Dým bramborové natě

Moje další setkání s režisérem Vláčilem dopadlo tentokrát podstatně divácky přijatelněji asi i z titulu toho, že byť i tady se jedná o hutný psychologický drama, tak z mýho pohledu je to srozumitelný film a hlavně samozřejmě film který opět táhne aura génia Hrušínského. V mnoha komentářích se tu objevuje názor, že on nemusel nic hrát u něj stačilo jenom to, že se v tom filmu vyskytoval a už to ho povyšovalo o level dál. Platí to i v tomto případě, ale tady mi ani tak nepřekážel ten Vláčilův specifický styl vyprávění a hlavně musím říct, že na filmovou normalizační šeď let sedmdesátých tohle patří tohle k tomu nejlepšímu co v té době vzniklo. Třeba už jenom z titulu toho, že v celým filmu v žádným dialogu nezazní ani jednou jedinej soudruh a to je na tu dobu co říct. A jenom tak mimochodem je to jenom můj dojem nebo ve scéně kdy Hrušínský rozjímá na hřbitově a má tam ten rozhovor s hrobníkem v podání Lohniského který si v jednom dialogu posteskne, že už do země moc nepohřbívá, protože dneska se hodně spaluje, tak se jedná o nepokrytý odkaz na Spalovače mrtvol? No kdo ví každopádně tentokrát jsem byl spokojen film mi víceméně dal to co jsem od něj čekal a můžu mu tak bez problému udělit pohodových 75% (21.01.2024)

Podzimní melancholií prodchnutá psychologická sonda do duše opuštěného lékaře Meluzína, který ani daleko na venkově nemůže nalézt svůj klid. Lidé kolem něj totiž pozbývají vědomí ceny života. Meluzína ztvárnil s náznakem samoty v očích, patrně vycházející z jeho vlastní osobní zkušenosti, excelentní Rudolf Hrušínský (tehdy bohužel v politické nemilosti). Velký estét českého filmu František Vláčil je zde stylisticky docela odlišný, než jak jsme ho znali v dílech z let šedesátých. Přesto není pochyb, že ze svého režijního mistrovství ani přes neblahé časy normalizace a narůstající závislost na alkoholu nic neztratil. (19.04.2024)

Rozvedeny doktor (bravurni Rudolf Hrusinsky) se stehuje z Prahy vykonavat svoji profesi a pomahat lidem jako obvodni lekar na mensim meste. Slusne vykresleni, jak to chodi na venkove nebo alespon v minulosti fungovalo. Male mesto, vsichni se znaji, vsechno o sobe vi a kriticky se odsuzuji ve sve malickosti. 65% (21.03.2011)

EDIT: Tak jsem na to pár letech zase kouknul, a najednou mám před sebou úplně jiný, nedotažený film. Čekal jsem, že hlavní postavou bude doktor Meluzín a jeho vlastní léčba z rozčarování, tedy z toho, jak celý život dělal, co vlastně nechtěl, podřizoval se manželce, kolegům v ústavu, a sice to dotáhl až na špičkového lékaře v Paříži, ale prostě nedělal to, co chtěl on sám. A teď to dělat chce. Jenže Vláčil kašle na postavu doktora Meluzína, což je pak žel znát i na výkonu jinak obvykle excelentního pana Hrušínského, který zde působí nerozhodně, neb neví, co a koho má vlastně hrát. Jeho postava odnikud nikam nejde a nedojde. Celé se to soustředí jen na tu stařeckou depku a melancholii, a jak pravil můj syn, člověk by spíš čekal, že se v té sanitce rozsekají všici. PŮVODNÍ KOMENTÁŘ: Dokonalý snímek o stárnoucím doktorovi, který podobně, jako se pálí na podzim bramborová nať, se cítí na podzim svého života vyhořele. Hle, symbolika! Odjíždí z rušné a vystresované Prahy na venkov, kde vlastně chce život jen tak dožít, ale interakce s osudy lidí kolem něho ho nutí jednat jinak. Celé je to melancholické, jak asi stáří a rekapitulace mohou být, ale uvěřitelné, skvěle zahrané a reálné. (24.06.2018)

Film Dým bramborové natě má tři velké přednosti: Rudolfa Hrušínského v roli nyní venkovského doktora Meluzína, Věru Galatíkovou coby učitelku a Františka Vláčila za režijním pultem. Mínusem je ale nevýrazný scénář (srovnám-li to např. s tématicky obdobnými Kachyňovými filmy: Pozor, vizita!, nebo Sestřičky) a smutný a pomalý děj, pro Vláčila ostatně dost typický. Ukázka: http://cz.topfun.tv/filmy-online/dym-bramborove-nate-635558.html (21.12.2013)