Réžia:
František VláčilKamera:
František UldrichHudba:
Zdeněk LiškaHrajú:
Rudolf Hrušínský, Věra Galatíková, Jana Dítětová, Marie Logojdová, Vítězslav Jandák, Josef Somr, Alois Švehlík, Nina Popelíková, Václav Lohniský (viac)Obsahy(1)
Starnúci pražský špecialista doktor Meluzín po rozchode so ženou, ktorá ostala v zahraničí, nastúpi na miesto obvodného lekára na vidieku. Chce opäť nájsť stratený pokoj a rovnováhu v krajine svojho detstva. Ľudia mu spočiatku nedôverujú a stáva sa terčom ohovárania, jeho odbornosť a múdrosť však napokon i nedôverčivých vidiečanov presvedčia, že je nielen dobrý lekár, ale aj dobrý človek. (RTVS)
(viac)Videá (1)
Recenzie (207)
Je to již dlouho co jsem Dým bramborové natě viděl, ale dodnes na mě zanechal příjemnou vzpomínku na závěrečné životníé rozjímání, kterého by se měl dopustit asi každý z nás (pokud má tedy o čem ze svého života rozjímat). Patrně skutečně rozhodující byla trucovitost režiséra Františka Vláčila, který trval na osobě Rudolfa Hrušínského. S ním je totiž doktor tak výraznou postavou, jakou si přesně žádá scénář a pro diváka se tak stává skutečně nezapomenutelný. ()
Je dobré, že si František Vláčil vydupal do hlavní role Rudolfa Hrušínského, neboť je to právě on, kdo dodává snímku zvláštní kouzlo. V postavě lékaře dokázal celému ději vtisknout svůj vytříbený herecký koncert. Režisér dokázal věrně vystihnout obraz tehdejšího venkova bez zbytečného zveličování a důmyslně zobrazil psychologii jednotlivých postav. Film stejně zasmušilý jako podzimní počasí. ()
Jazdou a zábermi cesty sa to začína aj končí, ale inak je to veľmi rozvláčne a aj výkon Hrušínského filmu pomohol veľmi zľahka. Dej je nevýrazný a jedine dedinská atmosféra mala niečo do seba. Príliš melancholické. –––– Tak jsem se naučil chodit pomalu. Mrtvý pták. – Ono je spíš důležité, kam člověk dojde. ()
Krásná, zajímavá postava MUDr. Meluzína je po nadějném začátku bohužel rozmělněna. Čekal jsem, jak se bude vyrovnávat s novým i starým životem, místo toho mám možnost pouze sledovat, jak správňácky řeší příhody průměrného, rádoby psychologického scénáře, „teple lidského“ až k znechucení. Autor předlohy Bohumil Říha asi zrovna psycholog nebyl. Má to být ze života, ale postavy a situace jsou vesměs neživé, schématické, vytržené z reality. (Vrcholem je zpátečnická, primitivně zlá herdek statkářka jako správně zaostalý protipokrokový (dálnice) živel.) Nechybějí zajímavé motivy, úvody jednotlivých „záležitostí“ na mě působily silně, ale pak to vždy vyznělo hluše. Říhovu předlohu ovšem neznám a ať jsou její kvality jakékoli, tady jsou vinni autoři adaptace. Od Vláčila bych čekal víc. Přesto mu patří uznání za vizuálně a náladově pěkné dílo, kterému jistou hloubku přece jen nelze upřít. Celé to ovšem stojí na excelentním Hrušínském, jehož doktor Meluzín je skutečně impozantní postavou. (Vnucuje se mi označení „český Rudovous“, ačkoli to samozřejmě velmi kulhá.) I ostatní hrají velmi dobře. Suma sumárum známkuji třemi hvězdičkami. Ovšem, jak tady podotýká Radek99, v těžce normalizačním roce 1976 jde o nadprůměrný film. Radkovu komentáři také děkuji za některé vynikající postřehy toho, co je na filmu pěkného. Bohužel, ten střed, na kterém by to mělo viset – totiž Meluzínovo nitro – tam prostě chybí. ()
Je vidět, že předloha Bohumila Říhy, snaživého dělníka socialistické literatury, je až po okraj přecpána všemi možnými socialistickými klišé. To, co s tímto režimním výtvorem provedl Vláčil, mě ohromilo a zanechalo v úžasu. Dým bramborové natě je totiž vynikající pocitovka - nejde tu o děj, ani o propracované postavy (ty jsou vlastně falešné - Somr jako vášnivý milovník vesnických rybníků, Jandák jako nezodpovědné mládí, Hrušínský jako moudrost sama), ale jen a jen o atmosféru české vesnice uprostřed normalizace. Něčeho jsem se dotkl, ale nevím čeho - nic tak nepasuje na tento film. Špatný scénář se špatně napsanými postavami - jenže jsou tu herci, kamera, hudba a REŽISÉR. A výsledek je geniální. ()
Galéria (6)
Zaujímavosti (9)
- Rudolf Hrušínský (doktor Meluzín) musel na příkaz dramaturga Ludvíka Toma na tento film dělat kamerové zkoušky. Jednalo se o ponížení ze strany totalitního režimu, protože tehdy byl Rudolf Hrušínský jedním z nejzkušenějších herců v zemi. (ondradvori)
- Když se jde doktor Meluzín (Rudolf Hrušínský) podívat do svého bytu, tak na chodbě slyšíme znělku z televizního pořadu Večerníček (od r. 1965). (Duoscop)
- Film byl natočen na motivy románu Bohumila Říhy "Doktor Meluzin" z roku 1973. (skudiblik)
Reklama