Dým bramborové natě

Tak tenhle Vláčilův film se mi hodně líbil. Více než nedávno zhlédnuté Údolí včel, což je dle mého opravdu československý velkofilm. Obří podíl na mém kladném zážitku má samozřejmě Hrušínského výkon. Vlastně ani nemá cenu psát, jaký byl pan Hrušínský geniální herec, to musí vědět každý, kdo s ním něco viděl a kdo to pořád neví ať rychle zhlédne něco kde hrál hlavní či vedlejší roli. Třeba tenhle krásný film o stárnoucím doktorovi, který se vydává zpět do svého rodného městečka hledat novou chuť do života. Opět léčit, pomáhat. Někteří to totiž potřebují. Ať je to bezdětný manželský pár, který bydlí nad ordinací a sdílí s doktorem byt nebo místní děvče ze statku. Pomůže jim? A pomůže sobě? 80% (24.11.2011)

Krásná, zajímavá postava MUDr. Meluzína je po nadějném začátku bohužel rozmělněna. Čekal jsem, jak se bude vyrovnávat s novým i starým životem, místo toho mám možnost pouze sledovat, jak správňácky řeší příhody průměrného, rádoby psychologického scénáře, „teple lidského“ až k znechucení. Autor předlohy Bohumil Říha asi zrovna psycholog nebyl. Má to být ze života, ale postavy a situace jsou vesměs neživé, schématické, vytržené z reality. (Vrcholem je zpátečnická, primitivně zlá herdek statkářka jako správně zaostalý protipokrokový (dálnice) živel.) Nechybějí zajímavé motivy, úvody jednotlivých „záležitostí“ na mě působily silně, ale pak to vždy vyznělo hluše. Říhovu předlohu ovšem neznám a ať jsou její kvality jakékoli, tady jsou vinni autoři adaptace. Od Vláčila bych čekal víc. Přesto mu patří uznání za vizuálně a náladově pěkné dílo, kterému jistou hloubku přece jen nelze upřít. Celé to ovšem stojí na excelentním Hrušínském, jehož doktor Meluzín je skutečně impozantní postavou. (Vnucuje se mi označení „český Rudovous“, ačkoli to samozřejmě velmi kulhá.) I ostatní hrají velmi dobře. Suma sumárum známkuji třemi hvězdičkami. Ovšem, jak tady podotýká Radek99, v těžce normalizačním roce 1976 jde o nadprůměrný film. Radkovu komentáři také děkuji za některé vynikající postřehy toho, co je na filmu pěkného. Bohužel, ten střed, na kterém by to mělo viset – totiž Meluzínovo nitro – tam prostě chybí. (03.03.2011)

EDIT: Tak jsem na to pár letech zase kouknul, a najednou mám před sebou úplně jiný, nedotažený film. Čekal jsem, že hlavní postavou bude doktor Meluzín a jeho vlastní léčba z rozčarování, tedy z toho, jak celý život dělal, co vlastně nechtěl, podřizoval se manželce, kolegům v ústavu, a sice to dotáhl až na špičkového lékaře v Paříži, ale prostě nedělal to, co chtěl on sám. A teď to dělat chce. Jenže Vláčil kašle na postavu doktora Meluzína, což je pak žel znát i na výkonu jinak obvykle excelentního pana Hrušínského, který zde působí nerozhodně, neb neví, co a koho má vlastně hrát. Jeho postava odnikud nikam nejde a nedojde. Celé se to soustředí jen na tu stařeckou depku a melancholii, a jak pravil můj syn, člověk by spíš čekal, že se v té sanitce rozsekají všici. PŮVODNÍ KOMENTÁŘ: Dokonalý snímek o stárnoucím doktorovi, který podobně, jako se pálí na podzim bramborová nať, se cítí na podzim svého života vyhořele. Hle, symbolika! Odjíždí z rušné a vystresované Prahy na venkov, kde vlastně chce život jen tak dožít, ale interakce s osudy lidí kolem něho ho nutí jednat jinak. Celé je to melancholické, jak asi stáří a rekapitulace mohou být, ale uvěřitelné, skvěle zahrané a reálné. (24.06.2018)

Pořád je to nadprůměr, ale cítím tentokrát od Vláčilova filmu menší zklamání. Námět měl rozhodně na víc, než jen na depku z podzimu života, která vede z bláta do louže a od problému vlastního k problémům jiným, které se k vlastnímu problému jen přidají a je to horší než předtím. Ano, takový život bývá a ani to nekritizuji, problém mám s tím, že kromě té depky to ve mě nezanechalo nic. Žádný silnější pocit, žádnou spokojenost z propracovaného psychologického dramatu, ani hlubší smutek, ani nadšení z poctivé filmařské stránky či výkonu herců... Prostě jsem to sledoval, skončilo to, můžu si to odškrtnout a jít dál. A přitom jsem od toho čekal dost, slibně tu vypadalo snad všechno. Mohlo to být nostalgické, mít více rozměrů i pohledů na situace, ale vše se v tom utopilo a časem až ztratilo. A Hrušínský sice hraje skvěle, ale tady se ani nemusel snažit, protože víc jak jednu emoci ukazovat nemusel. Nevím, třeba to docením časem, ale teď to na víc jak tři hvězdy opravdu nevidím. Silné 3* (13.09.2023)

Hrušinského lekár prichádza na dedinu, začne riešiť ich problémy, do ktorých sa zamotá aj emocionálne a divák má pocit, že to už v českom filme videl mnohokrát. Lenže vo Vláčilovom podaní sa jedná o dielo predsa len utlmenejšie a depresívnejšie, ako sme z prostredia českej filmovej dediny zvyknutí. Asi Vám pripomenie štýlom skôr Karla Kachyňu. Po polovici začne byť jasná téma filmu a čím ďalej sa blížime ku koncu, tým je nám jasnejšie, ako musí film skončiť a pochopíme, že akýkoľvek iný záver ako ten predpokladaný by bol nelogický. Očakávania sa naplnia, ale katarzia prichádza iba polovičná. Stále lepšie, ako z diváka ždímať slzy. (20.01.2014)