Ďáblova past

Vlastně historický romantický film zabalený ve Vláčilově originálním podání. Uspokojí všechny, jak náročné znalce filmového umění, tak široké vrstvy, které chtějí, aby se na konci ti dva hlavně vzali. Tento film nebývá často jmenován v souvislosti s vrcholy Vláčilovy filmografie, ale nepochybně mezi ně patří. (12.05.2008)

Výborný film na kterém vadí určitá plochost postav. Čestmír Řanda jako omezený buranský regent a Miroslav Macháček jako úskočný duchovní si zaslouží uznání, ale ostatní postavy působí příliš strojeně. Naivní a z pohledu dnešního diváka příliš jednoduchá zápletka není nijak originální, tím spíš, že její rozuzlení je více než očekávatelné a poplatné požadavkům doby. S ohledem na další mistrovo dílo Markéta Lazarova, nemohu dát více jak ***, protože právě pětihvězdičkový film o Markétě, milence lapky je z kategorie světových opusů a to bohužel Ďáblova past z daleka není. (17.03.2012)

František Vláčil byl mistrem ve svém oboru. Jeho šerosvitná dramata nasnímaná výtvarnou kamerou a doprovázená Liškovou hudbou předkládají obrazy z dob dávno uplynulých, a přesto nadčasových. O církvi jsem si iluze nikdy nedělal a ani dělat nebudu, úplně mi stačí názory a postoje současných církevních hodnostářů, aby mi běhal mráz po zádech z toho, jak by nás řídili, kdyby byli u moci. Vytýkat tedy filmu, že zobrazuje církev ideologicky pokroucenou, je směšné. Naopak to vědomí moci, které měla, je vykresleno naprosto přesně. Samozřejmě lze chápat snímek i alegoricky - ano, obžaloba nejen pánů, ale i komunistů a vůbec všech, kteří povýšeně ostatním vládnou. Svoboda je totiž to, co se těžce získá, ale snadno ztratí. Zatímco regent je buranským mocipánem, tak duchovní je ukázkovým příkladem hada - slizký úsměv a v zubech jed. Scénář, herecké výkony, řemeslo - vše je naprosto bezchybné. A šťastný konec? Proč ne. Vždyť každý lidský život skončí blbě, tak alespoň ve filmu to může být občas jinak. Viděno 4x a opět s nadšením. (10.11.2018)

Mám rád Vláčilove filmy a tešil som sa aj na Ďáblovu past, ktorú som doteraz nevidel. Nebol som sklamaný. Ďáblova past, ako aj iné Vláčilove filmy, má úžasnú atmosféru, ku ktorej nemalou mierou prispieva Liškova hudba a Miličova kamera. Herci boli vybraní starostlivo, ale rozdiel v autentickosti medzi nimi a komparzom bol neprehliadnuteľný. Príbehovo je film jednoduchý, v určitých partiách aj napriek krátkej stopáži pôsobí zdĺhavo. Moravský kras je nadužívaný rovnako, ako Tatry v niektorých slovenských filmoch. V niektorom komentári som čítal, že Ďáblova past bola prípravou na Markétu Lazarovú. Myslím, že to vystihuje celkový pocit, ktorý som z tohto filmu mal. (10.11.2011)

Lahůdka s pečetí Vláčilovy neopakovatelné vize. Pravda, oproti Markétě je to formálně dost odlehčené, chybí tak precizní hra symbolů, ale o to více vynikne perfektní a neotřelá kamera Rudolfa Milíče i zvuková stopa, které vytvářejí zvláštně subjektivní a bizarní svět. Příběh je řekněme tradičním obrazem střetu dogmatu a přírodních sil, který je ještě zesílen motivem podzemního trojcestí (jedna z cest je slepá, druhá smrtící, třetí vede k cíli) a jasně vyhraněnými postavami (záštiplný inkvizitor, podlý regent, přírodní člověk mlynář a konečně dvojice milenců). Nedá se říci, že by po stránce scénáře byla "Ďáblova past" něčím úžasným, je to poměrně jednoduchý jinotaj bez velké hloubky, ale způsob, jakým ho Vláčil vypráví (či spíše nechává diváka pocítit) nese jasný punc filmařské geniality a neopakovatelnosti. Po vlažnějším úvodu jsem filmu zcela podlehl a doslova se nechal omotat jeho audio-vizuální magií. Tohle prostě František Vláčil umí málokdo jiný... (06.02.2008)