Insidious: Červené dvere

Rovno musím povedať, že táto séria mala skončiť pri druhej časti. Nový diel je úplne zbytočný. Ale totálne. Doslova nič nepriniesol. Mal som pocit, že je celý kreatívny tím vyčerpaný, demotivovaný a to sa odzrkadlilo v scenári. Ešte aj záporáka priniesli z jednotky. Žiadny nápad. Žiadna zimomriavková scéna a ani creepy démon. Nič, čím by nová časť zaujala.  Dokonca ani po remeselnej stránke to nie je žiadna výhra. Síce film vyzerá pekne, astrálne cestovanie je výborne nadizajnované, no chýba tomu atmosféra a hlavne taký cit pre horor, ako majú Wanové filmy. Insidious 5 nie je vyložene prúser, ale je to nuda. Minimálna kreativita v scenári, chýbajúca atmosféra, žiadna pridaná hodnota. Pevne dúfam, že toto bude definitívne posledná časť série. Môžem kľudne povedať, že značka Insidious sa vyčerpala. (28.08.2023)

Tak nám Inshitdious (Vhovněvězící) i přes mé neutuchající protesty a nevybíravé maily studiu, plné žalostných vulgarismů, neutěšeně pokračuje, a řekl bych, že ty dveře byly spíš příznačně nahnědlé. Skomírající béčkový herec Patrik začal ze zoufalství fušovat do režie, a je to citelně znát, i když je i samotný scénář opět přiblblá telenovelová sračka, tentokrát o znovunalezení rodinných hovnot mezi na pěst ubuleným dedym a jeho nesympatickým mastňáckým spratkem prostřednictvím pár zase naprosto nebubacích astrálních kokotů, ojediněle unyle bafajících z pod postelí a temných koutů. Zedník architektem holt většinou nikdy nebude. A tak se špatně vedený dedy s ublíženeckým výrazem typu „skřípljsemsikoulevzipu“ devadesát minut ukřivděně bloncká od ničeho k ničemu, vzdychajíc nad rozvráceným rodinným zázemím, jeho špatně vedené artově autistické antikoncepční selhání kompulzivně čmárá uhlem škaredé černé obrázky, mohutně podporováno špatně vedenou škaredou, tlustou, avšak silnou a řádně emancipovanou spolužačkou ze Senegalu, pravděpodobně teplou, až se všichni nakonec jako obvykle znuděně vypraví s lucerničkou do nějaké té tmavé astrální prdele, kde se táta zapře o futro a hrdinně zablokuje dveře, ze kterých teče kolomaz, před ukrutně neděsivou až komickou astrální černou rukou. No hurá, zoláti vyhráli, rodinná pouta obnovena, rozvrácená rodina je opět zvrácenou, máma děsně chce být zase s tátou, bo astrální hrdina, fuckan je rád, že jeho dysfunkční výchova nebude nadále pokračovat, navíc má uvědomělou, hexadecimální ebenovou nevěstu, a všichni společně mohou za zvuků molových houslí ruku v ruce odkráčet k zapadající jeblé astrální bábě z předchozích dílů. Už s tím fuckt jděte do prdele! (04.08.2023)

Dlouho očekávaný režisérský prvopočin Patricka Wilsona mne tedy mírně zklamal. Jeho tvůrčí snažení spočívá v pokusu o využití všeho funkčního a dobrého z předchozích dílů a do toho zamíchá několik svých nápadů. Nepopírám, že do svého filmu přidal i mnoho dobrého, ale ve výsledku to nějak nestačí. Bohužel celkové znění postrádá hutnější atmosféru a příběhově je to velmi slabé. Vlastně mne potěšily pouze ty strašidelné scény, které se s výjimkou finále zpravidla dařily (S tím by samozřejmě mohl být leckterý horor sám o sobě spokojen, od značky jako je Insidious by se však dalo očekávat tak trochu víc.). I to však potvrzuje průměrnost díla, jenž si hodnocení okolo 50% nepochybně zaslouží. Nejslabší Insidious! 50-53% (24.08.2023)

