobou viděli snad v každém druhém filmu. Atmosféra celkem dobře budovaná, s jedním nečekaným jumpscarem. Ostatní byly lehce předvídatelné. Jako zakončení série toto ale funguje a zůstal bych u toho. Pro mě nejslabší díl série. 5/10 (09.07.2023)

Mnohí by radi zabudli na zlé veci, ktoré sa im stali. Ale je to rozumné? Stephen King o tom vedel svoje a na potlačovaných traumatizujúcich spomienkach dokonca postavil nemalú časť svojej úspešnej tvorby. Vždy, keď si sadám pred nový diel Insidious alebo V zajatí démonov, dlho mi trvá, kým si dám dokopy, čo je čo. Situáciu okrem obdobných pekelných zápletiek plných strašidiel, démonov, prízrakov a môr komplikuje nielen producentský dohľad Jamesa Wana, ale tiež prítomnosť Patricka Wilsona. Ten si Insidious 5 rovno aj natočil, je to jeho režijný debut a treba povedať, že príjemne prekvapil. Nie je to žiadna strhujúca žánrová jazda, o revolúcii nehovoriac. Ale zrežíroval to hladko a konzistentne, akoby sa jednalo o jeho siedmy a nie prvý film. Možno mu to ale bralo energiu a tak svoju postavu odsunul do úzadia. Rovnako tak Rose Byrne, vinou čoho to občas vyzerá skôr na cameá, než vedľajšie postavy (a Lin Shaye, Leigh Whannell, Steve Coulter a Angus Sampson sú na tom ešte biednejšie). Bol by to teoreticky zvláštny prerod, keďže v jednotke a dvojke hrali titulné roly, ale v trojke (prequele) pre zmenu vôbec neboli a štvorka s Lin Shaye sa tiež zaobišiel bez nich dvoch. Štvorka zároveň bola sequel trojkového prequelu a zároveň prequel sequelov (jednotky a dvojky). Séria sa zjavne rada a s nemalou chuťou hrá so zamotávaním svojho univerza. Mne sa to na päťke veľmi páčilo, či už rôzne flashbacky alebo odrazové mostíky v podobe scén z minulosti, ktoré s odstupom rokov vytvorili mimovoľne nové nosné zápletky. To je pekne vidno na samotnej hypnóze, ktorou si Lambertovci získali pár rokov času, ale zároveň to medzičasom vytvorilo zákerné podhubie pre novú strašidelnú zápletku. Taký je ostatne život, nie? Veci, ktoré považujeme za ukončené, sú v skutočnosti len počiatkom čohosi nového. Napriek tomu to Patrick natočil príjemne priamočiary a sympaticky jednoducho, hoc samozrejme je samovražda pozerať to bez aspoň letmej znalosti predchádzajúcich dielov. „Snový“ svet je stále nesmierne nízkorozpočtový (a duchovia ani v päžke v podstate nie sú nijako špeciálne nalíčení, proste sú to obyčajní herci bez masiek), ale má to svoju atmosféru a niektoré scény sa fakt vydarili. Je to taký divný mix, v ktorom tvorcovia príliš nevedeli (ako ostatne v celej ságe), či majú uprednostniť tiesnivú atmosféru pred lacnými bafačkami. Päťka vďaka odsunu dospelákov na vedľajšiu koľaj miestami pripomína skôr tínedžerskú vyvražďovačku (ale bez vyvražďovania, ehm). Kľúčové bolo tým pádom (keďže je to de facto nový ústredný hrdina) typovo správne obsadiť rolu Patrickovho syna. Tvorcovia sa prekvapivo (?) rozhodli pre Ty Simpkinsa, ktorý Daltona stvárnil ako v jednotke, tak v dvojke. Našťastie to nie je úplne mizerný herec, vieme si k nemu napriek jeho divnej povahe vytvoriť aspoň ako-také sympatie a tak je čas strávený v jeho spoločnosti v rámci možností adekvátny a fajn. Môže sa za to ale do nemalej miery poďakoval fajn parťáčke Sinclair Daniel, ktorá ho drží i v slabších momentoch. (18.08.2023)