Patricka Wilsona nemám moc rád ako herca, lebo mi pripadá jeho herecký postoj stále rovnaký a to mdlí a nevýrazný. A ako režiséra som si ho zatial po tomto filme tiež neobľúbil. Séria sa dostala do stavu, kde sa toho už nového nedá veľa vymyslieť a preto načo to má zmysel stále naťahovať a rozoberať staré časti a to len preto, že je to známa značka mi pripadá už trocha od veci. A tak Patrick sa ani nejako nesnažil dať do filmu niečo osobitého a originálneho, len čerpal už z toho čo sám zažil ako herec pri iných filmoch, alebo čerpal aj z iných znamych filmov. Jedna scéna mi pripadala veľmi povedomá a naozaj niečo podobne som veľakrát videl v šiestom zmysle a tak tá scéna sa mi vryla do pamäti a tu bola podaná podobným a hádam tým istým štýlom. Tak je tu sterilná réžia, ktorá ide svojim zaužívaným štandardom a vobec sa nechce rozvíjať, práve naopak len prešľapuje na jednom mieste. Tak dúfam, že po tomto miernom fiasku si už niekto z kompetentných uvedomí, že to nemá cenu ďalej rozoberať a minimálne na dlhší čas, ale najlepšie na stálo by to bol toto posledný diel zo serie . Slabé 3*. (03.08.2023)

Mnohí by radi zabudli na zlé veci, ktoré sa im stali. Ale je to rozumné? Stephen King o tom vedel svoje a na potlačovaných traumatizujúcich spomienkach dokonca postavil nemalú časť svojej úspešnej tvorby. Vždy, keď si sadám pred nový diel Insidious alebo V zajatí démonov, dlho mi trvá, kým si dám dokopy, čo je čo. Situáciu okrem obdobných pekelných zápletiek plných strašidiel, démonov, prízrakov a môr komplikuje nielen producentský dohľad Jamesa Wana, ale tiež prítomnosť Patricka Wilsona. Ten si Insidious 5 rovno aj natočil, je to jeho režijný debut a treba povedať, že príjemne prekvapil. Nie je to žiadna strhujúca žánrová jazda, o revolúcii nehovoriac. Ale zrežíroval to hladko a konzistentne, akoby sa jednalo o jeho siedmy a nie prvý film. Možno mu to ale bralo energiu a tak svoju postavu odsunul do úzadia. Rovnako tak Rose Byrne, vinou čoho to občas vyzerá skôr na cameá, než vedľajšie postavy (a Lin Shaye, Leigh Whannell, Steve Coulter a Angus Sampson sú na tom ešte biednejšie). Bol by to teoreticky zvláštny prerod, keďže v jednotke a dvojke hrali titulné roly, ale v trojke (prequele) pre zmenu vôbec neboli a štvorka s Lin Shaye sa tiež zaobišiel bez nich dvoch. Štvorka zároveň bola sequel trojkového prequelu a zároveň prequel sequelov (jednotky a dvojky). Séria sa zjavne rada a s nemalou chuťou hrá so zamotávaním svojho univerza. Mne sa to na päťke veľmi páčilo, či už rôzne flashbacky alebo odrazové mostíky v podobe scén z minulosti, ktoré s odstupom rokov vytvorili mimovoľne nové nosné zápletky. To je pekne vidno na samotnej hypnóze, ktorou si Lambertovci získali pár rokov času, ale zároveň to medzičasom vytvorilo zákerné podhubie pre novú strašidelnú zápletku. Taký je ostatne život, nie? Veci, ktoré považujeme za ukončené, sú v skutočnosti len počiatkom čohosi nového. Napriek tomu to Patrick natočil príjemne priamočiary a sympaticky jednoducho, hoc samozrejme je samovražda pozerať to bez aspoň letmej znalosti predchádzajúcich dielov. „Snový“ svet je stále nesmierne nízkorozpočtový (a duchovia ani v päžke v podstate nie sú nijako špeciálne nalíčení, proste sú to obyčajní herci bez masiek), ale má to svoju atmosféru a niektoré scény sa fakt vydarili. Je to taký divný mix, v ktorom tvorcovia príliš nevedeli (ako ostatne v celej ságe), či majú uprednostniť tiesnivú atmosféru pred lacnými bafačkami. Päťka vďaka odsunu dospelákov na vedľajšiu koľaj miestami pripomína skôr tínedžerskú vyvražďovačku (ale bez vyvražďovania, ehm). Kľúčové bolo tým pádom (keďže je to de facto nový ústredný hrdina) typovo správne obsadiť rolu Patrickovho syna. Tvorcovia sa prekvapivo (?) rozhodli pre Ty Simpkinsa, ktorý Daltona stvárnil ako v jednotke, tak v dvojke. Našťastie to nie je úplne mizerný herec, vieme si k nemu napriek jeho divnej povahe vytvoriť aspoň ako-také sympatie a tak je čas strávený v jeho spoločnosti v rámci možností adekvátny a fajn. Môže sa za to ale do nemalej miery poďakoval fajn parťáčke Sinclair Daniel, ktorá ho drží i v slabších momentoch. (18.08.2023)